×Zkus Mě Donutit× ✔

34) Dopisy

Nakonec jsem to nějak překonala. Všechen ten smutek jsem nechala někde za dveřmi a užívala si prázdniny.

Julie se mě snažila rozveselit jak nejlépe jen dovedla a musím přiznat, že se ji to většinu času dořilo.

Na zelené dopisy se Zmijozelskou pečetí jsem už přestala čekat.

Proto mě překvapilo když se jednoho chladného večera k oknu v obývacím pokoji přiřítila sova a zběsile klepala na okno.

Ronald seděl u krbu a Julie si četla knihu. Rodinná pohoda kterou tak náhle vyrušil zběsilý útok sovy.

Pustila jsem nešťastné zvířátko dovnitř a roztrhla zelenou obálku.

Srdce mi tlouklo jako splašené, když jsem uviděla známý rukopis.

Okamžitě zajdi za Potterem. Nesmí opustit Zobí ulici.

Žádný podpis, nic. Neváhala jsem ani minutu. Strhla jsem bundu z věšáku a vyběhla do tmy.

Julie za mnou něco křičela a já jí přes studený vítr neslyšela.

Běžela jsem jako smyslu zbavená, dokud jsem neuviděla dům Dursleyových.

Dvakrát jsem zazvonila a snažila se popadnout dech.

Ve dveřích se objevil brunátní muž s hustým knírem.

Zřejmě chtěl něco říct, ale jakmile jsem zahlédla Harryho v předsíni, odstrčila jsem muže stranou a bez pozvání vešla do bytu.

Harry stál jako hromádka neštěstí s kufrem v jedné ruce a hůlkou v druhé.

,,Co to sakra děláš?" vyjekla jsem na něho.

,,Vybal si, nikam nejdeš! Brumbál se zblázní!"

Harry jen stál a nechápavě se na mě díval.

V tom se však ozval muž s knírem.

,,Mladá dámo opusťte laskavě můj dům!" zavrčel.

,,Dejte mi minutku," zamumlala jsem a znovu se otočila k Harrymu.

,,Ať už se stalo cokoliv, musíš zůstat tady!" naléhala jsem.

Harry přešlápl a sklopil hůlku.

,,Kdo ti o tom řekl?"

,,Řád," zalhala jsem rychle.

Harry kopl do kufru a pomalu se vytratil do svého pokoje.

Pořádně se mi ulevilo, i když jsem vůbec nechápala proč.

*+*+*+*+*+*+*+*

Druhý den jsem dostala tři dopisy.

První byl od Brumbála, který mi vysvětlil, co přesně se stalo.

Harryho napadli Mozkomoři a kvůli kouzlu Patronus je předvolán k ministerstvu.

Druhý dopis byl neoznačený, v bílé obálce.

Pozvánka do Fénixova řádu.

Třetí byla upomínka z knihovny.

Zelená obálka nebyla nikde. Další zabolení, teď už podstatně větší.

Ani prosté díky.

*+*+*+*+*+*+*+*

Zabalila jsem si kufry, rozloučila se s Julii a Ronaldem, poděkovala jsem jim za všechno a se slzou v oku se vydala do hlavního štábu řádu.

Cesta mi zabrala několik hodin a když jsem konečně uviděla černé dveře, zmocnil se mě divný pocit.

Rychle jsem si upravila vlasy a narovnala záhyby na svém tričku.

Ani nevím proč jsem to vlastně udělala.

Stiskla jsem zvonek. Dveře se okamžitě otevřeli.

Ve dveřích se objevila zrzavá, usměvavá hlava paní Weasleyové.

,,Zlatíčko, jen pojď dál!" vyzvala mě.

Vklouzla jsem dovnitř a okamžitě ucítila povědomou vůni.

Něco jako hřebíček a máta.

Na chodbě bylo rušno. Asi deset lidí diskutovalo, překřikovalo se a všelijak jinak hlučilo.

,,Pánové!" zahučela Moly a všichni v místnosti zmlkli a upřeli své pohledy na mě.

,,Indy jdeš pozdě, zrovna jsme skončili schůzi," usmál se Brumbál.

Podívala jsem se po všech přítomných.

Pár z nich jsem znala. Lupin, Black, McGonagalová a tam u schodů stál Severus.

Na sucho jsem polkla.

Měl ruce založené na prsou a díval se do země.

,,To je v pohodě, zúčastním se příští," ujistila jsem je.

,,Musíš být hladová," vložila se do rozhovoru Moly a pomalu mě strkala do kuchyně.

Když za mnou zabouchla dveře kuchyně, konečně jsem se mohla zhluboka nadechnout.

*+*+*+*+*+*

*Aivi*