Křídla osudu

45. Závěr

Skok v čase - o dva měsíce později:
Už jsou to dva měsíce od toho plesu a já prožívám hotové peklo. Řeknu vám, že být královnou je těžší než se zdá. S Danielem jsme si rozdělili práci na půl. Já mám na starosti celý zámek a on má na starosti planetu Zemi. Tím pádem to má mnohem složitější a má toho víc.

Když se ráno vzbudím, už je dávno pryč. Celý den pracuje a pracuje a když se pak pozdě večer vrátí, tak jde hned spát. Už ho ani pořádně nevídám. Sama mám dost práce, ale vždycky mám pár hodin každý den volno. Během toho sedím ve skleněném altánku a nebo trávím čas v zahradách. To je totiž dokonalé místo, kde je klid a když tam jsem, všichni ví, že mě nemají rušit.

Moje srdce přímo toužilo po blonďákově doteku, ale věděla jsem, že to není možné, protože to by musela mít Země pro jednou skvělí den, během kterého by neměl co na práci. A takové dny se nestávají. Země má pořád nějaké problémy, které musí řešit. Chápu to. Je král, je to jeho povinnost. Ale mě je bez něj prostě smutno. Už jsem dva dny skoro nic nejedla a dneska ráno jsem z toho zvracela.

Nikdo o tom samozřejmě není, ale pár andělů už má podezření, že se se mnou něco děje. Že je něco špatně. Týká se to hlavně andělů, kteří mě hodně navštěvují. Což je Virgo, Grey, Glorie a Bill. Ostatní ani moc často nevídám. Takže můj názor na kralování je velmi obsáhlý a velmi negativní. Je to prostě celé na prd. Navíc se nemůžu hnout ani na krok, aniž bych měla nějakého anděla s sebou.

Teď jsem zrovna procházela tichou chodbou v doprovodu Grey. Ta se za ty dva měsíce stala mou velkou podporou a můžu se jí vždy se vším svěřit. Modré dlouhé šaty jsem měla až na zem a divila jsem se, že jsem se s nimi ještě někde nezasekla na prahu dveří. Na podpatky jsem si za tu dobu tak zvykla, že už mě z nich ani nebolely nohy. Což byla jedna z výhod.

"Jsi v pořádku, Kim?" zeptala se mě starostlivě Grey a já se na ní podívala. Zastavili jsme se a já pokrčila ledabyle rameny. "Nechceš se mi svěřit? Uleví se ti a já budu vědět, co s tebou je." pověděla mi. Protočila jsem oči v sloup a založila si ruce na hrudi.

"Už ho skoro nevídám, Grey. Já ho chci mít taky někdy pro sebe. Ta práce ho ničí, má toho moc a je z toho unavený. Je to složité, ale takhle to prostě dál nejde." svěřila jsem se jí a ona chápavě pokývala hlavou. Aspoň že mi rozumí. Pomyslela jsem si. "Jdu do zahrad. Chci být sama." pronesla jsem a odešla.

Došla jsem do krásné rozkvetlé zahrady a usmála se nad vůní růží. Kolem mě lítaly motýlci a ptáci a u nohy mi poskakovali všechna různá zvířata od myšek až po vlky. Tady v zahradách mají totiž naše vnitřní zvířata svou vlastní svobodu. Můžou si tady dělat co chtějí. Je to tak napsané v knize zákonů, kam jsem tenhle zákon dopsala. Všechna zvířátka mě proto mají rádi a když se objevím v zahradách, tak si se mnou chtějí hrát.

"Rexi, kde jsi?" zeptám se. Hned na to se za mnou ozval ptačí skřek a než jsem se nadála, tak mi na ramenou přistál duhově zbarvený pták se šťastnými jiskřičky v očích. Usmála jsem se a pohladila ho po peří. Přitulil se ke mě a nechal se ode mě drbat. Byl tak milý a roztomilý, že jsem se i přes všechny mé problémy na něj usmívala. O nohu se mi náhle otřel jeden z vlků a to mě rozveselilo ještě víc.

"Copak Shine?" zeptala jsem se ho a pohladila ho po černé srsti. Byli tady i všichni vlci z vily. Popel se teď hodně motal kolem Kristy, protože je březí a on je otcem. Bylo to roztomilé. Takže si mě moc nevšímali, ale když už za mnou přišli, tak to byl nezapomenutelný zážitek plný smíchu. Ostatní si věčně hráli, ale když jsem se ukázala, hned se kolem mě začali motat. Shin je další vlk. Více méně tu máme celou vlčí smečku.

