×Zkus Mě Donutit× ✔

37) Rudá cesta

Dny se vlekly jeden za druhým.
Potřebovala jsem Bradavice, akutně!

Déšť pomalu ustával. Ne, že bych se o to snažila, prostě už jsem neměla sílu být smutná.

Pár dnů před odjezdem do školy byli všichni jako na trní.

Po řádu pobíhali zmatené děti a dospělí, lamentovali, kolik si toho budou muset koupit a zařídit a já seděla na posteli a studovala dopis, který dnes přišel.

Prakticky jsem nic nepotřebovala. Všechno zařizovala škola, takže jsem z toho byla venku.

Mohla jsem v pohodě zůstat v posteli, zatímco se všichni hnali po nákupech a pobrečet si do polštáře.

A bylo to tady! Poslední rozloučení s řádem a poslední zamávání paní Weasleyové na nádraží.

Vlak se řítil přímo do Bradavic, a já si až teď uvědomila, jak jsem unavená.

*+*+*+*+*+*

Ve škole bylo rušno. Staří studenti si hlučně vyměňovali své zážitky z prázdnin a smáli se na celou Velkou síň.

Já si zatím detailně prohlédla učitelský sbor.

Byli jsme zvyklí na nové, výstřední učitele Obrany proti černé magii, ale to, co sedělo u stolu, překračovalo všechny meze.

Růžová kreatura se rozvalovala na židli na kraji stolu a upravovala si kudrliny na krátkých hnědých vlasech.

Vedle černě oděných profesorů byla jako pěst na oko.

Nespustila jsem z nové učitelky zrak, ani když přišlo slavnostní zařazování do kolejí, ani když si Brumbál vzal slovo, ani tehdy, kdy k mému velkému údivu i údivu všech v místnosti, si vzala slovo sama učitelka.

Severus měl zjevně stejný problém, jen nesledoval růžové cosi, nýbrž svůj prázdný talíř. Celé dvě hodiny.

Asi si už uvědomil, stejně jako já, že se dnes chtě nechtě budeme muset setkat. A jeho nadšení mi lámalo srdce vejpůl.

Po hostině Brumbál jako obvykle pronesl pár duchaplných slov, popřál všem krásný školní rok a jako minulý rok, i tento chtěl, abych za ním přišla.

A tak jsem bez ducha a bez viny plahočila po velkých, zahnutých schodech do kanceláře ředitele.

,,Indy, asi už tušíš, kam bude náš rozhovor směřovat," začal Brumbál okamžitě, když jsem vešla do dveří.

Severus už stál u velké knihovny, záda rovné jako pravítko, pohled upíral na krásného Fénixe.

,,Jako minulý rok?" zeptala jsem se opatrně.

Brumbál zašilhal pohledek k Snapeovi a pomalu vzdychl.

,,Severusi, nechceš se posadit?" nevrhl pomalu.

Snape zakroutil hlavou.

,,Ta noha není v pořádku," pokračoval.

Můj pohled sjel okamžitě k Severusově noze.

Na podlaze se pomalu ale jistě tvořila loužička temně rudé krve.

,,Nic mi není," sykl nebezpečně a pak se pohledem obrátil na mě.

V jeho očích nebylo nic než chladný odstup a nezájem.

,,Celý rok proběhne stejně, jako ten minulý. Začneme zítřkem po vyučování, buď dochvilná."

S těmi slovy se otočil k odchodu a zanechal po sobě jen stopu z kapiček krve.

,,Dobrou noc," vychrlila jsem ze sebe omráčeně a rozběhla se za Severusem.

*+*+*+*+*+*+*+*+*+*+*

Ahoj :D Omlouvám se za delší prodlevu... wattpad si opět dělá co chce a řekla si, že bude ohromná sranda zpřeházet mi kapitoly a bloknout je tak, abych je nemohla dát zpět... a blbne dál... pokusím se to nějak vyřešit... pro jistotu si kontrolujte čísla kapitol, aby nenastal zmatek.

*Aivi*