Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 6.- Ahoj Finney

S Billym jsme kecali do poledne a pak oba jsme museli odejít domů ze stejného důvodu...přijít včas na oběd.
Rozloučili jsme se a každý se vydal svou cestou.
Vzala jsem cestu domů oklikou kolem školy, řekla jsem si, že kdybych uviděla Gwen, můžu ji pozdravit. 

Děti měly nejspíš přestávku, běhaly kolem školy, kouřily nebo se nahlas smály. Rvačka naštěstí žádná. Nevím, jestli mám sílu znovu vidět Robina a Moose, jak se mlátí do krve.
Do této školy nastoupím za pár dní. Popravdě, těšila jsem se i netěšila. Nikoho, kromě Gwen tam neznám. Vance chodí do vyšší třídy, takže je možné, že ho tam často neuvidím. Robina příliš nepočítám, moc ho zatím neznám.
,,Ahoj Mellany, co ty tu?'' Gwen se objevila náhle přede mnou. Měla by nosit zvoneček.
,,Čau Gwen. Nevím, jen jsem šla kolem a chtěla tě pozdravit.'' pokrčila jsem rameny.
,,To je milé. Vydrž...Finney!'' zavolala na někoho za námi.
Byl to ten kluk, co stál vedle Robina, včera před Grab N Go, když tam byla ta rvačka s Vancem a tím sráčem. Měl hnědé oči a vlasy. Měl podobné rysy, jako Gwen.
Kluk, kterého Gwen nazvala jako Finney k nám přišel.
,,Mellany, tohle je můj starší bratr Finney. Finney, to je Mellany, kámoška.'' představila nás.
,,Ahoj.''
,,Ahoj Finney.'' podali jsme si ruce a potřásli si jí.
,,Gwen mi o tobě už něco málo řekla. Je pravda, že jsi Vancova příbuzná?'' zeptal se.
Proč to je pro každého tak překvapující?
,,Jo, je to můj bratranec. Včera jsem viděla tebe a Robina, jak jste na nás zírali.'' řekla jsem s úšklebkem.
,,No...chtěli jsme si jen zajít pro svačinu...'' poškrábal se nervózně za krkem.
,,V pohodě.''
Nastalo trapné ticho, které pak bylo přerušené školním zvonkem.
,,Musíme jít, Finne.'' řekla Gwen a tahala Finna za paži směrem ke škole.
,,Jo. Rád jsem tě poznal, Mellany.''
,,I já tebe, tak čau!''
,,Čau!'' řekli Finn a Gwen jednohlasně.
Odešli a já pak udělala to samý. Takže...vypadá to, že mám dalšího kamaráda!

Teta ještě naštěstí nebyla doma, tak jsem šla nahoru do pokoje a zapla na mp3 přehrávači písničky. 

Po hodině čekání se teta ještě nevrátila. Bylo to zvláštní, vždycky chodila na čas. Šla jsem do obýváku, abych si na chvíli zapla televizi. Znovu dávali zprávy, ale tentokrát neříkali nic o případu Maxe Shawa. Škoda.
Zrovna dávali počasí živě, což jsem příliš nevnímala. 
Ale...najednou se za reportérkou, co mluvila o počasí, objevila zase ta posraná dodávka. Vyvalila jsem oči, nemohla jsem tomu uvěřit! Nejdřív 2 rvačky v jeden den a teď vidím tu dodávku podruhé v jeden den?! Co to má znamenat? Podivné náhody...
,,Zlatí, jsem doma! Promiň, že to mi tak trvalo, musela jsem se ještě stavit za kamarádkou.'' ozvalo se z chodby. Teta přišla do obýváku, stála za mnou a opřela se o opěradlo pohovky. Všimla si té dodávky.
,,Také mě to děsí, Mell. Poslední dobou tu dodávku vidím pořád, krouží ve všech ulicích.'' přiznala.
Takže nejsem jediná, kdo tu dodávku furt vidí...trochu mě to uklidnilo. Možná je to vážně jen pojízdný kouzelník, co chce bavit lidi...ale...pocit, že se něco zlého stane, vůbec nezmizel. Ten pocit byl hluboko uvnitř mě a nemohla jsem se toho pocitu zbavit. Zkusím se zítra zeptat Billyho, jestli o té dodávce neví víc...
,,Jdu dělat oběd. Vance se vrátí za chvilku, dneska končí o něco dřív.'' řekla a šla do kuchyně.
Přepla jsem kanál a dívala se na film.

Po půl hodině skutečně dorazil Vance. Odhodil batoh do pokoje a pak si šel sednout vedle mě na pohovku.
,,Čus.'' pozdravil.
,,Ahoj. Jak bylo ve škole?''
,,Už zníš jako moje máma.'' zasmál se. ,,Nic moc, psali jsme dneska 3 písemky.''
,,A dobrý?''
,,Snad jo. Pokud dostanu za E, nebudu si stěžovat.''
Teta donesla oběd a sedla si do křesla před nás se svým vlastním talířem. K obědu bylo nějaké maso s bramborami. 
Během jídla nikdo nic neřekl, jen jsme si popřáli dobrou chuť. 

