×Zkus Mě Donutit× ✔

15) Nenechám tě byt obyčejnou

Severus na mě čekal v pracovně. Když jsem konečně odešla od Brumbála, už jsem myslela zase jen na lektvary.

,,Dobrý den pane 'nebudu se s tebou kamarádit'. Mám chuť se pustit do Veritaséra."

,,Dobrý den paní 'všichni jste úzkoprsá hovada'. Měla bys krotit slovník, Indy."

Úsměv mi zvadl na rtech.

,,To jste to viděli všichni?" vzdychla jsem rezignovaně.

,,Profesor Kratiknot se smál, až mu zaskočil dort," zamumlal Severus.

,,Musím přiznat, že jsem nevěřil, že se s tím problémem dovedeš poprat sama, ale jak vidím, jsi odhodlaná zůstat sama sebou za každou cenu."

,,To si piš," usmála jsem se.

Vzala jsem si z učitelského stolu pár zkumavek a postavila se před kotlík.

,,Možná by jsme mohli začít Douškem živé smrti nebo-"

,,Začni tím, že nakapeš přesně sto osmdesát dva kapek skřetí krve do svého kotlíku," zastavil mě Severus v půli věty.

Už dávno jsem se neptala 'proč' nebo 'k čemu', prostě jsem to udělala.

Skřetí krev pomalu odkapávala. Tekutiny se mísily.

Bude to trvat nejméně půl hodiny a to už mě bolí ruka teď.

,,Takže, Indy. Co se stalo s tvými rodiči?" zeptal se Severus prostě, jako by se mě ptal na oblíbenou barvu.

,,Tohle je výslech?" zažertovala jsem, ale profesorův výraz svědčil o tom, že to rozhodně nemyslí jako hloupý vtip.

A proč to vlastně tajit? Kdybych mu to neřekla, zjistí si to u Brumbála a já zrovna teď potřebovala někoho, kdo by mě poslouchal.

No tak se všichni nezblázněte. Poslední dny slyším jen posměšky. Jsem lidská bytost. Potřebuji vlídné slovo.

,,Moje máma byla policistka a otec pošťák. Jednou ho na poště přepadli a drželi ho jako rukojmí. Když mamka dorazila na místo činu, byl už táta mrtvý a mamka dostala kulku přímo mezi oči. Umřeli spolu při své práci.

Bylo mi jedenáct. Proto jsem do Bradavic nastoupila později. Brumbál si myslel, že bych to nezvládla."

,,Nebudu říkat že mě to mrzí, Indy. Soucitu sis určitě zažila až až," řekl pomalu Severus a zhypnotizovaně pozoroval mou ruku s lahvičkou v ruce.

,,Taky jsi ztratil rodiče," konstatovala jsem pomalu.

,,Už je to dávno a popravdě nestáli za nic," zamumlal profesor, ale nemohl odtrhnout zrak od mé ruky.

,,Brumbál mi řekl, že tě v Bradavicích šikanovali," řekla jsem velmi opatrně, protože jsem i po tom všem nevěděla, co si můžu k černovlasému profesorovi dovolit.

,,Brumbál má někdy velkou pusu a mluví o věcech, o kterých vůbec nic neví."

,,Takže to není pravda?"

,,Je to pravda, ale víc ti k tomu neřeknu. Nemá cenu otevírat staré rány," pronesl s lehkostí profesor.

,,Já si staré rány kvůli tobě otevřela. Možná bys nemusel být srab a udělat to taky."

Severus se temně zasmál.

,,Chytrá holka," řekl do ticha.

,,Zítra tady nebudu. Máš volno. Dělej si co chceš."

S těmi slovy se otočil a chystal se odejít z učebny.

,,No tak počkat! Co bude s těmi ranami?" nenechala jsem se jen tak odbýt.

,,Kolik máš kapek?" odpověděl Severus v protiotázce.

,,Sedmdesát tři," řekla jsem popravdě, To číslo ze mě vyletělo, jako kdyby to byla ta nejprostší věc na světě.

,,Jak to víš?" ušklíbl se Severus.

,,No já nevím prostě to-"

,,Prostě to cítíš", dokončil za mě Severus větu.

,,Máš v sobě velké nadání, Indy. Zatím přesně nevím jakého je druhu, ale dokud budeš v mých rukou, nenechám tě být obyčejnou."

S těmito slovy opustil učebnu a zanechal mě s plnou hlavou otázek.

,,Nenecháš mě být obyčejnou," zašeptala jsem si sama pro sebe a potlačila poťouchlý úsměv.

,,Vybrala jsem si správně."

Jak vypadá šťastná voda? Může být rozbouřená, dravá a ničivá, ale přesto může být šťastná.

*+*+*+*+*+*+*+*

Tak co vy zatím na to? Jak se vám líbí Indy? Popřípadě proč se vám nelíbí?

*Aivi*