×Zkus Mě Donutit× ✔

6) Strach, zlost a bolest

Dalo mi velkou práci usnout.

V hlavě mi pořád duněl profesorův hlas jako předzvěst bouřky a nedokázala jsem z hlavy dostat ty odporně studené oči.

Tenhle člověk mi naháněl hrůzu.

Nikdy jsem se ničeho nebála a teď se mi rozklepou kolena při pomyšlení, že ho za necelé čtyři hodiny zase uvidím.

Hádáte správně. Nenaspala jsem nic. Jako zombie jsem se o půl sedmé ráno trmácela studenou chodbou.

,,Jsem rád, že to berete tak strašně zodpovědně," řekl sarkasticky profesor, když jsem vstoupila do třídy.

Nemohla jsem se na něj ani podívat. Chtělo se mi brečet.

,,Začneme něčím základním," mluvil dál Severus jako by se nechumelilo.

Vida. Když z něho mám strach jako malé dítě z příšer ve skříni, zapamatuju si i to stupidní jméno.

Příjmení po mě ale nechtějte. Takového osvícení se mi zatím nedostalo.

Severus dál vysvětloval praktiky správného používání všech přísad a já po něm poslušně opakovala.

Pak mě postavil ke kotlíku a chtěl, abych nakrájela kořen Mandragory na jemné plátky.

Ruce se mi třásly.

,,Alová, tohle zvládá i Neville Longbotom," zavrčel znechuceně Severus.

,,Já vím, já vím. Tak kus ustupte prosím. Znervózňujete mě," zamumlala jsem, ale znělo to jako prosba o pomoc.

Profesor to přešel bez jakéhokoliv komentáře a poslušně ustoupil.

Tahle hodina byla mučení. Snažila jsem se netřást, ignorovat Severusův hlas přímo za mnou a polykat hořké slzy.

Nedokázala jsem si představit celý rok po jeho boku, když s ním nemůžu vydržet ani půl hodiny.

,,Alová! Sakra přestaňte se kroutit jako žížala na háčku a začněte se soustředit nebo přísahám, že si ten háček seženu a..."

,,DRŽ UŽ ZOBÁK!" zaječela jsem, otočila se na podpatku a vlepila mu pořádnou facku.

Tohle zřejmě Severus nečekal.

Sakra, tohle jsem nečekala ani já. Zděšeně jsem upustila nůž a vyletěla ze třídy.

*+*+*+*+*+*+*+*

,,Zabije mě, nebo vyloučí. Pane bože, co jsem to udělala. Měla bych se sbalit a utéct. Ne! Měla bych opustit stát. Stane se ze mě přísada do lektvaru."

Seděla jsem na dívčích toaletách a mluvila na svůj odraz v zrcadle.

,,Já za to přece nemůžu, vyprovokoval mě!"

,,To dozajista ano," ozval se za mnou medový hlas.

Brumbál? Fajn. Ať to ukončí hned.

,,Pane řediteli," zamumlala jsem rozpačitě a otřela si slzy z očí.

Možná by mi mělo být divné, co dělá Brumbál na dívčích toaletách, ale je to ředitel, takže si technicky vzato může dělat co chce.

,,Copak tě trápí?" zeptaly se pomněnkově modré oči. Byly tak nádherné a tak laskavé.

,,Dala jsem facku profesorovi Grapeovi," přiznala jsem se.

Brumbál chvíli nechápavě zíral na mé ruce a pak se začal hlasitě smát.

,,Bůh ví, že si to zasloužil už hodněkrát, ale jsi první, kdo k tomu měl odvahu."

,,Nemám žádnou odvahu," zamumlala jsem překvapeně.

,,Bojím se ho. Strašně se ho bojím."

,,Já taky Indy," svěřil se mi Brumbál.

,,Mluvím vážně!" zavrčela jsem. Jestli si ze mě chce dělat dobrý den, tak ať mě rovnou vyloučí.

,,Já taky," usmál se Brumbál.

,,Severus je ten nejděsivější člověk, kterého znám a to jsem potkal samotného Voldemorta."

Zacukaly mi koutky.

,,Jak moc jsem na tom zle?" zeptala jsem se opatrně.

,,Naopak Indy. Myslím že jsi na tom velice dobře," oponoval Brumbál.

,,Ukázala jsi mu, že se k tobě nemůže chovat jako ke kusu hadru. Řekl bych, že tě teď bude naopak respektovat."

Zatvářila jsem se zmateně.

,,Zmijozelští jsou podivní," přiznala jsem pomalu.

Oheň tě může spálit, ale i nadále ho potřebuješ k životu.

*+*+*+*+*+*+*+*

Indy... Ty to budeš mít hodně těžké.

*Aivi*