Křídla osudu

29. Může to být horší...

Brečela jsem dál. Kluci už si zřejmě přečetli vzkaz, protože to netrvalo moc dlouho a někdo si mě vtáhl do hřejivého objetí. Nebránila jsem se. Potřebovala jsem podporu a tou byl nyní jeden z bratrů. Jen nevím který. Přes slzy jsem nic neviděla. Pomalu jsem se v tom objetí uklidnila a rukou si utřela slzy. Objímal mě hnědovlásek.

"Už jsi v pořádku?" zeptal se mě. Kývla jsem. Pustil mě a pomohl mi na nohy. "Jelikož máš mokrý oblečení, zase, tak se převleč. Pak dojdi dolů do obýváku. Musíme to probrat." řekl. Kývla jsem a kluci opustil můj pokoj.

Sundala jsem si mokré věci a oblékla si jedny nové šaty (viz. média), které mi koupil Daniel. Vlasy jsem si sepla do culíku. Obula jsem si botasky. Nebudu riskovat, že kvůli nemilým událostem někde sletím na schodech. Podívala jsem se do zrcadla. Uf, žádné kruhy pod očima nebo jiné nedostatky. Dobrý.

Vyšla jsem z pokoje, prošla chodbou a sešla schody dolů. Došla jsem do obýváku. Všichni už tam byli. Dvojčata seděli na gauči, Alexander seděl v jednom křesle a Gabriel v druhém. Přešla jsem k oknu a dívala se ven. Cítila jsem na sobě pohled všech bratrů, ale bylo mi to jedno.

"Můžeš nám říct, Kim, proč ho unesli? Udělala jsi něco nebo proč po tobě jde andělská rada?" zeptal se Gabriel za všechny. Venku už byla tma a šlo vidět pár prvních hvězd. Doufám, že Daniel taky vidí hvězdy.

"Neudělala jsem nic. Rada se mě jednoduše rozhodla zbavit, protože jsem jim stála v cestě za úplnou mocí. Chtějí zničit tuhle planetu, ale já jim to nedovolím." řekla jsem do ticha a dal sledovala noční oblohu za oknem.

"Jak to myslíš? Jak jim stojíš v cestě?" zeptalo se mě jedno z dvojčat. Hlasy mají stejné, takže podle hlasu je prostě nepoznám.

"Jsem nejvyšší. Stojím jim v cestě, protože bez mého souhlasu nemůžou udělat větší rozhodnutí jako je třeba zničení celé planety." prohlásila jsem polohlasem. Vnitřně jsem se ještě nevyrovnala s tím, že je blonďáček v rukách té hnusné rady. Za mnou se ozvalo zalapání po dechu.

"Páni. Náš bratříček si našel sobě rovného. To je milé." prohlásil hnědovlásek. Nechápavě jsem se k němu otočila a nahla hlavu na stranu.

"Co tím myslíš?" zeptala jsem se. Všichni bratři si povzdechli a jedno z dvojčat se mi rozhodlo odpovědět.

"On ti to neřekl? Daniel je taky nejvyšší." hlesl Robin. Přikývla jsem. Aha, to jsem nevěděla.

"Ne, neřekl. Co máte vlastně vy za schopnosti?" zeptala jsem se jich. Slova se chopil Alexander.

"Já ovládám počasí, Robin má rychlost, Ramir má sílu a Gabriel má myšlenky." odpověděl mi. Kývla jsem.

"A pokud tě zajímá, co má Danny, tak ten je anděl strážný." řekl s úsměvem Ramir. Protočila jsem oči v sloup a přikývla.

"Z toho nejsem zrovna moudrá. Vysvětlí mi to někdo, prosím?" zeptala jsem se. Gabriel se ušklíbl.

"Jde o to, že dělá strážného anděla někomu, na kom mu záleží. Jako strážný anděl má velkou moc v tom, že toho člověka chrání všemi možnými způsoby. Může ho například teleportovat nebo když by umřel, tak ho zase oživit. Daniel je ještě k tomu nejvyšší, což znamená, že dělá strážného anděla více lidem. Jednoho má ale hlavního." vysvětlil mi to. Kývla jsem.

"Koho má Danny jako hlavního?" zeptala jsem se. Dvojčata se zasmála.

