Během dvou minut opravdu přiletěl Ramir se svým válečným letadlem na nádvoří zámku. Navigovala jsem ho přes sluchátko až k nám. Když k nám přišel, zděšeně se podíval na svého mladšího bratra a rychle ho vzal do náruče. Spolu jsme vyběhli ven, nasedli do letadla a černovlásek vzlétl.
Do pár minut jsme přistáli na pozemku sídla. Před ním už stáli kluci a vyčkávali nás. Vylezla jsem z letadla už jako člověk a hned po mě vylezl i černovlásek s blonďákem v náruči. Teď mě tak napadá, že se ani Daniel ani Ramir v zámku nepřeměnili do svých andělských podob. Že by to kouzlo kolem zámku osláblo? Nebo je v tom něco jiného?
To už jsme se všichni rozešli do sídla. Ramir položil blonďáka v jeho pokoji na postel. Páni. Daniel má vážně hezký pokoj. Nad čím to zase přemýšlím? Na tohle teď nemám čas. Okřikla jsem se v duchu. Robin začal blonďáka ošetřovat a nás vyhnal pryč.
Seděli jsme tedy v obýváku a čekali, co nám doktor řekne o jeho stavu. Alex s Ramirem a Gabrielem seděli na gauči a všichni měli zamýšlené pohledy, zatímco já se v křesle utápěla v depresi. Mohla jsem se z toho čekání zbláznit. Počítala jsem v duchu každou minutu a klepala si prsty na nohy. Trvalo to věčnost. Pak jsem ale zaslechla zvuky kroků a do obýváku vešel Virgo.
"Jak je na tom?" zeptal se nás hned a podíval se na nás zkoumavým pohledem.
"Nevíme." odpověděli jsme všichni zároveň. Podívali jsme se na sebe a smutně se pousmáli. Virgo kývl a posadil se do křesla.
"Tak počkáme. Jinak jsme se úspěšně zbavili rady. A venku je nějaká Grey a říká, že tě chce vidět, Kim." řekl mi. Kývla jsem, zvedla se ze svého místa a vyšla ven z vily. Pod jabloní stála Grey a dívala se na ptáky na nebi.
"Ahoj, Grey. Potřebuješ něco?" zeptala jsem se jí. Můj hlas se chvěl, i když jsem se snažila, abych zněla klidně. Koukla se na mě a kývla.
"Ano, potřebuji. Potřebuji tebe. Jsi nejvyšší a naše vůdkyně. Musíš se hned vrátit do zámku a sestavit novou radu. My to bez tebe nezvládneme." řekla sklesle. Zavrtěla jsem hlavou a z očí mi tekly slzy. Tohle po mě nemůže chtít. Pomyslela jsem si.
"Nemůžu, Grey. Prostě nemůžu. Mám tady ještě něco nevyřešeného a navíc potřebuji čas. Je toho teď na mě moc, chápeš?" řekla jsem a utřela si slzy. Žena kývla a objala mě.
"Chápu to, Kim. Vrátím se za týden. Do té doby si dělej, co uznáš za vhodné." řekla mi a pustila mě. Usmála jsem se a kývla.
"Kim! Honem. Horší se to." zvolal za mnou povědomí hlas. Otočila jsem se a uviděla ve dveřích stát Robina s vyděšeným výrazem. Hned jsem věděla, co se děje. Ani jsem se nerozloučila s Grey a utíkala dovnitř.
Jako velká voda jsem vpadla do blonďákova pokoje i s Robinem za zády. Na posteli ležel Daniel, zmítal se v bolestných křečích a horečkách a z nosu mu tekla krev. Přiběhla jsem k němu a chytla ho za ruku. To nejde. Musíš být v pořádku. Nesmíš mě tu nechat. Pomyslela jsem si. Po tvářích mi tekly slzy a zrychlil se mi dech.
"Já vím, že je to moje chyba. Tys za to vůbec nemohl a nebýt mě, nestalo by se to. Jsem tak hloupá a nezodpovědná." řekla jsem a rozbrečela se ještě víc. Ze zadu mě objali dvě silné paže.
