×Zkus Mě Donutit× ✔

16) Nalezený

Celý den pro sebe? Tak to je paráda! Můžu dělat to, co normálně dělám. Problém je v tom, že nevím co normálně dělám.

Bez Severuse byla škola tak strašně prázdná. Jak je to sakra možné? Tři roky jsem si ho ani nevšimla (pokud mi tedy nestrhával body za běhání po chodbě) a najednou jsem absolutně stracená bez jeho přítomnosti.

Pomalu jsem se trmácela na poslední hodinu a přála si, aby tento zvláštní den co nejdříve skončil.

,,Indy!" zavolal na mě nebelvírský kluk.

,,Ahoj Jerry," pozdravila jsem ho s úsměvem.

,,Vlastně jsem Harry," opravil mě brýlatý lev.

,,Dnes je u nás na nebelvírské koleji párty. Za pár dnů je druhý úkol a my to chceme pořádně oslavit. Byl bych moc rád kdyby jsi přišla."

,,Moc děkuji Harry, ale nemyslím si že je to dobrý nápad," zamumlala jsem rospačitě.

,,Slibuji že si tě nikdo nebude dobírat. Hrozně jsi mi pomohla s tím lektvarem. Prosím přijď! Chci ti to nějak vynahradit," prosil neodbytně Harry.

Za pokus asi nic nedám. Je pravda že dnes už si mě nikdo nedobíral, ani si na mě neukazoval. Možná to všichni pochopili.

,,Dobře Harry. Přijdu ráda."

,,Díky Indy!" zasmál se Harry a běžel za Ronem a tou chytrou holkou.

*+*+*+*+*+*+*

V sedm hodin jsem se opravdu sebrala a šla na nebelvirskou párty.

Harry měl pravdu. Nikdo si mě nedobíral. Všichni se skvěle bavili a popíjeli máslový ležák.

,,Lidi!" zahalekal Harry a postavil se na stůl aby ho všichni viděli.

,,Připíjím na Indy! Bez ní bych teď seděl v knihovně, nebo bych se snažil zadržovat dech ve vaně."

Všichni se začali vesele smát.

Začala jsem se červenat aa chtěla jsem své rospaky schovat.

,,Harry! Ty si se snad zbláznil!" zavyl bolestně Ron.

,,Víš kde se tohle všechno naučila? Od Snapea který tě nenávidí už od prvního dne co jsi sem přijel. Jak víš že ten lektvar neotrávila? Kdo ví co s tím černovlasým zmetkem má."

,,Tos přehnal Rone," prskl Harry a už už se chtěl na Weaslyho vrhnout.

Postavila jsem se mezi ně.

,,To je v pohodě Harry. Já už budu muset jít. Jsem unavená."

Vyběhla jsem z nebelvírské společenské místností jako střela a utíkala jsem pryč, co mi síly stačila.

Po cestě jsem polykala hořké slzy které se mi draly z očí.

Chtěla jsem utíkat do pokoje  zavřít se na dva západy a celý večer brečet do polštáře, ale mé nohy mě nesly jinam.

Proběhla jsem ztemnělým nádvořím a běžela do lesa.

Bylo mi všechno jedno. Míjela jsem černé stromy, přeskakovala kořeny strouchnivělých pařezů a snažila se vytěsnit dva hlasy.

,,Nenechám tě být obyčejnou," šeptal Severusův temný hlas.

Přidala jsem do běhu.

,,Kdo ví co s tím černovlasem má," vypískl Ron.

Poslední skok jsem neuvládla. Nohou jsem zavadila o kus klády a skácela se do vlhké země.

Chvíli jsem se ani nepohla, jen jsem ležela na studené zemi.

Něco mě zašimralo na tváři a do nosu mi vnikl pronikavý kovový zápach krve.

Pomalu jsem zvedla hlavu a spatřila černou hromadu předemnou.

Co nejpomaleji jsem se zvedla a přistoupila k černé siluetě.

Slzy mi mlžili vidění, ale i tak jsem moc dobře viděla sněhově bílou pokožku a hákovitý nos.

,,No doprdele," ulevila jsem si a klekla si ke skrvavenému tělu profesora lektvarů.

Z vody pára, z páry voda.
Z ohně dým, z dýmu...

*+*+*+*+*+*+*+*

Dneska k tomu asi nemám co dodat...

*Aivi*