×Zkus Mě Donutit× ✔

25) Třetí úkol

Dnes byl ten velký den! Třetí úkol Turnaje tří kouzelníků.

Na Harrym byla vidět obrovská nervozita, Cedrik Diggory byl elegantnost sama (jako vždy) a já se snažila v klidu studovat Nápoj lásky.

Trochu ironie vzhledem k tomu, co se stalo včera u zrcadla.

Obyčejná středa jako každá jiná. Tak co se to se mnou dělo?

Měla jsem zvláštní pocit. Takový ten neklid před písemkou, kdy už předem víte, že je s vámi konec.

Možná jsem se měla Brumbálovi, přiznat co jsem viděla v zrcadle.

Možná jsem to měla přiznat i Severusovi a nechat ho, aby se mi vysmál do obličeje.

Nicméně i kdybych chtěla, nemohla jsem.

Profesoři dnes celý den pracovali na úpravách třetího úkolu, takže jsem Severuse od rána neviděla.

Ne, že by mi to vadilo. Myslím si, že bych při pohledu na něj zrudla jako rajče.

Lenka dnes celý den malovala velký plakát s nápisem: 'VÍTĚZ JE HARRY!'

Moc práce pro nic. Harry bude o to víc nervózní když uvidí, že se od něho čeká jen ten nejlepší výkon.

Konečně nastal večer.

Celá škola se sešla na tribunách okolo velkého bludiště.

Tři šampióni byli už dávno v bludišti a hledali pohár.

Přišla jsem pozdě, takže jsem se musela prodírat davem užvaněných studentů.

Prodírala jsem se k jedinému volnému místu uprostřed. Byla to první řada! Měla jsem štěstí že nikdo nechtěl sedět vedle Lenky.

Pod námi už byl je zelený trávník a lesklý předmět v něm.

Nemohla jsem určit, co to bylo.

Koutkem oka jsem zaznamenala černou postavu.

Prudce jsem otočila hlavou a v tu samou chvíli ztratila rovnováhu a přepadla přes zábradlí.

Stačila jsem ještě zaječet, zavřít oči a natáhnout ruce před sebe, abych zbrzdila pád.

Tvrdě jsem narazila na chladnou zem.

Chvíli jsem jen tak ležela a skuhrala bolestí.

Chtěla jsem se propadnout hanbou. Určitě pro mě doběhne někdo z učitelů a bude mi pomáhat na nohy a celá škola to bude se smíchem pozorovat.

Nic takového se ale nestalo. A co víc. Hlasy které jsem slyšela dozajista nepatřily studentům.

Prudce jsem otevřela oči a vyskočila na nohy.

Nebyla jsem pod tribunou. Nebyla jsem už ani v Bradavicích.

Stála jsem na hřbitově. A z dálky mě propichovaly dvě šarlatové oči.

*+*+*+*+*+*+*+*

Obklopila mě řada mužů v maskách.

Jeden táhl za tričko pomláceného Harryho a druhý mrtvé tělo Cedrika.

Zvedl se mi žaludek. Dělo se tady něco, co bylo nad mé chápání.

Instinkt mi velel utéct, ale jak bych mohla utéct před Pánem zla?

Nebylo pochyb. Holá hlava, dvě díry místo nosu, rudé oči.

Muž, který přede mnou stál, byl sám lord Voldemort.

,,Dnes večer je tu docela rušno," zasmál se hlubokým hlasem.

Málem jsem se skácela. Voldemort se vrátil. Celá škola je v nebezpečí. Celý svět je v nebezpečí!

Musím něco udělat! Pokud tady umřu já i Harry, nikdo se o jeho příchodu nedozví.

Nikdo je před Voldemortem nevaruje.

Tohle se nesmí stát! Pokud tady mám dnes umřít, postarám se o to, aby to nebylo zbytečné.

Všechna pozornost se teď soustředila na mě.

No tak Indy! Mysli!

,,No panejo!" vzdychla jsem hlasitěji, a můj pevný hlas překvapil i mě samotnou.

,,Dneska asi nestihnu Doktory z Počátků."

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

*Aivi*