Křídla osudu

14. Nečekaný host

Chvíli jsme si ještě povídali a já pak byla tak strašně unavená, že jsem hned vlezla do postele a usnula. Ráno jsem se vzbudila, když bylo slunce v půli své cesty. Bezva. Je čas oběda.

Povzdechla jsem si, vstala a udělala si těstoviny s masem. Snědla jsem to, umyla nádobí a uklidila. Oblékla jsem si černé kraťasy, bílé tílko a modrý svetr. Vlasy jsem si spletla do dvou copů a obula si botasky.

Šla jsem ven. Popel ležel před chatkou a sledoval okolí. Pousmála jsem se, sedla si k němu a pohladila ho po hlavě mezi ušima. Zavrtěl šťastně ocasem.

Zvedl se a olízl mi tvář. Začala jsem se smát na plné kolo a pak se s ním zvedla. Zamkla jsem dveře a vydali jsme se spolu do lesa na menší procházku.

Byla jsem pořád ve střehu a dávala pozor. No jo, od minula jsme se poučili. Oba. Popel nás jako správný vůdce vedl a já za ním poslušně klusala a byla připravená kdykoli zaútočit.

Nechci dopadnout jako minule. V bezvědomí, se zraněnou nohou a v blízkosti toho paka. Zavrtěla jsem hlavou nad vlastními myšlenkami a šla dál za šedým vlkem.

Najednou jsem něco zaslechla. Ten zvuk jsem nezvládla nikam zařadit. Chtěla jsem se otočit a zjistit, o co jde. To jsem však nestihla a než jsem se nadála, někdo mi přiložil hlaveň zbraně k hlavě. Popel se otočil a začal zběsile vrčet. Ten za mnou se zasmál.

"Odvolej si toho vlka. Nechci mu ublížit." ozval se mužský hlas za mnou. Jeho hlas mi byl překvapivě sympatický. Nezněl vůbec slizky nebo strašidelně, byl to medový zvučný hlas. Proto jsem se rozhodla, že ho poslechnu.

"Popele. To stačí. Pojď sem, sedni si a buď zticha." řekla jsem a nervózně si skousla dolní ret. Sám nečekaný host mi strach nenaháněl, zato ta zbraň u mé hlavy jo.

Vlk přestal vrčet, olízl si čumák a pomalým krokem se dostal až ke mě. Sedl si a otřel se mi o nohu, abych věděla, že je tu se mnou. Usmála jsem se na něj a zhluboka se nadechla.

"Kdo jsi?" zeptala jsem se ho. Bylo mi jasné, že mě nenechá, abych se otočila, takže jeho tvář mi nadále zůstane záhadou. Proto bylo na místě vědět aspoň jméno.

"Vážně to nevíš?" zeptal se. Zavrtěla jsem jemně hlavou. "To tě vážně nikdo nenapadá, Kim?" zeptal se a mě to hned došlo.

"Virgo." řekla jsem. Muž se zasmál.

"Ano. Jsem Virgo. Vidíš, nebylo to tak těžké. A teď k tomu proč jsem tady." řekl a na chvíli se odmlčel. Tělem mi proběhl strach a mráz. "Mám pro tebe nabídku."

"To by mě zajímalo jakou. Takže.... co mi chceš nabídnout?" optala jsem se. Doufám, že to stojí za to.

"Řeknu ti pravdu o tom, kdo jsem a ty zvážíš možnost, že by ses ke mě mohla přidat." vypadlo z něj a já překvapeně otevřela pusu. Kdo by to byl čekal? Stálo to za to.

"A co když se k tobě nebudu chtít přidat?" zeptala jsem se. No jo, bezpečnost na prvním místě.

"To je tvoje věc. Pokud řekneš ne, nechám tě na pokoji. Už mě neuvidíš. A čas na toto rozhodnutí je nekonečný, takže si to rozmysli." řekl. Pokývala jsem hlavou.

"Dobře. Řekni mi, kdo jsi a já to uvážím." pověděla jsem polohlasem. Popel se trochu napnul, ale hned se zase uvolnil a strčil mi do nohy čumákem. Zřejmě ho to moc nebaví.

