×Zkus Mě Donutit× ✔

26) Hřbitov

,,Zabijte ji," poručil líně Voldemort.

,,Tví poskoc? Proč to neuděláš sám?" vyhrkla jsem rychle.

Voldemort se zarazil jako by mu ještě nikdy nikdo neodporoval.

Možná to bylo mou schopností zachovat si klid a chlad v hlase, i když jsem umírala strachy.

Harry ležel na zemi a objímal mrtvolu Cedrika.

Musela jsem mu říct, aby zmizel. Věděla jsem toho o přenášedlech dost a jedno leželo nedaleko jeho nohy.

Ta drobná lesklá věcička, která mě dostala do téhle šlamastiky.

Potřebovala jsem Hartymu poslat zprávu a přesně jsem věděla jak to udělat.

V sirotčinci jsme si často hráli s Nitrobranou. Měli jsme jednu nadprůměrně inteligentní spolubydlící, která nás to všechny naučila. Samozřejmě výměnou za náš zákusek.

Moc jsem to neuměla, ale když bych se pořádně soustředila, dokázala bych poslat alespoň pár slov.

Potřebovala jsem jen zabavit Voldemorta a jeho věrné Smrtijedy.

,,Věříš jim? Věříš jim že tě nezradí? A co když ano? Vím o jednom, který tě už jednou zradil a udělá to znovu a znovu a znovu. A ty se nikdy nedozvíš, kdo to je."

Voldemortova tvář se skřivila hněvem.

Začala jsem se soustředit na Harryho.

,,Harry!" moje mysl doslova křičela.

Harry se poplašeně otočil.

Funguje to! Musím to urychlit.

Voldemort pomalu vytáhl hůlku a namířil mi jí na obličej.

Tak to jsem podělala. Tohle je konec. Teď umřu a celý svět semnou.

,,Crucio!" zavřískl Voldemort.

Mým tělem projela bolest tak prudká, že mě srazila na kolena.

,,Mohla si umřít hned, bez bolesti. Ale za drzost se platí má milá," zašeptal Pán zla.

Úlevně jsem si oddychla.

Bude mě mučit? Tím získám čas.

,,Harry! Přenášedlo! Zmiz!"

Opakovala jsem tyhle slova jako mantru. Mým tělem projela další vlna bolesti.

Skroutila jsem se na zem a lapala po dechu.

Tohle prožíval Severus toho dne, kdy jsem ho polomrtvého našla v lese?

Další nesnesitelná bolest! Vyjekla jsem a chytla se za hlavu.

,,Harry! Zmiz odsud! Přenášedlo,"ječela jsem v myšlenkách.

Mým tělem zazmýtala další vlna nesnesitelné bolesti.

Ječela jsem a kroutila se na zemi, ale nic nepomáhalo.

,,Dám ti jednu poslední šanci," zavrčel potěšeně Voldemort.

,,Pokloň se svému novému pánovi a já tě za odměnu možná nezabiju."

Ušklíbla jsem se nad jeho hloupostí.

Co by udělal Severus? Určitě by neškemral o život, neprosil by se, neklaněl by se. Přijmul by smrt.

Už ho nikdy neuvidím. Už nikdy od něho neuslyším jak jsem k ničemu. Už nikdy mi znovu neřekne že jsem vyjimečná.

A já mu nikdy neřeknu jak moc vyjimečný je on pro mě.

Brumbál měl možná pravdu. V některých ohledech jsme si byli dost podobní.

Jestli mám umřít, umřu důstojně.

Z posledních sil jsem se vyškrábala na nohy a podívala se do rudých očí.

,,Táhni k čertu," zavrčela jsem.

Voldemort skřivil tvář.

Napřáhl ruku s hůlkou nad hlavu aby seslal poslesní smrtelnou ránu.

,,Avada-"

Zavřela jsem oči.

Sbohem živote! Byl jsi krátký a ve všech ohledech dost na nic, ale i tak jsem tě měla ráda.

V tu chvíli mě někdo chytil za rameno. Svět se se mnou zatočil a než jsem stihla zaregistrovat co se stalo, stála jsem před usmívající se tváří ředitele Bradavické školy.

Harry to dokázal. Přenesl nás oba zpět.

Chtěla jsem něco říct, ale místo toho jsem se jen skácela do ředitelovy náruče.

*+*+*+*+*+*+*+*+*

*Aivi*