Křídla osudu

28. Kouzelná skladba

Musela jsem usnout, protože jsem se probudila, když mi o půl pátý zvonil budík. Vypla jsem ho, vstala a oblékla se do stejných společenských šatů, které jsem měla na sobě včera. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a dala si černou čelenku. Obula jsem si moje milované černo zlaté lodičky na klínku. Nechala jsem si svoje náušnice v podobě malých bílých perel. Na každém uchu jedna.

Dostala jsem je od mamky, takže pro mě znamenají hodně. Půl šesté. Skontrolovala jsem se rychle v zrcadle a odešla z pokoje. Zavřela jsem dveře, prošla chodbou a sešla schody. Pod schodištěm stál Daniel. Měl na sobě černé kalhoty a bílou košili. Usmál se na mě a nabídl mi rámě. To jsem přijala.

Došli jsme do jídelny. Všichni bratři už tam byli a čekali na nás. Seděl tam dokonce i Gabriel. Na tváři měl svůj typický úšklebek a díval se do blba. Když jsme si sedli všichni po mě hodili pohled. Bylo tu hrobové ticho. Proč? Celkem mě to znervózňuje. Pomyslela jsem si. Nikdo se neměl ke slovu. Ani já ne. Dokonce ani s Dannym jsme si cestou sem nepovídali.

"Můžeš si sklidit myšlenky, prosím? Bolí mě z tebe hlava a to jsme ještě ani nezačali jíst. Pokud ti vadí, že nikdo nemluví, tak se nás prostě na něco zeptej." poradil mi v hlavě hnědovlásek.

"No to jsi uhádl. Já se vás mám na něco zeptat? Na co proboha? Ještě se ztrapním. Zapomeň. Pokud ti vadí moje myšlenky, tak laskavě něco řekni nahlas, nebo mi z toho ticha hrábne." štěkla jsem na něj v myšlenkách. Gabriel se začal potichu smát a strhl na sebe veškerou pozornost.

"To ti teda pěkně děkuji, Kim. Teď jsem tu za magora já, můžeš být v klidu." ozval se mi v hlavě. No jo, promiň. Jak ti mám teď sakra pomoct? Už vím. Podívala jsem se na hnědovláska, který se na mě taky podíval. Vážně tu zachraňuji nějakého debila? Už to tak vypadá. Začala jsem se nahlas smát. Všichni bratři se dívali ze mě na něj.

"Mrknul jsi. Vyhrála jsem." smála jsem se. Bože, ať nám na to skočí. Hnědovlásek zavrtěl pobaveně hlavou a zasmál se.

"Tys mrkla první. Vyhrál jsem já." přidal se k mojí hře Gabriel. Všichni bratři protočili oči v sloup a uchechtli se. Pak jsme se pustili do jídla. Během toho jsme se pořád s Gabrielem hádali, kdo z nás vyhrál. Ostatní bratři si o něčem povídali a nás si nevšímali. Což bylo dobře. Asi nám na to vážně skočili.

Jen Daniel se choval divně. Nikoho z nás si nevšímal, nemluvil a jedl večeři. Sotva to dojedl, zvedl se, usmál se na mě a odešel pryč. Rychle jsem to dojedla a běžela za ním. V jedné odbočce se mi ztratil a asi půl hodiny jsem ho hledala v celém sídle. Nakonec jsem ho našla v hudebním pokoji. Stál u velkého okna a hrál na housle.

Byla to smutná melodie a šla přímo přes jeho city. Cítila jsem to. Byl smutný a něco ho trápilo. Chtěla jsem mu pomoct, ale nejdřív jsem si s ním chtěla promluvit o důležitých věcech. Jako třeba jestli je padlý anděl nebo ne. Bylo to pro mě důležité. Musím vědět pravdu. Nesnáším, když mi někdo lže. Chápu, že mě ten člověk chce chránit, ale já jsem připravená na pravdu.

