Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 2.- Lechtací ráno

Probudila jsem se v noci, ani nevím proč, obvykle bývám tvrdý spáč, co spí do odpoledne. No, to je jedno...
Všimla jsem si, že Vancův gauč, na kterém jsem ležela byl rozložený, přese mě byla přehozená deka a pod hlavou polštář. Ti jsou ale hodní...
Slyšela jsem Vancovo chrápání nade mnou. Nechrápal nahlas, jenom trochu, což mi nikdy nevadilo, dokázala bych usnout i s televizí na plné pecky. 
Chvíli jsem zírala do matrace nade mnou a pak se pokusila znovu usnout, ale už mi to nešlo. Probudím se jednou a podruhé už mi to nejde. Seru na to a půjdu do obýváku...

Šla jsem potichu po schodech dolů, abych nikoho nevzbudila a odbočila do obýváku. Sedla jsem si na pohovku a zapla televizi. Dala jsem ji na tišší hlasitost. Našla jsem si nějaký film a sledovala ho.
Zkontrolovala jsem čas a všimla si, že jsou 4 hodiny ráno. Jim vstává v 5 hodin, aby se mohl přichystat do práce. Diane vstává o hodinu později a Vance...no, u něj je to různé, občas vstane brzo ráno, někdy dopoledne a výjimečných případech i odpoledne. Často byl proto suspendován ze školy kvůli častým pozdním příchodům. Strýc se o tom nejednou zmínil.
Hodina uběhla jako během chvilinky a já slyšela prásknutí dveří ve vrchním patře. Musel to být strýc Jim.
Slyšela jsem scházení schodů a pak, jak někdo vchází do obýváku. A k mému překvapení to byl Vance.
,,Vance? Co ty tady? Já myslela, že v tuto dobu vstává strýček...''
,,Mell, asi jsi ztratila pojem jaký je den. Je neděle.'' zasmál se.
Ježíš, já jsem úplně mimo čas.
,,Aha.''
,,A na tvou otázku 'co tu dělám' ti odpovím, že jsem tě slyšel odcházet z pokoje. A když ses hodinu nevracela, přišel jsem tě zkontrolovat.''
,,Tys na mě čekal hodinu? Co jsi zač? Můj bodyguard nebo co?'' 
,,Ne, ale jsem tvůj bratránek.'' vrhl se na mě na pohovku a začal mě lechtat. 
Začala jsem se smát. Snažila jsem se smát potichu, abych nevzbudila strýce a tetu, ale šlo to dost těžko. Přes veškerou mou snahu setřást Vance ze sebe, on byl silnější a nepustil mě.
,,P-prosím tě, přestaň!'' vykoktala jsem ze sebe.
Nechal toho, ale pořád se nade mnou vznášel.
,,A kdo mi v tom zabrání?'' škádlil.
Když jsem neodpovídala, začal znovu s lechtáním.

Pokračovalo to několik minut, než to Vance přestalo bavit a sedl si vedle mě na pohovku, oba vysmátí a vyčerpaní ze všeho toho smíchu. Bylo to jako za starých dobrých časů...
Pak...jsem si zase vzpomněla na rodiče...vzpomínám si, jak moje máma lechtala Vance, když mu bylo 12. Snažila jsem se mámu z Vance dostat, ale pak přišel můj táta, shodil mě vedle Vance byli jsme zlechtáni oba. Teta a strýc stáli opodál a s úsměvem nás pozorovali.
Můj smích se změnil ve smutný povzdech a Vance si toho všiml. Jeho výraz zvážněl a chytil mě kolem ramen.
,,Copak je?'' zeptal se ustaraně.
,,Jenom...''popotáhla jsem nosem, ,,vzpomněla jsem si, jak nás moji rodiče lechtali. Jak jsme se spolu všichni smáli. Všechno...všichni už jsou ale pryč...'' po tváři mi stékala horká slza.
Vance si mě přitáhl k sobě a nechal mě plakat mu ramene.
,,Ne Mell, máš přece nás. Všechno se zase zlepší, uvidíš. A už neplač, prosím. Nerad tě vidím smutnou.'' zvedl mi hlavu a setřel palcem slzy.
Se mnou byl trpělivý, nechal mi dost času na uklidnění a já se znovu opřela o opěradlo pohovky. Párkrát jsem se nadechla a vydechla.
,,Díky, že jsi za mnou přišel.'' špitla jsem.
,,Kdykoliv.''

Bylo 7 hodin ráno a zase se ozvalo prásknutí dveří ve vrchní patře.
,,Áaaa, Vance, Mellany! Vy už jste vzhůru?'' zeptala se teta překvapeně.
,,Už od 4 hodin.'' řekl Vance.
,,Proč tak brzo?''
,,Nemohla jsem usnout, tak jsem šla sem. Vance mě potom po hodině přišel zkontrolovat.'' vysvětlila jsem.
Teta jen přikývla a šla do kuchyně udělat snídani. Strýc přišel po chvilce.
,,Dobré ráno.'' pozdravil nás. 
S Vancem jsem jen přikývli na pozdrav.
Strýc si sedl na křeslo vedle pohovky a přepnul televizi na jiný program. Konkrétně na zprávy.