Křídla osudu

30. Na stejné straně

Zvedla jsem rychle hlavu a střetla se pohledem s nově příchozím. Než jsem však cokoli stihla říct, kluci mě předběhli a tím co řekli, mě úplně vykolejili.

"Zdravím, strýčku." řekli všichni najednou. Překvapeně jsem otevřela pusu a těkala pohledem z muže zpět na bratry. No tak to je snad vtip. Gabrieli. Pomyslela jsem si a podívala se na něho.

"Vážně je to náš strýc." poslal mi v hlavě myšlenku. Zavrtěla jsem hlavou a párkrát mrkla. Svůj pohled jsem obrátila zpět k muži. Ten se na mě podíval a ze široka se usmál. Vstala jsem a přešla k oknu. Podívala jsem se ven.

"Tak se zase setkáváme, Virgo." pronesla jsem chladně s trochou ironie v hlase. Přece jenom nemůžu úplně říct, že jsem nadšená, že tu je.

"Taky tě rád vidím, Kim. Za tu dobu ses vůbec nezměnila. Pořád jsi stejně paličatá a drzá." řekl muž za mými zády. Zasmála jsem se. Když bys jen věděl, jak moc jsem se změnila. Narozdíl od tebe.

"A ty máš pořád stejně velké ego." řekla jsem nazpět a otočila se k němu. Bratři těkali pohledem ze mě na něj. Teda až na Gabriela. Ten si všechno přečetl v mých myšlenkách, takže se jen ušklíbl.

"Moment. Vy se znáte?" zeptal se nás překvapeně Alexander. Oba jsme naráz přikývli a já se pak chopila slova.

"Bohužel, známe. Na naše setkání v lese se nedá zapomenout. Jak to bylo?....ach, jistě. Odjištěná namakaná bouchačka, která mi míří zezadu na hlavu. Po sléze se ale ukáže, že má prázdný zásobník. Připomíná ti to něco, Virgo?" zeptala jsem se s falešným úsměvem. Robin zalapal po dechu.

"Strýčku, měl by ses stydět. Vytáhnout na někoho zbraň je strašně pitomé a dětinské. A pomyslel jsi na to, co by se stalo, kdyby jsi měl nabito a omylem vystřelil? Musel bych ji zachraňovat." křičel po něm Robin. Jeho dvojče ho rychle chytlo za ramena.

"Uklidni se, brácho. Svou práci sem netahej. Máš dovolenou." řekl mu Ramir. Jeho bratr se zapřel do gauče a propaloval svého strýce pohledem. To mi trochu zvedlo náladu. Nejsem jediná, kdo z něj není nadšená.

"Tak fajn. Hádky stranou. Teď tu jde o Daniela. Jsme všichni na stejné straně." řekla jsem a sedla si mezi bratry na gauč. Po levé straně jsem měla Alexe a Gabriela a po pravé dvojčata.

"Máš pravdu, Kim. Co tedy víme?" zeptal se nás. Nikdo se neměl ke slovu, tak jsem se toho chopila sama. A to říkají chlapy. Protočila jsem oči v sloup.

"Unesla ho andělská rada, protože chce, abych se jim vzdala a oni mě mohli zabít. Pak by jim nic nebránilo v tom, aby zničili tuhle planetu. Víme, kde se nachází. Je v andělském zámku, pět pater pod zemí v cele ER13. Nejsou tam kamery a celý objekt je hlídaný ve dne v noci." řekla jsem. Virgo překvapeně zvedl obočí.

"Jak jste toho tolik zjistili?" zeptal se nás. Všichni bratři jako na povel ukázali na mě. To ho vyvedlo z míry úplně.

"Je to hacker." pronesl celkem vážným, ale zároveň pobaveným hlasem Ramir. Virgo se na mě otočil a zasmál se. Nevinně jsem pokrčila rameny. No co, já za to přece nemůžu.

"Tak fajn. A máte nějaký plán?" zeptal se nás. Kluci zavrtěli hlavami, že ne. Já se dívala do blba a přemýšlela. V tom mě něco napadlo. Ale bude to nebezpečné a nemusí to vyjít. Pokud to však vyjde, tak to bude největší plán všech dob. "Kim?" zeptal se mě Virgo.

"Právě mě jeden napadl." řekla jsem a všichni se na mě otočili. Povzdechla jsem si a vše jim vysvětlila. Když jsem skončila, všichni kývli na souhlas. "Všemu rozumíte?" zeptala jsem se jich. Kývli. Dobře.

"Sakra, jsou dvě hodiny ráno." zaúpěl unaveně Gabriel. Cože? To už je tolik? Vážně? No nic, je čas jít na kutě. Ale bude to chtít ochranu. Přeji si, aby se všechny okna a vstupní dveře zamkli a aby se nikdo nedostal dovnitř. Pomyslela jsem si. Za chvíli se ozvalo bouchání otevřených oken a zvuk zámku.

