Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 22.- Venkovní pohoda a domácí katastrofa

Po naprosto úžasném filmu jsme se my všichni rozhodli, že se ještě trochu projdem po ulicích. Museli jsme jít pomalu, protože Griffinovi nohy se klepaly strachy. Film ho rozrušil a vyděsil natolik, že začal být trochu...paranoidní. Pořád se díval ze strany na stranu, jako by měl každou chvíli ze křoví vyskočit Leatherface.

Nikde žádná jezdící auta, tak jsme chodili po silnici. Já a Vance jsme byli více popředu, zatímco Billy zůstal o něco vzadu s Griffinem a snažil se ho trochu uklidnit. Robin byl se svým strýcem na chodníku.
,,Takový zábavný večer jsem už dlouho nezažila.'' byla to trochu narážka na mého tátu a Vance to věděl. Vždycky jsem mu říkala, jak mě táta brával do Drive-innu a dívali se na horory.
Vance dal paži kolem mých ramen.
,,Takový uřvaný večer. 11ti letí kluci by neměli sledovat takové filmy.'' řekl a podíval se za sebe na Billyho a Griffina. Griffin se pořád klepal a Billy byl hned vedle něj a poplácává ho po zádech.
,,Pravda, nevím, jestli je to lepší, než poslouchat rozhádané rodiče, ale...možná že strachem na to úplně zapomene. Koneckonců, každý máme vlastní způsob, jak řešit své problémy.'' řekla jsem. V jeho případě je hraní pinballu...nebo rvačky.

Najednou k nám přicupital Robin.
,,Tomu říkám úspěšný večer.'' a ukázal za sebe.
Otočili jsme se kam ukazoval a viděli, že Griffin a Billy zmizeli z dohledu...pak se ozval zvuk zvracení...ouuuu, chudák Griffin. 
Byl na kraji silnice, klečel na asfaltu a jeho večeře z něj šla ven. Billy byl u něj a napomáhal mu plácáním po zádech. Pan Arellano u něj byl taky a mluvil k němu španělsky. Poskytoval mu slova útěchy.
,,Příště vybírá film někdo jinej.'' řekl nezaujatě Vance a podíval se na mě.
,,Souhlas.'' a já se podívala na Robina.
Robin jen pokrčil rameny a nevinně se usmál.

Šli jsme dál. Robinův strejda nakonec odjel domů, když mu Robin oznámil, že domů dojde pěšky, že prý chce být ještě chvíli s námi venku.
,,Proč se vlastně Finn neobjevil?'' zeptala jsem se po chvíli chůze.
,,Jeho táta mu to zakázal, Gwen taky.'' odpověděl Robin, aniž by se na nás podíval. ,,Navíc znovu dostal páskem.''
Finn a Gwen mají přísného tátu, to už vím. Bylo mi jich líto...nezaslouží si to. 
,,Chápu. Jak tak vidím, nikdo z nás to nemá doma jednoduché...''
Já a Vance máme přehnaně ochranitelského otce a strýce, Robin postrádá tátu, zatímco Finn a Gwen mají toho svého táty akorát dost. Griffin má věčně rozhádané rodiče a Billy má od mámy nařízenou domácí výuku. Jediný, kdo má normální, plnou a laskavou rodinu byl Bruce a Donna.
,,Život někdy dokáže být pěkná svině. Ale všechno se děje z nějakého důvodu.'' řekl Vance. Ehm...uvědomuje si vůbec co říká? Vance?! Jsi tam uvnitř? Vrať se!
,,Vance, kdybych tě neznal, řekl bych, že jsi filozof, taková moudra bych od tebe nečekal.'' zažertoval Robin. Moje řeč...
Vance mu pohrozil zatnutou pěstí před obličejem.
,,Kluci, klídek.'' pokusila jsem se situaci uklidnit. Hádám, že kdybych nestála mezi nima, už by leželi na zemi a škrtili se navzájem. ,,Kámoši se neperou.''
,,Řekni mi odkdy je on můj kámoš?'' ukázal Vance znechuceně na Robina. 
,,No...oba dáváte slušné rány, kámošíte se s Finnem, máte problémy s předměty ve škole...mám pokračovat?'' to všechno mají společného. Tak si říkám...co?

