Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 40.- Nehoda nebyla nehodou

Z pohledu vypravěče

Co se dělo dál?

Odpověď je jasná...hledání se neposunulo.

Kamarádi Mellany sice své podezření nahlásili, ale byl tu problém. Policie sice dostala povolení na prohlídku domu, ale děti v domě Alberta nenašli, protože byly v tom druhém domě...domě 7742. A policii ani nenapadlo podívat se do druhého domu, který Albert po svém bratrovi zdědil. 

Prohlédli onu dodávku, ale taky na nic nepřišli...Albert totiž setřel otisky a současně celou dodávku vyčistil. Tak byli policisté i detektivové znovu na nule a museli začít znovu.

Netřeba dodávat, že Albert byl zkušený lhář a manipulátor. Hrál si na nevinného, předstíral, že nic neví a policie mu na to naletěla a neprokoukla jeho lži.

Navíc na něj stále nahlíželi jako na člověka, který tragickým způsobem přišel o bratra a tak ho spíš litovali, než podezírali. Albert si uměl hrát na neviňátko do takové míry, že se mu dokonce povedlo přinutit slzy, aby vyšly na povrch. Se slzami vypadal mnohem víc, jako nevinný.

Policie se mu tedy jen omluvila za obtěžování a odjeli. Albert byl plně mimo podezření.

Co se našich dětí týče...

Gwen nepřestávala snít. Aby zjistila něco víc, usínala dokonce i během vyučování ve třídě. Bylo jí jedno kolikrát ji učitel napomene, hlavně když zjistí víc. Pro svou ''ségru'' cokoliv.
Finney a Robin byli v hledání nejpečlivější. Robin ihned po výslechu neztrácel ani vteřinu a hned pádil ven hledat. Finney byl hned za ním. Prohledávali každý roh, každé zákoutí, dokonce i menší lesík.
Bruce, Billy a Griffin měli svá kola a tak v každém volném momentu jezdili po Denveru a pokoušeli se něco...cokoliv najít. Žádnou ulici nenechali neprozkoumanou.
Otec Donny je policista a sama Donna se nabídla, že mu pomůže. S hledáním pomáhala vyvěšováním plakátů o Mellanině zmizení, na každé pouliční lampě, sloupě nebo na plotě byly vždy vyvěšeny alespoň 2 plakáty. Během vyvěšování se rozhlížela a kontrolovala každé auto přes okénko, jestli tam není Mell uvězněná.

Všichni dělali co mohli, vynakládali všechnu svou sílu, víru a odhodlání, aby zmizelé děti přivezli domů - živé a zdravé.

Vance a Henry? Jae měla pravdu - její bratr na tom nebyl vůbec dobře. Sotva vnímal okolí. Umíral? Možná. Rozhodl se hrát Chytačovu hru (to bylo ještě před únosem Vance). Neustálým třením provazu o sebe se mu povedlo provazy rozpůlit a on tak měl šanci utéct...ale Chytač byl rychlejší. Od té doby mu zřídka dával najíst a jeho rány po mlácení opaskem se špatně hojily, protože si je nemohl nijak ošetřit.

Jistě, Vance neměl Henryho rád kvůli tomu, že si zahrával s jeho sestřenicí, ale na druhou stranu, tohle všechno měnilo. Nesměl dovolit, aby Henry umřel, protože by pak zůstal sám. Samotou by Vance možná i zešílel a ztratil by zdravý rozum. 
Nemohl mu pomáhat nijak fyzicky pomoct, jelikož byl také svázaný. Navíc po Henryho pokusu o útěk, byli oba svázaní silnějším provazem, takže se ani jeden z nich nemohl z provazů dostat. 
Vance se mu tak snažil pomoct alespoň slovně. Normálně by to nedělal, ale teď musel. Ano, zmlátil by kohokoliv do krve. Ano, vytáhl by na kohokoliv zbraň. Ale rozhodně by nikoho nezabil nebo nenechal umřít.

Nikoho...kromě Chytače. Dopřál by mu pomalou a bolestivou smrt, kdyby musel. On ví, že unesl Melanny...Chytač neumí moc dobře držet jazyk za zuby, pochlubí se s čímkoliv.

Chytačův plán zatím vycházel.

Ale dokáže ho někdo zastavit?

-

-

-

Mellany

Seděla jsem na matraci a zírala ty zpropadené, kovové a hlavně odemčené dveře. Nenávistně jsem si je prohlížela, protože jsem věděla, že na nimi je Albert.

Už vím, co je Albert zač...