Vance po jídle zalezl do pokoje a já chtěla jít za ním, ale teta mi řekla, že mi chce něco dát. Vytáhla něco z tašky. Byla to taková malá krabička. Chce mě snad požádat o ruku? Blbost, už je vdaná...nebo má polyamorii (což znamená mnoholáska).
,,Patřilo to tvému otci. Myslím, že by byl rád, kdybych ti to dala.'' podala mi krabičku.
Otevřela jsem ji. Byl to stříbrný, oválný medailonek, který se dal otevřít. Uvnitř byla úplně stejná fotka, jako mám já na nočním stolu v pokoji, akorát v menší verzi. Pod fotkou bylo vyryté 'K+J' (Kate + Jim). Teď můžu nosit rodiče neustále sebou...
,,Díky, teto Diane!'' obejmula jsem ji.
,,Není zač, holčičko.'' pohladila mě po vlasech.
Odtáhla se.
,,Zítra tě objednám ke kadeřníkovi. Nechci, abys šla v pondělí do školy s takovými vlasy.'' 
Takže ven s takovými vlasy jít můžu, ale do školy ne? Oukej?
Jen jsem přikývla a šla za Vancem nahoru.
Když jsem byla přede dveřmi, dveře se najednou otevřely a s Vancem jsme se málem srazili. Naštěstí stačil zabrzdit chůzi.
,,Kampak?'' zeptala jsem se škádlivě.
,,Jdu hrát pinball, chceš jít taky?''
V tom jsem si vzpomněla na toho kluka, se kterým se Vance rval. Další rvačku už fakt nechci vidět. A hlavně nechci být zase středem pozornosti. Už tak jsem pro ně 'Kazič zábavy'.
,,Asi ne, nechci být zase ve stejné situaci, jak minule.''
,,Hele, Mell, pokud tě někdo bude zase srát, můžu ti slíbit, že nepoužiju nůž. Podívej.'' vytáhl z kapsy nůž a odložil ho na stůl. Teď byl neozbrojený.
Dobře, nebudu zasahovat, jestli si případný sráč bude zase dovolovat a Vance bude znovu vyprovokován. Nemá zbraň, ale pěsti mu chtě nechtě zůstanou.
,,Fajn, půjdu s tebou. Ale pod podmínkou, že pokud řeknu, abys přestal, nebudeš potom naštvaný.''
Vance mě lehce praštil do ramene.
,,Zapomněla si snad na můj slib? Že už se nikdy na tebe zlobit nebudu?''
Takže nezapomněl...
Oznámili jsme tetě kam jdeme a vyrazili do Grab N Go.
Ihned jsem se rozhlížela po tom sráčovi, co tu byl minule. Naštěstí nikde nebyl. Ufff.

Zatímco Vance hrál, já se šla podívat po něčem ke svačině. Oběd mi nejspíš nestačil. Z mrazáku jsem vytáhla nějaké tyčinky a šla k pokladní.
,,Slečno, vy ho znáte?'' zeptala se pokladní. Byla mladá, nejspíš brigádnice. Ukazovala na Vance u automatu.
,,Jo, proč?''
,,Ten včerejší poprask. Dost mě to zmátlo, moje máma je vedoucí tohoto obchodu, málem na něj zase zavolala policii.'' řekla.
Tak moment...zase? Vance už měl potyčky s policií? Jak často se tu vůbec pere?
,,Ou, tak to jsem nevěděla. Vím, jaký Vance dokáže být...ale jaký doopravdy je ví jen ten, kdo ho opravdu zná. Ano, může být výbušný, ale ve skutečnosti jen brání své přátelé a rodinu, jenom...po svém.''
,,Hmmm...ale prosím, snažte se ho udržet na uzdě, nestojíme o potíže, spoustu lidí se ho bojí a proto tu někteří přestali kvůli němu chodit. Chápete mě?'' dívka zněla dost zoufale.
,,Budu se snažit.''
Zaplatila jsem tyčinky a vrátila se k Vancovi. 
,,Nemusíš o mě mluvit tak roztomile před prodavačkou.'' řekl.
Sakra, musel mě slyšet. I přes tu hlasitou hudbu z rádia vedle něj?!
,,Tobě se tak pokladní líbí, ne?'' viděla jsem jeho červené tváře. Buď byl polichocen mým roztomilým projevem nebo se mu líbila. Možné bylo obojí.
,,Charlotte je jen známá...''řekl trochu rozpačitě.

Pak jsme hráli pinball do večera.