Ani jeden raději nic neřekl, vzala jsem to, jako že s mými slovy souhlasí. Dobře, nemusí se mít vyloženě rádi a objímat se, ale mohli by si alespoň trochu rozumět, ne? Vždyť toho mají tolik společného...nebo platí ten citát ''protiklady se přitahují''?
Svým způsobem jsem protiklad Vance, jsem klidnější, zas tak rychle se nenaštvu a vycházíme spolu báječně.

,,Lidi, už jsme blízko svých domovů, my už půjdeme svou cestou.'' křiknul na nás zezadu Billy.
Otočila jsem se a vydala se k nimi.
,,Griffe, dobrý? Zvládneš to?'' položila jsem mu ruku na rameno.
Jenom přikývl. Noták, ten film nebyl zas tak hroznej...kromě několika vražd, rozpáraní kůže, kanibalismus...
,,Dohlídni na něj.'' požádala jsem Billa.
,,Jasně, stejně bydlíme asi jen 3 baráky od sebe, to se zvládne.'' odpověděl.
Popřáli jsme si dobrou noc a já se vrátila k Robinovi a Vancovi.

Došli jsme k nám domů.
,,Ehmm, Mell, Vance, vidíte to?'' zeptal se udiveně Robin a díval se nahoru do našich oken.
Nejdřív jsme nic neviděli, ale pak jsme si toho všimli...mříže...na oknech...

NAŠICH OKNECH! V POKOJI!

,,Probuďte mě někdo, prosím.'' pleskla jsem si rukou o čelo ta silně, že bych se ani nedivila, kdybych si vyrazila mozek z hlavy.
,,Tenhle blázinec musí skončit!'' zavrčel Vance a rychlými kroky se vydal ke dveřím domu.
S Robinem jsme si vyměnili pohledy. Oba jsme věděli totéž, tohle neskončí dobře...

Během několika vteřin se domem ozvaly nadávky a křik...

,,Dneska tam neusnu...'' okomentovala jsem nynější situaci.
,,Nechceš přespat u nás? Máma je v práci až do rána a strejdovi by to nevadilo.'' navrhl Robin. Znám ho sotva pár dní a už mě zve k sobě? Co?
,,Ne, to bude dobrý, přežiju to.'' byla jsem už se vším smířená. 
Rozloučila jsem se s Robinem a šla do domu. V obýváku na sebe Vance a strejda křičeli a to tak nahlas, že jsem si musela zakrýt uši. 
Když jsem šla do pokoje, viděla jsem tetu Diane, jak sedí na pohovce. Vypadala hodně smutně. Sedla jsem si vedle ní.
,,Promiň Mell, nemohla jsem tomu zabránit.'' několik slz jí zaplavily oči a já ji hned obejmula.
,,Neobviňuj se z toho, ty za to přece nemůžeš.''
,,Jim je tvrdá palice, opravdu jsem se snažila...'' 
,,Pššš, já vím, mě nic vysvětlovat nemusíš.''
Zezdola se ozývaly tlumené nadávky obou našich chlapů. Bylo to tak drsné, že ani samotné zacpání uší nestačilo. 

Teta únavou a vyčerpáním usnula na pohovce...věděla jsem, že dneska nebude spát v ložnici se strejdou. A já se nemám čemu divit.

Dala jsem si rychlou, ale přesto neklidnou sprchu, převlékla se, šla do kuchyně a zalezla do spíže...jediné místo, kde by mě prozatím nikdo hledat nemusel. Jediné místo, které je naprosto zvukotěsné. No co? 3 lidi se v našem pokoji nevejdou, do ložnice opravdu nelezu, v koupelně už vůbec ne a v o obýváku už ani nemluvím. Tohle je jediné bezpečné místo.
Sedla jsem si do kouta, opřela se o zeď a tiše oddechovala. Nádherný večer se změnil v katastrofu...

Strejdo, proč? Jak nás tímhle chceš ochránit? Proč odmítáš pomoc policie? Proč jsi tak paličatý? Věříš, že tohle je řešení?

Ve fetální poloze jsem nakonec usnula a bylo mi úplně jedno, že spím na studené podlaze.

Začíná jít do tuhého co? Snad se kapča líbila!

Dejte hvězdičku a mějte dobrou pohodičku. Vaše Alyra❤