Skladba se zdála být nekonečná. Vzbuzovala ve mě tolik emocí najednou. Danny hrál krásně a čistě. Byl prostě dokonalý. Zavřela jsem oči a poslouchala jeho hraní. Melodie mi jakoby zastavila čas a já viděla všechny moje vzpomínky. Všechno co se stalo od doby, kdy se zřítila ta kometa. Přišlo mi to úžasné, ale něčím zvláštní. Ta hudba mi až dávala sílu a odvahu.

Otevřela jsem oči a dívala se na blonďáka, co tak krásně hrál. Byla to kouzelná skladba. Daniel jemně pohyboval rukou a smyčec se ladně pohyboval na strunách. Má skvělý hudební sluch. Proběhlo mi hlavou. Já bych takovou skladbu nikdy nezahrála. To jsem si jistá. Pak ta skladba přestala. Blonďák jí ukončil, přestal hrát a zadíval se na mě.

"Potřebuješ něco, Kim?" zeptal se a usmál se na mě. Ten úsměv byl nádherný. Proč se takhle neusmívá pořád? Pomyslela jsem si.

"Ano. Potřebuju si s tebou promluvit. Jen my dva a pravda." řekla jsem. Blonďák si povzdechl, odložil housle zpět do pouzdra a vzal mě za ruku. Ani se na mě neotočil a táhnul mě do mého pokoje. Tam mě pustil a já zamkla dveře.

"O čem chceš mluvit?" zeptal se mě a díval se ven z okna.

"Vím to. Vím všechno. Vím kdo jsi ty i tvoji bratři. Jste padlý andělé." řekla jsem. Daniel ke mě přišel a prohlédl si mě od hlavy až k patě. Pak se usmál a kývl.

"Jsi chytrá a nic ti neuteče, jak vidím. Ano, já i bratři jsme padlý andělé. Snad ti to nevadí." řekl a já zavrtěla hlavou.

"Nevadí, ale příště mi to řekni. Nemám ráda lži." řekla jsem s úsměvem. Kývl a pohladil mě po tváři. Nebránila jsem se.

"Dobře. Žádné lži. To slibuji." řekl a nahl se blíž ke mě. Mezi našimi obličeji byla jen milimetrová mezera. Daniel však zničil i tu, když spojil naše rty. Zůstávala jsem v šoku stát, ale pak jsem začala spolupracovat. Bylo to úžasně kouzelné. Pak se ozvalo ťukání na dveře. Odtáhla jsem se a naznačila mu, ať počká.

Odemkla jsem dveře a otevřela je. Nikdo tam nebyl. Co to? Střílí si z nás někdo? Jestli jsou to bratři, tak ať si mě nepřejí. Pokrčila jsem rameny a zavřela dveře, ale nezamkla je. Otočila jsem se tam, kde měl stát blonďák. Nikdo tam však nebyl. Pohledem jsem projela celý pokoj, ale marně. Okno bylo otevřené a tak jsem k němu přešla. Na parapetu byla čerstvá krev a nějaký vzkaz. Stálo tam:

Pokud chceš ještě někdy toho blonďáčka vidět, Miko, tak se nám vzdej. Toužíme po smrti a je jedno, jestli zabijeme tebe nebo toho démona. Slibujeme, že pokud se nám vzdáš, tak tě zabijeme, ale toho blonďáka necháme jít. Rozhodnutí je jen na tobě. Máš čas do konce tohohle měsíce.
Tvá rada

Spadla jsem na kolena, upustila vzkaz na zem a po tvářích mi tekly slané vodopády slzy. O půl sekundy později se celým sídlem nesl můj smutný zlomený křik. Tak moc to bolí. Píchalo mě u srdce a zhluboka jsem dýchala. To ne. Nemůžu o něj přijít. Nesmím. Pak někdo vpadl do mého pokoje.

"Co se to tu děje?" zeptal se někdo, ale já ho přes mou bolest skoro neslyšela. Nebyla jsem schopná se ani pohnout. Jen jsem tak seděla pod otevřeným oknem a trpěla. Tak moc jsem trpěla. Ale i tak jsem věděla, že Daniel je na tom stokrát hůř a byla to moje vina. Moje.

Ahojky zlatíčka moje ❤❤
Další napínavá kapitola je tady.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