×Zkus Mě Donutit× ✔

18) Korunka

Ráno mě probudily teplé paprsky slunce na tváři.

Když jsem si všimla své ruky svírající Snapeovy bledé, kostnaté prsty, zrudla jsem jako rajče a snažila se co nejtišeji vyplížit z ošetřovny.

V duchu jsem se modlila aby se Severus nevzbudil.

Snažila jsem se chovat jako normálně.

Zašla jsem si na snídani, zaběhla jsem do knihovny vrátit pár knih a pak mě čekalo samostudium.

Kouzelníci jsou samozdřejmě mistři na lidské bolístky a tak už druhý den Severus chodil po chodbách a strhával všem body i za drobounké přestupky.

O tom co se stalo včera jsme nemluvili, ale i tak to mezi námi viselo jako nevyřčené tajemství.

Nehodlala jsem se ho ptát, co se mu stalo. Věděla jsem, že kdybych se dozvěděla kam ho Brumbál poslal, náš milovaný ředitel by se nedožil rána.

Korunka se nezastavitelně blížila. Druhý úkol byl už za námi a Harry si vedl velmi obstojně.

Na školní pozemky se začal snášet první sníh a já věděla, že na přípravu už nemám moc času.

Pracovala jsem dnem i nocí. Neunavně jsem si do hlavy vštěpovala všechny poučky a kombinace přísad.

A konečně to přišlo. Ten den před Korunkou.

Ráno mi před dveře přišel balík.

Jestli si Brumbál myslí, že si mě udobří oblečením, je na omylu.

I tak jsem ale obdivně vzdechla nad hromadou zářivě modré látky.

Šaty byly jednoduché. Jedna vrstva byla velmi tmavá modrá látka a druha vrstava byla průsvitná bledě modrá krajka.

Nic přeplácaného. Dokonale vkusný kus oblečení.

Jistě že bych dala přednost spíš růžové, ale moje kolej měla modrou barvu, takže jsem se s tím musela smířit.

Nebyla jsem ale jediná kdo se chystal na svůj velký večer. Celá škola byla jako na trní, protože Korunka se konala přesně v den Vánočního plesu.

Konečně jsem se ustrojila a vyšla z pokoje. Nikdy mi nijak nezáleželo na tom jak vypadám, ale měla jsem pocit, že dnes je to oprsvdu důležité.

,,Kde se flákáš Indy?" zavrčel Severus u dveří.

,,Tohle není modní přehlídka, pojď nebo přijdeme pozdě."

,,To mi jako ani neřekneš jak moc mi to sluší?" škádlila jsem ho.

Severus zvedl jedno obočí.

,,Strašně vám to sluší vaše veličenstvo. Prosím  pohla by jste svým urozeným zadečkem? Máme totiž spoždění," pronesl cynicky a ladně se mi uklonik.

,,No jo furt. Už letím."

*+*+*+*+*+*+*+*+*

Pořadatelé Korunky si velice zakládali na staré zvyky a proto jsme se museli dopravit v kočáře.

Ještě že jsou Bradavice tak úžasně vybavené.

Budova v niž se soutěž konala vypadala jako palác.

Važně jsem si v tu chvíli připadala jako Popelka na plese.

Hlavní sál už byl plný starých i mladých kouzelníků kteří se mezi sebou bavili, upíjeli koktejly a pohupovali se do rytmu hudby.

,,Připravena?" zamumlal potichu Severus.

,,Ani trochu," zaskučela jsem ale i tak jsme vyšli do davu.

,,No tak tomu neuvěříte!" zasmála se jakási žena hlubokým hrdelním hlasem.

,,Bradavice se nám konečně přišly ukázat."

Všechny oči se upřely na Severuse, ale ten nehnul ani brvou.

Místo toho se jen zdvořile usmál.

,,Dobrý večer Constance," řekl klidně.

Pořádně jsem si ženu prohlédla.

To snad ani nebylo možné! Stála přede mnou ženská verze Severuse.

Havraní vlasy, dlouhý hábit, hákovitý nos, přísný výraz.

Dokonalá kopie.

,,Neukázal ses od té doby, co jsem ti to nandala," zasmála se žena.

,,Přišel sis pro další hořkou porážku?"

,,Byli jsme děti," odpověděl nevzrušeně Snape.

,,A všichni ví, že jsi podváděla."

Musela jsem se přemáhat, abych se nerozesmála.

Tak o tohle tady celou dobu šlo. Severus se chtěl pomstít.

,,Kdo je tvůj učeň," zavrčela Constance když viděla, že její slova nemají na Severuse sebemenší učinek.

,,Indy Alová," řekl prostě Snape, bez jediné emoce v hlase.

Žena si mě přísně změřila pohledem.

,,Tak ať vyhraje ten nejlepší," prskla a otočila se na podpatku.

Může krása povstat z popela?

*+*+*+*+*+*+*+*+*

*Aivi*