Tehdy ta dopravní nehoda mých rodičů...nebyla to úplně nehoda.

Když tu byl Albert naposled, svěřoval se mi a Jae, že před několika měsíci vyráběl brzdové kotouče. TO by vysvětlovalo, proč se mě ptal na tuto otázku.
Mohl dát do těch kotoučů nějakou pojistku, která se během jízdy vytáhne a pak BUM PRÁSK, auto je prdeli...

Byl to Albert, který mi zabil rodiče.

Minulou noc jsem kvůli tomu probrečela celou noc. Jae se mě snažila utěšit, ne slovy, ale hlazení a objímáním. V tu chvílí mi ale nic nepomohlo. Všechno to ze mě šlo ven přes oči a ústy. Zoufalý křik se rozléhal po celém sklepě. 

Přísahám, jestli se odsud dostanu, tak to Chytačovi pěkně spočítám. Zabil svého bratra, mé rodiče a unesl mě, bratrance a oba sourozence z Longmontu. Vězení není dostatečný trest, stále by dostával najíst a měl místo na spaní.

Ne...já chci, aby šel spát do hrobu!

Tohle je to, co si zaslouží.

''Jsi v pořádku?''
Podívala jsem se nalevo od sebe a viděla další zprávu na papíře od Jae. Jae se tvářila hodně ustaraně a hledala nějakou určitou emoci na mém obličeji.
,,Popravdě...já nevím. Celé 3 měsíce jsem  si myslela, že to byla nehoda...ale teď, když vím, že to nehoda nebyla...j-já nevím. Chytač je chladnokrevný vrah!'' 
Jae sklonila hlavu k papíru a už se znovu chystala psát, ale pak fixku bouchla o skicák, zřejmě ji došly ''slova''.
,,Jae, můžeš mi něco slíbit?'' zeptala jsem se tiše.
Kývla.
,,Jestli se něco stane a já budu nucená bojovat o život...nedívej se.''
Vykulila oči. Asi nevěřila, že někdo, jako já, by byla schopná prát se se skoro 40ti letým chlapem. Já se už ale rozhodla. Tu cestu ven si prostě probiju.
Jae znovu otevřela skicák a začala psát. ''Bojím se o tebe. Neznáme se sice dlouho, ale já už nechci být v tomhle sklepě sama s Albertem.''
Poplácala jsem ji po koleni. ,,Já tě chápu, ale ten chlap...'' znovu jsem se podívala na ty dveře. ,,...on si to zaslouží.''
Jae si rukama promnula oči. Pak znovu psala. ''Prakticky odsoudil mého bratra na smrt. Já vím, že si to zaslouží. Pokud ale máme něco vymyslet, tak hlavně rychle.''

Přikývla jsem na souhlas.
Chystala jsem se jí něco říct, ale pak...ne, světla se nerozsvítila. Bylo to něco jiného...místností se rozlehlo zvonění...

Zmateně jsme sebou otočily. Ten telefon vážně zvonil. Co to...? Vždyť je odpojený. 
Já i Jae jsme se na sebe vyděšeně podívaly. Vůbec jsme nechápaly co se děje. Můj pohled se vrátil na telefon. Měla bych...
To by mohla být cesta ven. Vstala jsem a šla k telefonu. Vteřinku před tím, než jsem zvedla sluchátko, zastavila jsem se a zvažovala své možnosti. Možná to nic nebylo, mohla to být jenom statická elektřina. Ale možná že ne...

Vzala jsem sluchátko a přiložila si ho k uchu.
,,Haló? Je tam někdo?'' zeptala jsem se.
Ticho.
,,Jestli tam někdo je, pomozte, prosím. Někdo mě unesl.''
Znovu ticho.
,,Haló?!'' nic. Asi to byla vážně jen statická elektřina.
Povzdechla jsem si. A já věřila, že zázraky se dějí.

Než jsem ale stačila položit telefon zpátky na úchyt sluchátka...
''MELLANY!''
Ztuhla jsem. Tohle přece...
,,M-mami?''

Fanfáry prosím! Kapitola 40 je tady!🖤 Nečekala jsem, že to dotáhnu tak daleko...ale podívejme se teď, 40. OMFG. To je zatím má nejúspěšnější knížka!

Co se stane dál?

Bude Henry schopen přežít?

Co Chytač?

A Mellany? 

Je to vážně její máma?

To se dozvíme zase příště...

Pokud se kapča líbila, dejte hvězdičku, nebolí to!🖤
Uvidíme se u další kapči, všechny vás pozdravuju.
Vaše Alyra🫰🫰