"Ty za to nemůžeš, Kim. Nebyla to tvoje vina a ani nikoho dalšího. Co se stalo, stalo se. Nemůžeš změnit minulost, tak se jí přestaň zabývat. Nejsi hloupá a ani nezodpovědná. Jsi ta nejlepší holka, kterou si mohl Danny najít." povzbuzoval mě Robin a tišil mě. Moc to však nepomáhalo a já dál brečela nad vlastní chybou.
"Dostane se z toho?" chtěla jsem vědět. Stisk černovláska zesílil a já věděla, že to neznamená nic dobrého. V srdci jsem cítila tíhu a bolest. Bylo to, jakoby mi někdo v dlani drtil tento důležitý orgán a každou druhou sekundu ho ještě probodl nožem. Nedalo se to snést, ale zasloužila jsem si to. Byla to má vina.
"To nevím, Kim. Já už mu víc pomoct nemůžu. To je jeho boj. Buď se z toho dostane a nebo ne." řekl mi a pustil mě z objetí. "Nechám tě tu s ním samotnou. Budu v obýváku. Musím to ještě říct ostatním." S těmito slovy opustil pokoj a zavřel za sebou dveře.
Přisunula jsem si křeslo k posteli, sedla si a chytla blonďáka za ruku. Slzy už mi netekly, protože jsem tak moc brečela, že už jsem na to dál neměla sílu. Jen jsem tam tak v tichosti seděla a dívala se na to, jak blonďák trpí. Vnitřně jsem se za tohle všechno nenáviděla a moje mysl se točila jen kolem dvou slov: moje vina.
"Omlouvám se, Danieli. Byla to má vina a já to vím. Uvědomuji si to a lituji toho. Ale musíš být silný. Když už ne kvůli mě, tak pro své bratry a strýce, kteří by se pro tebe rozkrájeli. Možná jste dříve z bratry nevycházeli, ale myslím, že teď už to bude jen dobré." řekla jsem. Blonďák sebou přestal házet a ani se nehl. Po tváři se mi skutálela jedna slza.
"Nejsem si jistá, že mě teď slyšíš, ale chci ti toho tolik říct. Třeba to, že všechno co jsem řekla v zámku, jsem myslela smrtelně vážně. Miluji tě. Dřív jsem si to velmi dlouho nechtěla připustit a snažila se teď od sebe držet co nejdál. A přiznávám, byla jsem příšerná. Chovala jsem se k tobě hrozně špatně. Ano, i tohohle lituji. Všechno to teď na mě doléhá a je pro mě těžké tyhle věci vůbec vypustit z úst, ale ty jsi jediný, koho mé problémy a pocity vůbec zajímali." pokračovala jsem a dál se mu svěřovala, i když on nejevil žádné známky toho, že by se jeho stav zlepšil.
"Ale nechci tu mluvit jen o tom špatném. Vzpomínáš na den, kdy přijeli tvý bratři? Chytl jsi mě, když jsem padala z té jabloně. Bavilo mě s tebou nakupovat. Máš skvělý vkus, vyznáš se v módě a je s tebou sranda. A to kropení záhonů bylo ještě lepší. Nikdy bych si nemyslela, že by mě to mohlo tak moc bavit. Jen tu konev, která skončila na mém oblečení, sis mohl odpustit." pronesla jsem a smutně se nad tou vzpomínkou usmála.
"Pak je tu ta úžasná melodie, když jsi hrál na housle. A pak ten polibek. Byl to nejlepší den v mém životě. Lituji hodně věcí, ale ne toho, že jsem tě poznala. Tak mi zkus splnit mé přání, které si já splnit nemůže. Nechci po tobě žádné zázraky. To ne. Moje přání je mnohem prostší a přesto nesplnitelné." na chvíli jsem se odmlčela a pak vyslovila své přání. "Odpusť mi to, prosím."
Ahojky zlatíčka moje ❤❤
♡ Další kapitola je tady. Omlouvám se, že vychází až teď, ale měla jsem moc práce. Snad se vám líbí a těšíte se na pokračování.
♡ Vaše Kiki ❤❤❤❤❤❤❤❤❤❤
ČTEŠ
Křídla osudu
Fantasy[DOKONČENO] Kim Arfonová si žije normální život. Chodí na střední školu a má rodinu. Jednou večer se z nebe zřítí kometa. Co když to ale není jen obyčejná kometa a tato událost jí změní? To se pak pozmění i její osud......