"Kim. Pojď si s námi hrát. Prosím. S tebou je větší sranda." řekl černý vlk, sedl si, ocas stočil kolem tlap a vyplázl jazyk. Kývla jsem a on radostně štěkl.

"Ale jen jednu hru." řekla jsem. Rex odletěl na nejbližší strom, aby to mohl z povzdálí sledovat. Sedla jsem si do trávy a zavřela oči. Přeji si být vlkem. Pomyslela jsem si. Najednou jsem už stála na čtyřech. Jako vlk jsem měla bílou srst s černýma ušima a fialovýma očima. Rozběhla jsem se na černého vlka a srazila ho k zemi. Spadl na zem, rychle se zvedl a chtěl mi to vrátit. Tak to jsme si hráli ještě zhruba hodinu.

Pak jsem se proměnila zpět do andělské podoby a sedla si na lavičku. Kochala jsem se pohledem na všechny ty úžasné rostlinky, hlavně růže, a šťastná zvířata. Bylo to kouzelné. Pak mi někdo zakryl oči rukama a já trochu nadskočila, jak jsem se lekla. Sakra, tohle vůbec není vtipný. Copak zapomněli, že když jsem v zahradě, nemají mě rušit? Pomyslela jsem si.

"Mám asi hádat, kdo jsi, že? Pokud ano, nic neříkej." řekla jsem. Ten někdo neřekl ani slovo a to mi dokonale stačilo. Chytla jsem ty něčí ruce do svých a zapřemýšlela. "Sim? Ten má stejně špatný smysl pro humor." řekla jsem otráveně. Ten někdo mi sundal ruce z očí a otočil si mě k sobě. Byl to Daniel.

"Co tady děláš? Nemáš náhodou práci?" zeptala jsem se trochu zvědavě, ale z mého hlasu bylo poznat lehké naštvání. Sedl si ke mě, chytl mě za ruku a políbil mě. Dobře. Tohle se mi líbí a to hodně. Pomyslela jsem si a začala spolupracovat. Pak se odtáhl.

"Odteď budu celý svůj čas trávit jen s tebou. Pověřil jsem strýce a pár dalších spolehlivých andělů, aby řešili Zemi za mě a o všem co udělají sepsali dokument. Takže si jen budu večer číst pár papíru a jinak mám čas na tebe, Kim. Od teď jsme na tehle zámek spolu." řekl mi a já ho šťastně objala.

"Miluji tě." řekla jsem a políbila ho. Pohladil mě po tváři i vlasech a přitáhl si mě za pas do klína. Tak tohle je úžasný den. Myslím, že dnes se budu celý den usmívat jako sluníčko.

"Taky tě miluji." řekl a já kývla. Znova jsme se líbali a já věděla, že od teď bude vše zase dobré a v naprostém pořádku. Uslyšela jsem spěšné kroky, které se k nám blížili rychlostí světla. My na to však nijak nereagovali a dál se líbali. Ten někdo přišel až k nám.

"Vaše Výsosti, mohla by jste mi podepsat jedny papíry...." začala ta osoba, ve které jsem poznala Glorii. Zvedla jsem ruku jejím směrem a odtáhla se od Daniela.

"Přijď až večer, Glorie. Dneska mám volný den." řekla jsem jí. Kývla a odešla. Zase jsme se políbili. Byl to skvělý pocit, který mi dlouho chyběl. A už se ho nehodlám vzdát tak snadno.

Teď mě dobře poslouchej. Nemáš dobrý známky, máš málo kamarádů a myslíš si, že už se to nezlepší? Tak na to okamžitě zapomeň. Zlepší se to a to hodně. Celý tvůj život se jednoho dne změní a s tou změnou přijde i vše dobré a pozitivní. Poznáš nové lidi. Zlepšíš se ve škole. Začneš věřit. Možná najdeš i životní lásku. Tak se přestaň podceňovat a začni něco dělat.

No a jelikož andělé nestárnou a žijí v míru, tak tam jsme nespíš doteď a budeme v tom zámku ještě hodně dlouho. Takže pokud v nás věříš, možná se ti o tom úžasném místě bude zdát nějaký hezký sen. A nezapomeň, andělé jsou vždy s tebou a na tvé straně.

KONEC

Ahojky zlatíčka moje ❤❤
♡ Je to smutné, ale je to tady. Tento příběh je oficiálně u konce, tak snad se vám líbil.
♡ Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