×Zkus Mě Donutit× ✔

58) Obrana

Všechno se seběhlo jako ve zrychleném filmu. Do místnosti se nahrnula horda maskovaných Smrtijedů a v jejich patách banda z Fénixova řádu.

To, co následovalo, jde nejlépe popsat jako sled kleteb létající vzduchem, Smrtijedi hroutící se na podlahu, výkřiky děsu mísící se s těžkým oddechováním a tohle všechno korunovala Bellatrix, která se smála jako šílená.

Vyslala jsem salvu odzbrojovacích kouzel na Malfoye a skryla se za oblouk.

Stála jsem přímo na druhé straně a pozoroval dění za modrým závěsem.

Natáhla jsem ruku a chtěla vyslat další kouzlo na dosud neporušeného Smrtijeda, když jsem si všimla Bellatrix.

Zubila se od ucha k uchu a její pohled nevěstil nic dobrého.

Zvedla hůlku a pronikavě zařvala smrtící kletbu.

Ze špičky její hůlky vyletěl zelený paprsek světla a trefil Siriuse přímo do prsou.

Viděla jsem, jak se jeho hlava zvrátila dozadu, a pak zmizel za závojem.

Poplašeně jsem vyjekla a odskočila od portálu.

Bellatrix vyjekla nadšením a rozběhla se pryč z místnosti. Harry na nic nečekal a vrhl se za ním.

Nikdo mu zjevně nevěnoval pozornost, protože všichni byli zaneprázdnění bojem se Smrtijedy.

Věděla jsem, že sám nemá šanci, a tak jsem se pustila za ním.

Byli ale moc rychlí. Po chvíli jsem se ztratila v rozsáhlých chodbách ministerstva a šla už jen po zvuku kroků, vřeštivého smíchu. Úspěšně.

Bellatrix se krčila nad skučícím Harrym a něco mu šeptem sdělovala.

Vypálila jsem na ní první kouzlo které mě napadlo a minula jí jen o vlásek.

,,Vida, Pottere, přišla ti holka," zapištěla Bella a vypálila proti mě svou kletbu.

Uskočila jsem stranou a schovala se za sochu pohledného kouzelníka s věšteckou koulí v ruce.

Harry se nepohnul, ani nehlesl. Doufala jsem, že jen ztratil vědomí.

Vyběhla jsem z úkrytu a pálila po Bellatrix jednu kletbu za druhou.

Sedmi se vyhla, osmá se jí stala osudnou.

Červené jiskry jí zasáhly do hrudi a ona se sesunula k podlaze.

Vítězoslavně jsem pozvedla hůlku s jasným cílem kletby úplného spoutání.

Někde za mnou se ozvalo zlověstné zapraskání a Bellatrix se šíleně, vítězoslavně zasmála.

,,Dostala jsem je oba, můj pane," vřískala a škrábala se na nohy.

,,Výborně, Bello," ozval se za mnou mrazivý hlas.

Strnula jsem na místě, neodvážila jsem se ohlédnout.

Plešoun dorazil.

,,Indy Alová a Harry Potter, dvě děti, které mi už tolikrát zmařily plány."

,,Hele! Je mi už osmnáct... devatenáct za měsíc a plány jsem ti překazila jen jednou," osopila jsem se na něj, ale stále jsem se neodvažovala otočit se k němu čelem.

Je daleko lehčí smát se smrti, když se jí nedíváte do očí.

Místo toho jsem si klekla k Harrymu.

Věděla jsem, že mě do zad může každou chvíli trefit smrtící kletba, ale doufala jsem, že nebude Voldemort zbabělec a dá mi šanci se alespoň bránit, i když by to byl předem prohraný boj.

Harry mělce dýchal, brýle na nose rozbité, na rukou šrámy a triko na jedné straně protržené, ale aspoň žil.

,,Víš, že druhé šance nikomu nedávám," mluvil klidně dál Voldemort, hlas se mu vítězoslavně chvěl , ,,ale možná by tu byla jedna možnost, jak bys mohla svůj odchod z tohoto světa
zrychlit."

Poslouchala jsem jeho chladný hlas a rukou nahmatala Harryho hůlku.

,,Popros o odpuštění a možná to ani nebude bolet," pokračoval.

Vyšvihla jsem se na nohy, prudce jsem se otočil a vypálila na Voldemorta přesně mířenou kletbu.

*+*+*+*+*+*+*

*Aivi*