"Co to bylo?" zeptal se trochu vyděšeně Ramir. Vstala jsem a došla k oknu.

"Jen takové menší opatření. Teď se sem nikdo nedostane. Celé sídlo je chráněné mou mocí." řekla jsem s úsměvem. Ale to nestačí. Potřebujeme někoho, kdo nás pohlídá, až budeme spát. No nikoho jiného než vlky neznám. Přeji si, aby se zde objevili Krista a Popel a další čtyři ochotní vlci.

V obýváku se najednou objevilo oslňující světlo a pak zde sedělo šest vlků. Krista a Popel se ke mě hned rozběhli a skočili mi na nohy. Olizovali mi prsty na rukách a já je hladila po čumáčcích. Všichni na nás vyjeveně koukali.

"Proč jsi nás zavolala, Kim?" zeptal se mě Popel. Ti dva mě pustili a já přešla k ostatním čtyřem vlkům.

"Já se jmenuji Jetel, tohle je Sisi, tamto Roša a ten hnědý vlk je Dub. Asi tušíme, proč tu jsme, ale můžeš nám to prosím říct." řekl černý vlk. Kývla jsem a podívala se na Virga a kluky.

"Přivolala jsem tyhle vlky, aby nás hlídali, zatímco budeme spát, nechci další únosy nebo smrt." řekla jsem jim. Všichni kývli, i vlci. "Teď budu říkat jména a každý z vás dostane jednoho vlka." vysvětlila jsem.

"Dobře." řekli kluci. Vlci jen pokývali hlavou, což znamenalo souhlas.

"Alexi budeš s Jetelem." řekla jsem. Alexander se zvedl, černý vlk k němu přispěchal a spolu opustili pokoj. "Robine, ty máš Sisi." pokračovala jsem. Zmiňovaná dvojice se odebrala do jeho pokoje. "Ramire, máš Rošu." pověděla jsem. Druhé z dvojčat též opustilo obývák v doprovodu šedo hnědé vlčice.

"A koho dáš mě?" zeptal se zvědavě hnědovlásek. Pohladila jsem šedého vlka po hlavě.

"Ty budeš s Popelem, ale varuji tě. Ublížíš mu a já si tě najdu." řekla jsem mu. Zasmál se a v doprovodu šedého vlka zmizel ve svém pokoji. Protočila jsem oči v sloup.

"Virgo, ty budeš s Dubem." Řekla jsem. Muž kývl a hnědý vlk k němu docupital. Krista se na mě podívala. Pohladila jsem jí po hlavě a chtěla s ní jít do mého pokoje. Virgo mě však zastavil.

"Počkej. Daniel za mnou před mým odjezdem přišel a chtěl, abych mu tohle pohlídal. Říkal, že pokud tu nebude, aby ti to předal sám, mám ti to dát já. Prý to máš předčasně k narozeninám." řekl muž a podal mi černou krabičku.

Otevřela jsem jí. Uvnitř byl krásný náhrdelník s přívěskem srdce s křídlem. Byl ze stříbra a s malými kamínky. Na srdci jsem zase ucítila tíhu ostnu viny. Můžu za to. Vyndala jsem ho z krabičky, zapla si ho a se slzami v očích Virga objala. Ten to nečekal, ale brzy mi obmotal ruce kolem ramen.

Pak mě pustil a já se s Kristou vydala do pokoje. Vyšlapali jsme schody, prošli chodbou a došli do pokoje. Zavřela jsem dveře, převlíkala se do noční košile, rozpustila si vlasy, vyčistila v koupelně zuby a vlezla do postele. Přikryla jsem se, vlčice si lehla vedle mě a já jí pohladila po čumáku.

"Myslíš, že ho zachráníme?" zeptala jsem se jí smutně. Uvnitř tak nějak doufám, že bude v pořádku a že ten můj šílený plán vyjde. Vlčice pokývala hlavou.

"Určitě jo. Věřím tomu, protože tě znám, Kim. Vím, že se jen tak nevzdáváš a jdeš si za svým. Máš odvahu, jsi milá a jsi rozený vůdce. Myslím, že za tebou by šel snad každý." řekla mi. Usmála jsem se.

"Díky, Kristo. Jsi skvělá kamarádka. I když vlčí. Mám tě moc ráda a Popela taky. Jste moji nejoblíbenější vlci na světě." řekla jsem jí. Zasmála se. "Dobrou noc."

"Dobrou noc, Kim. Jen klidně spi a krásně sni. Já si tě ohlídám." šeptla ke mě. To už jsem ale nevnímala a propadla se do říše snů.

Ahojky zlatíčka moje ❤❤
Další kapitola je tady, jak jsem slíbila. Doufám, že se vám líbí.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