×Zkus Mě Donutit× ✔

7) Ledový polibek

Jestli mě někdy Bradavický profesor letkvarů děsil, bylo to nic oproti tomu jak mě děsil teď.

Když kolem mě prošel beze slova s rudým otiskem mé ruky na tváři, zastavilo se mi srdce.

Ano, nemusíte mi to říkat dvakrát. Jsem ten největší idiot v celém vesmíru.

Celý den jsem se snažila soustředit na něco jiného, ale bohužel. Černé oči mi byly na stopě pokaždé, když jsem už konečně myslela na něco hezkého.

Kdyby mě teď viděl Moudrý klobouk, jistojistě by mě zařadil do Nebelvíru, protože bylo osm hodin večer a já šla do sklepení na jistou smrt.

,,Dále," ozvalo se mrazivě za dveřmi, když jsem zaklepala.

Pomalu jsem otevřela dveře a vešla do kabinetu.

,,Jsem rád, že chodíte na čas," řekl prázdně Severus a zaškrtl si něco v diáři.

,,Pokud mi nemáte v plánu poskytnout otisk vaší ruky i na druhou tvář, začneme s dalším jednoduchým lektvarem."

,,Vy se nezlobíte," zamumlala jsem nechápavě.

,,Zlobím se," přiznal profesor bezbarvě.

,,Zlobím se velmi. Pokud však chcete své činy napravit, vyhrajete tu zatracenou Korunku a já tento incident smažu."

,,Já žádnou Korunku vyhrát nemůžu, alespoň ne s vámi," zavrčela jsem.

Už zase se ve mě probouzela zlost spojená s panickou hrůzou.

,,Takže pro Havraspárskou studentku nejsem dost dobrý učitel?" zeptal se naoko dotčeně Severus.

,,Všichni v téhle škole se vás bojí a já nejsem výjimka. Nemůžu pracovat když se budete dál chovat jako arogantní blbec."

,,Pozor na jazyk Alová! Teď jsem na řadě s fackami já a věřte mi, nic příjemného to nebude."

,,Fajn. Nehodlám se dále snažit. Vyrazte mě hned, bude to tak lepší pro nás pro oba."

Severus si podrážděně odfrkl.

,,Urovnejte si v hlavě, co vlastně chcete. Zítra se hlaste v ředitelně."

S těmi slovy odešel a nechal mě o samotě ve svém kabinetu.

*+*+*+*+*+*+*

Ráno jsem poslušně cupitala na kobereček k panu řediteli.

Už z dálky mě vítaly modré oči schované za brýlemi.

,,Indy, posaď se prosím a počkej na Severuse."

Příjemně ráno se opět proměnilo v noční můru při zaznění jeho jména.

A tak jsem poslušně seděla, co jsem mohla taky jiného dělat?

Když se Severus na pokyny ředitele posadil vedle mě, zaťala jsem zuby aby mi nedrkotaly o sebe.

,,Slyšel jsem že spolu nevycházíte nejlépe," začal pomalu Brumbál.

,,Možná by bylo lepší, kdyby jste společně strávili nějaký čas."

Málem jsem omdlela. Další čas s tímhle černovlasým děsem nezvládnu. Zešílím.

,,Ne," odpověděl za mě profesor.

,,Žádný čas navíc, Alová je už tak vystrašená k smrti."

Tos trefil ty černé strašidlo.

,,No dobře," připustil Brumbál.

,,Možná by pomohlo, kdyby jste si tykali a trochu se poznali."

Nechci nikoho poznat! Jak to jako bude vypadat? Ahoj! Jsem Severus Kompasus Švejkus a miluju koťátka a západ sluníčka.

,,To taky nepůjde," ozvala jsem se pro změnu já.

,,Proč ne?" nechápal Brumbál.

,,Alová je už tak vystrašená k smrti," zopakovala jsem Severusova slova.

,,Indy, nebuď prosím tak předpojatá," začal znovu pomalu Brumbál.

To už se ale ve mě všechno vařil. Zase jsem měla ten odvážně vystrašený poct, který se dostavoval v přítomnosti toho černovlasého muže.

Jako v extázi jsem vyskočila ze židle a namířila na Severuse prst.

,,Tenhle člověk je nepříjemný, jen mi vyhrožuje a navíc nosí znamení zla! Nechci ho poznat, nechci se s ním bavit, nechci s ním být v jedné místnosti a už vůbec mu nechci pomáhat."

,,Indy dost!" okřikl mě Brumbál. Tohle bylo snad poprvé co na mě zakřičel.

A najednou jsem padala. Nevěděla jsem kde je nahoře a kde dole. Svět nedával smysl. Všude jen tma a zelené paprsky.

Probudil mě ledově chladný polibek.

Voda se někdy může zdát hrozivá, ale nechce nic víc, než být volná.

*+*+*+*+*+*+*+*

Indy to nějak prožívá...
Moc děkuji za podporu 😍 jste moje zlatíčka.

*Aivi*