Křídla osudu

7. Trénink

Po tom podivném snu se mi nedařilo vůbec usnout. Za tu malou chvílí jsem se zde celkem zabydlela. Kvůli špatnému spaní jsem vstala už v pět ráno a přemýšlela nad tím pergamen. Bylo tam zapsáno pár věcí, které bych chtěla objevit a naučit se. Příkladem toho byl třeba box, bojový tanec nebo lukostřelba.

Zvláštní. Celá tahle situace je dost podivná. Pomyslela jsem si. Nejdřív ten kráter, pak moje andělská část, poté policie a nakonec podivný sen... či co to bylo. A místo toho, aby mi Lara řekla, co mám vlastně dělat a pořádně mi to vše vysvětlila, odvětila, že nemůže.

To je fakt bezva. Na většinu věcí musím zřejmě přijít sama. Sakra. Vstala jsem od stolu a popadla důležitou listinu. Druhou ruku jsem si přiložila na hruď.

"Rexi, vyleť ven. Potřebuju si s tebou promluvit." řekla jsem ve své hlavě. Chvíli to vypadalo, že už se snad neukáže, ale nakonec přeci jen opustil mé nitro a přistál na skříni.

"Potřebuje něco, má paní? Jsem k vašim službám." řekl barevně zbarvený pták. Kývla jsem, došla k němu a podala mu listinu. Rex jí opatrně vzal do drápů a naklonil hlavu na stranu.

"Tohle je moc důležitý. Potřebuji, aby ses i s tímto rukopisem vrátil do mého nitra a schoval ho tam. Nikdo ho nesmí najít. Nikdy. Za žádnou cenu. Rozumíš?" zeptala jsem se ho už nahlas. Kývl, roztáhl křídla a v záblesku světla zmizel.

Potřásla jsem hlavou. To bychom měli. Co dál? A jo, trénink. Otevřela jsem skříň a oblíkla si kraťasy s volnějším tričkem. Obula jsem si šedé tenisky a vlasy si spletla do rybího copu. A teď už potřebuji jen pár věcí, které tady bohužel nejsou.

Pak mi došlo, že tyhle problémy mají východisko. Jasně. Ale bude to fungovat. Sedla jsem si na koberec a zavřela oči. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Natáhla jsem ruce před sebe.

"Přeji si tady mít luk s šípy, rádio a boxovací pytel a rukavice." řekla jsem polohlasem. Po kůži mi projel hřejivý pocit a něco uvnitř mě, mně začalo lehtat.

Otevřela jsem oči a vyjekla. Překvapeně jsem koukala na věci před sebou. Byli tady. Všechno, co jsem si přála, se mi splnilo. Páni. Tak to je hustý.

Se smíchem jsem se postavila a jako první popadla rádio. Vyšla jsem z chatky, zavřela dveře a porozhlédla se kolem sebe. Uviděla jsem velký šedý plochý kámen a radostí poskočila. Položila jsem na něj rádio a zapla ho.

Spustilo to smutnou písničku. Zavrtěla jsem hlavou a přepla na jiný kanál. Tam byli zprávy. Praštila jsem se do čela a s povzdechnutím naladila na něco jiného. Z přístroje se najednou vydrala krásná melodie.

Trochu akční, plná energie a života. To bylo to pravé. Dala jsem to víc nahlas a postavila se. Udělala jsem sotva pár kroků a vyskočila jsem do vzduchu, kde jsem vykopla jednu nohu dopředu a s rukama v pěst přistála na druhé noze.

Takhle jsem trénovala a tancovala zhruba další dvě hodiny v kuse. Pak jsem si vyměnila náčiní a na strom nakreslila terč. Na tětivu luku jsem usadila dlouhý šíp a natáhla.

"Tak fajn. Hlavně klid. Čistá mysl. Chce to čistou mysl." říkala jsem si sama sobě šeptem. Zamrkala jsem, usmála se a pustila ho. Šíp vyletěl z mých prstů, opustil luk a rychlostí blesku letěl vzduchem, dokud se nezabodl do středu terče na stromě.

"Jo." řekla jsem, zvedla ruce nad hlavu a udělala otočku. Byl to skvělý pocit. Ale pořád, jako bych měla v srdci díru. Jako by mi něco chybělo. Nebo snad někdo? Ne, blbost. To určitě ne.