"Fajn. Posaď se na zem. Pomalu." řekl a já tak udělala. Sedla jsem si do trávy, šedý vlk si vedle mě lehl a já ho hladila po srsti. Virgo mě obešel a sedl si naproti nám.

Byl to vysoký muž. Tak čtyřicet let. Měl černé vlasy, hnědé oči a na sobě bílou košili a ryfle. Nevypadal nebezpečně. Spíš mi připomínal jednoho moc milého učitele z bývalé školy. Zbraň si schoval a z kapsy vytáhl listinu. Podal mi ji. Stálo tam:

PŘIHLÁŠKA ANDĚLA
Jméno: Virgo Leon Warrlod
Andělské jméno: Virgo - anděl stínů
Věk: 41 let
Andělský věk: 891 let
Postavení: člen rady
Schopnost: ovládá stíny
Znak určení: gryf
Poloha znaku: pravá lopatka
Velikost znaku: 10 na 12 cm
Barva znaku: modrá
Barva moci: šedá
Barva křídel: šedá
Barva vlasů: modrá
Oblečení: brnění
Zdroj síly: zlatý odznak za odvahu
Zbraně: obouruční meč, dýka, dlouhý meč, šavle, mačeta, sekera, bič
Zaměření: boje zblízka, karate, judo, aikido, box, sebeobrana, stoprocentní přesnost
Koníčky: čtení, běhání, šerm, koukání na filmy, hraní deskových her, hra na housle
Jazyky: moderní, starší, mrtvé, zvířecí
Povaha: samotář, hodný, dobrosrdečný, paličatý, tvrdohlavý, náladový, chytrý, vynalézavý, výbušný, oddaný
Počet splněných misích: 10 621
Spřízněná duše: Klara - anděl krásy
Slabiny a strach: alergie na mango
Rodina: matka mrtvá, otec nezvěstný, bratr mrtvý, synovec
Kamarádi: Top - anděl svědomí, Dark - anděl snů
Vzdělání: základní škola, střední škola, vysoká škola, brigáda, práce
Andělský parťáci: Top - anděl svědomí, Dark - anděl snů, Klara - anděl krásy, Yrla - anděl života
Předešlí držitel moci: Suba - anděl stínů
Zákonný zástupce: netřeba
Žák: Yrla - anděl života
Podpis: Subaru Kaschiry

Překvapeně jsem se na to koukala. To není možné. To přece nejde. Podívala jsem se na Virga. Ten se usmíval od ucha k uchu a pak se zasmál nad mým pohledem.

"Já myslela, že jsi démon." řekla jsem mu. Zase se zasmál a pokrčil rameny.

"Jsem i nejsem. Oslovení démon je velmi nepřesné. Já osobně dávám přednost oslovení padlý anděl. Nic jako démon není. Všichni, kdo mají stejnou moc jako my, jsou andělé." řekl. Kývla jsem.

Znovu jsem se podívala do listiny. Teď už to začínám chápat. Proto ten panter řekl něco ve smyslu, že ještě nic nevím, ale brzy se to dozvím, když jsem mu řekla, že je démon. Všechno to do sebe začíná pomalu zapadat.

"Kim..." řekl a já se na něj podívala. "Jistě máš hodně otázek. Pokud chceš, odpovím ti na všechno, na co se zeptáš." řekl a já na něj vykulila oči.

"Myslíš to vážně, Virgo?" zeptala jsem se ho. Přikývl.

"Naprosto vážně. Vím, že nemáš žádný důvod mi věřit, ale zároveň nemáš žádný důvod, proč mi nevěřit. Ty sama musíš usoudit, zdali to co říkám, je pravda." pověděl. Kývla.

"Dobrá, tak se do toho pustíme." řekla jsem a usmála se. V jeho očích se mihlo jakési barevné světlo a on se uvolnil. Fajn, jsem připravená zjistit pravdu.

Ahojky zlatíčka ❤❤
Další kapitola je tady, tak snad se vám líbí. Psala jsem ji tři hodiny.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