×Zkus Mě Donutit× ✔

11) Larry

Severus chvíli nehnutě pozoroval mé Zmijozelské oblečení, a pak se upřeně zadíval na mé uhelně černé vlasy.

,,Já ty parchanty zabiju," zavrčel temně.

,,No to teda ne," zastoupila jsem mu cestu, přičemž mi půlka hábitu sklouzla z ramene. Co to bylo za velikost? XXXXL? To mám brát jako urážku?

,,Nikdo se vraždit nebude! Potřebuju jen nové oblečení a pořádný šampón."

,,Tohle se musí nahlásit," trval na svém profesor.

,,Kdybych to chtěla nahlásit, nepřišla bych za tebou."

Právě jsem začala tykat svému profesorovi. Dneska je fakt šílenej den.

,,Pokud tam přijdeš a začneš si sjednávat pořádek, jen potvrdíš všechny ty jejich hloupé výmysly."

,,Jaké výmysly, Indy?" zarazil se Severus.

,,Chtějí abych přestoupila do Zmijozelu. Prý mi nadržuješ, takže jsem zradila svou kolej."

To že si většina školy myslí že mezi mnou a Severusem něco je, jsem si raději nechala pro sebe. Nedráždi hada bosou nohou.

,,To je... Hnus," zamumlal Severus.

,,Nech to na mě. Jen mi sežeň Havraspárský hábit. Nemůžu takhle chodit po škole."

Nebudete mi to věřit, ale profesor lektvarů se opravdu zvedl a šel mi sehnat nově oblečení.

Dneska je vážně...

ŠÍLENÝ

DEN!

*+*+*+*+*+*+*+*

Za pár hodin jsem už byla v novém hábitu, s hnědými vlasy a polštářem v ruce.

Víte, mohla jsem říct Severusovi, ať mi opatří i postel, protože dnes se do Havraspárské věže opravdu nechystám, ale chtěla jsem mu dokázat, že mám všechno pod kontrolou.

To je i důvod, proč se teď snažím usnout na tvrdé zemi na dívčích záchodcích.

*+*+*+*+*+*+*+*

Právě jsem zjistila, že si nemůžu ani v klidu dát snídani.

Cestou jsem dostala tři výhružně dopisy a studenti vyměnili placky: 'Potter je Hnusáh' za 'Alová, děvka Zmijozelova'.

Sebrala jsem pár toustů a rozhodla se zašít hluboko v knihovně.

K mé smůle si dne všichni toužil vybrat knihu.

,,Kde si dneska spala, Alová. Ne počkej, neříkej mi podrobnosti. Už tak je mi z tebe na nic," zastoupila mi cestu jedna z Havraspárek.

,,Uhni mi," zamručela jsem a snažila se ji obejít, ale to už jí na pomoc přispěchali dva Nebelvirští.

Začala mi docházet trpělivost.

,,A jak se ti vůbec spalo? Nevypadáš moc vyspale. Dlouhá noc?" všichni v knihovně se dali do zběsilého smíchu.

,,Indy?! Můžeš sem?" ozval se hlas zpoza knihovny.

Nebelvírští jako na povel ustoupili a Havraspárka vykulila oči.

Brýlatý chlapec se vynořil zpoza hromady knih a vesele na mě zamával.

Vycítila jsem příležitost a vydala se za nim.

,,Díky, Larry," zamumlala jsem, když jsem zmizela z dohledu Nebelvírů i Havraspárů.

,,Vlastně se jmenuju Harry," opravil mě Potter.

,,Vypadala jsi ztraceně."

,,Poslední dobou jsem ztracená pořád, ale oni si mě najdou všude."

,,No víš a... Nechci se tě dotknout," koktal Harry a drbal se za uchem.

,,No, je to pravda co říkají?"

,,Proboha jasně že ne! Do Zmijozelu mě nikdo nedostane a spala jsem na dívčích záchodcích... Jestli se tom dá říkat spánek."

Harry pokýval hlavou a ukázal mi jednu z knih.

,,Sleduju tě v hodinách lektvarů Indy. Vážně ti to jde. Mě by se teď hodila drobná pomoc s druhým úkolem."

Vesele jsem se na něj usmála a vzala si od něho knihu.

,,To bude naprostá maličkost."

Oheň je jako člověk. Když mu nedopřeješ kyslík, zemře.

*+*+*+*+*+*+*+*

*Aivi*