Ale musím uznat, že tu jsem druhým dnem a už teď mi chybí lidská či zvířecí společnost. Stýská se mi po mamce, Dinamovi i Siki. Hm. Byla hloupost je opustit? Zavrtěla jsem smutně hlavou. Ne, takhle je to asi lepší. Se mnou by byli v neustálém nebezpečí, řekla bych.

Tohle místo je dokonalé, to ano, ale je tu ticho. Jediný, s kým si můžu povídat, jsou divoká zvěř a duhovci. Ale ty můžu vyvolávat jen v chatce a jen na chvíli. Co si ve totiž stalo, kdybych ho vyvolala, kolem šel nějaký turista a viděl ho? To by se stalo něco strašného. Aspoň myslím.

Teoreticky bych si mohla nějakého člověka či zvíře přát, ale nevím, zdali si vůbec něco takového přát můžu. Ještě jsem nezkoušela box, ale dnes už na to nemám náladu. Zvedla jsem se, vzala luk s toulcem plným šípů a zalezla do chatky.

Zamkla jsem dveře a odložila věci v chodbičce. Zatáhla jsem závěsy u oken a rozsvítila malou lampičku na stolku. Ta lampička je jediný zdroj světla, co tu je. Ale mě to bohatě stačí.

Sedla jsem si ke stolu a snědla jablko. Napila jsem se, vzala si že skříně dlouhý šedý svetr a oblékla si ho. Venku už zapadalo slunce za obzor a nastávala tma. Ani nevím, kolik je hodin. Mobil jsem si totiž vypla na tvrdo, kdybych ho někdy potřebovala, tak ať ho mám. Jelikož nemám nabíječku.

Jsou ještě další dva důvody, proč nepoužívám mobil. První, mohl by mě podle něho každý najít. Druhý, nechytám tu žádný signál ani wifi. No, takže je mi celkem k ničemu. Proto jsem ho zavřela do malé truhličky a dala naspod skříně mezi boty.

Přemýšlím nad tím, co jsem říkala a asi by to bylo lepší. Měla bych mít aspoň psa. No pochopte, zaútočí na mě Virgo nebo jen obyčejný lupič a co si pak počnu? Nějakýho hlídače by to vážně chtělo.

Zavřela jsem oči a zamyslela se. Chce to savce. Velkého. Takže buď to bude pes, vlk, puma, tygr nebo medvěd. Soustředěně jsem seděla a v mysli vyslovila svoje přání. Ozvalo se vrčení a já otevřela oči.

Přede mnou na koberci seděl krásný čistě šedý vlk se zelenýma pronikavýma očima. Došel ke mě, otřel se mi o ruku a naklonil hlavu na stranu. Zasmála jsem se. Přeji si tomuhle vlkovi rozumět. Pomyslela jsem si.

"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho. Otevřel tlamu a z jeho nitra překvapivě nevyšly zvuky, nýbrž slova.

"Jmenuji se Popel. Ty? Jak jsem se sem vůbec dostal a co tu dělám?" řekl mi.

"Jsem Kim. Přivolala jsem tě sem, protože tu nechci být sama a hodil by se mi ochránce a přítel." vysvětlila jsem. Vlk zastříhal ušima a měřil si mě pohledem.

"Dobře. Tak já tady s tebou zůstanu. Jsem unavený, asi už půjdu spát, pokud ti to nevadí."

"Nevadí a děkuji. Postel je támhle. Za chvíli půjdu taky na kutě. Pro jistotu buď ve střehu. Je tu jisté riziko nebezpečí." řekla jsem.

Vlk kývl a skočil na peřinu. Lehl si na jednu půlku postele, hlavu si dal na tlapy a brzy usnul. Já si rozpustila vlasy, převlékla se do trička a legín, zhasla lampu a lehla si k Popelovi. Během chvilky jsem se propadla do říše snů.

Ahojky zlatíčka moje ❤❤❤
Po mega dlouhé době, kdy mě nenapadalo, jak pokračovat v příběhu, jsem konečně napsala další kapitolu. No tak snad se vám líbí.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