"Tebe, přeci." řekl Gabriel. Vážně? To je milé. Z myšlenek mě vyrušil Alexander, který mi položil otázku.

"Co máš ty za schopnost, Kim?" zeptal se mě a všichni bratři bedlivě čekali na odpověď. Tohle je asi dost zajímalo.

"Přání." odpověděla jsem prostě a všichni bratři překvapeně vydechli. To je to tak super nebo co? Pomyslela jsem si.

"Tak to je super. Hodně nám to pomůže při Dannyho hledání." řekl s úsměvem Alex. V kapse mu začal zvonit telefon. Vytáhl ho, přiložil si prst ke rtům a zvedl to. "Ano..........ano, je to pravda........to nevíme.........zjistíme to............jo, počítáme s tím..........to mi došlo.........za deset minut? Dobře..........nemusíš křičet, já tě slyším...........fajn....... čau." skončil hovor.

"Kdo volal?" zeptala jsem se. Alex si schoval mobil zpátky do kapsy a podíval se na nás všechny.

"Strýc. Před chvílí dostal výhružnou sms, kde mu rada nařizovala, aby se vzdal, jinak že Daniela zabíjí. Dost se to podobalo tomu tvému vzkazu. Přijede za deset minut a chce, abychom zjistili, kde ho drží." obeznámil nás. Kývla jsem.

"Máte tu počítač nebo notebook?" zeptala jsem se a tím na sebe strhla pozornost úplně všech. Gabriel přikývl, zvedl se a šel do svého pokoje. Za chvíli se vrátil s notebookem v rukách.

"Co s ním chceš dělat?" zeptal se mě Alex. Nevinně jsem se usmála a notebook si převzala. 

"Dejme tomu, že umím pár hackerských triků. Potřebuju ten vzkaz a tvůj mobil Alexi." řekla jsem, zapla notebook, sedla si na gauč, položila ho na stůl a přihlásila se k němu. Heslo mi nikdo říkat nemusel, bylo mi to hned jasné.

"Tady." řekl Alex a podal mi mobil. Vzala jsem ho a zapla. Najela jsem na sms a jednu poslala jeho strýci. Stálo v ní, ať mi přepošle tu sms od rady. Samozřejmě si jejich strýc myslí, že mu to napsal Alex. Pak jsem najela na foťák a vyfotila ten vzkaz pro mě. To jsem pak dostala na plochu notebooku. Když přišla sms, dala jsem na plochu notebooku i tu.

Dala jsem oba vzkazy vedle sebe. Všichni bratři mi koukali přes rameno. Spustila jsem takovou skenovací aplikaci a u obou vzkazů se podtrhli stejné části, což byl skoro celý text. Pak jsem zapla mapu celé galaxie. Zadala jsem speciální kód a zobrazil se mi i andělský zámek. Bingo.

"Jak jsi to udělala?" zeptal se mě Robin zvědavě. Usmála jsem se a podívala se na něho.

"Tak těžký to nebylo. Už mám praxi. Zábava začíná až teď." řekla jsem, ze vzkazu jsem vzala všechny potřebné informace a díky ještě pár kódům jsem spustila vyhledávání. Chvilku to trvalo a pak to našlo místo, kde je Daniel. Zvětšila jsem celý zámek, projela ho modrým světlem a zjistila, tě je pět pater pod zemí v jedné cele s názvem ER13. Vzala jsem Alexův mobil, vyfotila to a pak celou mapu stáhla do jeho mobilu.

"Tady." podala jsem mu ho. Vypla jsem mapy, nabourala se do sítě a zajistila, aby se nikdo nedozvěděl, co jsme hledali. Pak jsem notebook vypla a otočila se ke klukům. Ti na mě pořád trochu překvapeně koukali. "Co je?"

"Nic, jsi dobrá." řekl Robin. Kývla jsem.

"Jenom jsem našla místo, kde ho drží. Pořád to může být horší. Nemáme žádný plán." připomněla jsem jim a sklopila hlavu. Ach jo. Už toho začínám mít celkem dost.

"Máš pravdu. Může to být horší." řekl nově příchozí. Ten hlas jsem poznala hned. No to je snad vtip.

Ahojky zlatíčka moje ❤❤
Další kapitola je tady, tak snad se vám líbí.
Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