×Zkus Mě Donutit× ✔

59) V lásce i ve smrti

Naše hůlky se střetly v jednom světelném boji.

Kusy jisker, skla a prachu poletovaly kolem modrého proudu světla z mé hůlky a rudého z Voldemortovy, jako prstence.

Připadalo mi to jako věčnost. Hlava se mi točila a nevěděla jsem, kde je nahoře a kde dole.

Voldemort valil oči, zděšen tím, co se to kolem děje.

Koutkem oka jsem zaznamenala pohyb a natočila hlavu k němu.

Po mramorové podlaze ministerstva kráčela stříbrná postava.

Naposledy jsem se přinutila zabojovat, ale nakonec jsem proud světel nedokázal udržet.

Svezla jsem se na podlahu a čekala na oslepující bolest, která vy se měla každou chvíli objevit, nic se však nestalo.

,,Útočit na děti, to ti bylo vždy po chuti, viď Tome," pronesl Brumbál naprosto nevzrušeným hlasem.

Neměla jsem sílu k němu vzhlédnout.

,,Severusi, odveď Indy do školy a předej jí Poppy," přikázal ředitel.

Voldemort se uchechtl a z toho zvuku jsem se rozechvěla.

,,Ano, Severusi, odveď ji," zapředl posměšně.

,,Té holce už nic nepomůže, všechno si raději pojistím dvakrát."

Severus neřekl ani slovo, jen mě surově chytil za lem pláště a zmizel ve víru přenášení.

No jistě, před Voldym se nemůže hrát na gentelmana.

*+*+*+*+*+*

Otevřela jsem oči. Uviděla jsem známou pohovku, knihovničku přecpanou knihami, měsíc staré noviny a křeslo ve kterém vždycky sedí Mood.

Nadechla jsem se a pokusila se vstát, místo toho jsem se však jen rozkašlala.

Jed zřejmě začal působit.

Severus se mračil a kontroloval mi tep, pak teplotu a teď mi tleskal a luskal před očima jako smyslů zbavený.

,,Co to je?" zavrčel.

,,Je to kletba nebo jed?"

,,Jed," vykoktala jsem těžce a znovu se rozkašlala.

Na koberec dopadly kapky krve.

Severus vyskočil na nohy a začal se prohrabovat v šuplíku.

Pak přiskočil je mě, podepřel mi hlavu a cpal mi před ústa drobný scvrklý kámen.

Poslušně jsem kámen spolkla a chvíli čekala.

Další prudký záchvat kašle mi prozradil, že Bezoár nepůsobí.

Severus mlčel, jen zbledl ještě o další odstín bílé, takže teď vypadal jako polárkový nanuk.

Tiše něco mumlal a mával nade mnou hůlkou.

,,To nebude fungovat, to přece víš," zamumlala jsem.

,,Ticho," pronesl chladně a pokračoval v mumlání.

Věděl, co je to za jed, tím jsem si byla naprosto jistá.

,,Bezoár je na to jediný lék a ten nefungoval, takže to přestaň zkoušet."

,,Tak co mám dělat?" rozječel se Snape najednou.

Zaraženě jsem na něj zírala.

,,Mood je mrtvá," pronesl po chvíli ticha.

Tušila jsem to, ale i tak se mi stáhlo hrdlo žalem.

,,Tak prostě-" ani jsem nevěděla co chci říct. Chtěla jsem jen mluvit, dokud jsem ještě mohla, dokud budu ještě dýchat.

,,Je to docela ironie," zasmála jsem se a vykašlala další spršku krve.

,,Po všem, co jsem zažila, co jsme my zažili, mě zabije lektvar. A teď jsme tady, dva nejlepší lektvaristé z celé školy a nevíme si rady."

Severus se kysele ušklíbl.

,,Moc si fandíš, děvče," zašeptal.

Vzpomněla jsem si na ten den v lese kdy se mi omlouval, na poslední den školy, kdy mi dal knihu, na všechny ty dny, kdy se chtěl vzdát cíle vyhrát Korunku, jen aby mě ochránil před posměšky ostatních.

Vzpomněla jsem si jak vyšiloval, když jsem si zatančila s tím klukem na první Korunce, nebo když jsem ho zachránila z lesa.

Viděla jsem jeho nepatrný úsměv za každým mým úspěchem a každé nevyřčené slovo za mým neúspěchem.

Sdíleli jsme spolu ty nejhezčí i nejhorší chvíle. Bojovali jsme bez mečů a zbroje a odešli jsme jako vítězové.

Nevěřím tomu, že nás smrt může rozdělit. Nás dva ne.

Snažila jsem se posadit, ale bezúspěšně jsem se svezla na zem.

Musela jsem mu to říct, stejně budu za pár hodin mrtvá, tak co na tom záleží.

,,Měla jsem to naplánované," vzdychla jsem ztěžka.

,,Chtěla jsem si tě vzít, víš?" zasmála jsem se vlastnímu pošetilému nápadu.

Severus se jen ušklíbl, vytáhl z kapsy malou krabičku a vtiskl mi jí do ruky.

Byl to ten dárek, který jsem mu o vánocích nechala pod polštářem.

Nebylo to nic vzácného, jen malý odznak s bublajícím kotlíkem, jen absolutní blbost, kterou jsem našla v jednom krámku a už když jsem si dávala do krabičky, věděla jsem že jí neocení, ale on si jí nechal.

Proč? Ten důvod věděl jen on a bylo by pošetilé se jen domnívat že by mohl...

,,Neumři a vezmeme se," pronesl zcela vážně.

,,Zase lžeš, jako s tím tancem," zamumlala jsem a zavřela oči.

Všechno už mi bylo jedno.

Ani jsem si nevšimla, že se kolem nás vznáší nepatrné kapky vody a odráží v sobě malé plamínky.

,,Jednou pochopíš, že láska je daleko složitější, než si myslíš, Indy Alová," pronesl tiše.

Stiskla jsem jeho ruku a zavřela oči.

Chtěla jsem mu říct, že mi na to nezbude čas, ale v tom jsem se mýlila.

Měla jsem před sebou ještě moře času. 

*+*+*+*+*+*

Mám pro vás překvápko!

Tak trochu se věnuji hudbě a napadlo mě... Wow co napsat písničku o Indy? No tak jsem to splácala a... Máte to tady (moje fotka je tam proto, že jsem egoista) 😂😂

Na mém kanálu je ještě jedna, ktetou zakončím celou knihu a...

Jo příští díl bude poslední a nejdelší mám tam přes tisíc slov (takže asi 2 kapitoly v sobě)

*Aivi*