Křídla osudu

32. Plán

Pořád pohled třetí osoby:
Bylo odpoledne toho stejného dne. Venku svítilo sluníčko, ptáci si zpívali a kapky po dešti se v trávě krásně leskly. V andělském zámku panoval klid, dokud hodiny neodbily tři. To se jedné dívce stalo osudným.

Od rady dostala za úkol, aby šla do věznice a skontrolovala všechny cely. Když byla pět pater pod zemí, procházela kolem cel blonďáka a bělovlasé vládkyně. Když uviděla bělovlasou dívku ležel v krvi na zemi, začala ječet.

Do minuty tam přiběhl jeden člen rady. Byl to ten stejný muž, který jí odvedl do cely. Když uviděl dívku krví špinavou, zatl ruku v pěst a s tichým sakra odemkl celu. Přišel k ní a sáhl jí na krk. Měla velmi slabí tep. A každou vteřinou slábl ještě víc.

Před půl hodinou totiž snědla modrou pilulku, kterou u sebe měla schovanou. Ta způsobila to, že všechny její orgány utlumili svou funkci a činnost tak moc, že z venku působila jako mrtvá. Nezvedal se jí hrudník, neměla tep, nedýchala a muž neslyšel ani její srdce. Dokonalá léčka.

Pravda byla úplně jiná. I přes tohle všechno totiž dívka jen spala. Spala a něco hezkého se jí zdálo. Účinky pilulky měli za půl hodinu vyprchat a ona se měla probudit. Zdali tohle všechno byl jen velmi šílený plán? To se mohl blonďák v protější cele jen domnívat.

Muž jí sundal řetězy, vzal jí do náruče a vyšel s ní z věznice. Donesl jí až na střechu nejvyšší věže a hodil dívku do jezera zapomnění, které se nacházelo u zámku. To jezero není nijak extra kouzelné, ale když vás tam někdo hodí, stáváte se okamžitě padlým andělem. Teda pokud žijete.

Rada se totiž velmi ráda zbavuje těl tak, že je hodí do tohoto jezera, aby démony varovali, že jsou schopni všeho. Nikdo ze zámku to však neví. Nikdo ani neví, že rada se právě zbavila jejich vůdkyně. Rada to všechno dělá za jejich zády.

Muž pak vešel zpět do věznice a zlost si vybil na blonďákovi. Zlomil mu žebro a praštil ho takovou silou do hlavy, že blonďák okamžitě ztratil vědomí. Muž pak odešel do svého pokoje a tam si začal číst knihu.

Bělovláska se mezitím potápěla hlouběji a hlouběji do vody. Spala a o ničem z toho nevěděla. Když se pak dotkla velmi hlubokého dna onoho jezera, zůstala nehnutě ležel. Ryby kolem ní plavali a občas se k ní přiblížili. Hned na to zase uplavali, jelikož jim to přišlo divné.

V její hlavě se přehrával celý její život. Jak se poprvé učila péct, její první den školy i setkání s jedním velmi milým blonďákem, kterého se pak snažila si držet od těla. Všichni, kdo ji znají, ví, že se jí to nepovedlo a mladík jí k srdci přirostl ještě víc.

Mezitím se v sídle Virga snažili bratři Alex a Gabriel najít způsob, jak se jejich strýc nenápadně může dostat do věznice, aby vysvobodili jejich brášku. Už se během toho stihli dvakrát pohádat a jednou se poprat.

"Teď musíš jít rovně a na konci chodby se schovej za roh a nech projít dva anděli." řekl hnědovlásek do sluchátka a jeho bratr přikývl.

"Dobře. Hotovo. Kam teď?" ozývalo se ze sluchátka. Bratři se po sobě podívali a pak svůj pohled přesunula ke dvěma různým mapám.

"Záleží na tom, jestli chceš prvně získat spojence nebo s Kim zachránit Daniela." odpověděl na otázku starší z nich.

"Nejdřív na svou stranu musím dostat pár andělů. Pak bude větší šance, že se nám podaří Daniela zachránit. Co Kim? Ozvala se vám? Mě totiž neodpovídá, tak jestli vše běží podle plánu." ozvalo se ze sluchátka.

"Nám taky neodpovídá, ale víme přesně kde je, takže plán běží podle plánu. Je někde u jezera. Tam by se měla setkat s tebou a spojenci." objasnil situaci hnědovlásek.