Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 15.- Klidné nedělní ráno

Uprostřed noci jsem se z ničeho nic probudila. Vancovo rameno nahradil polštář a byla jsem přikrytá dekou. Díky Vance...

Otočila jsem se na bok a nechala oči přizpůsobit se tmě. Něco jako by mi bránilo spánku...jako bych na něco zapomněla...ale co? Přemýšlej holka!
Podívala jsem se na noční stolek na fotografii rodičů...no tak moment! Dneska to je přesně 14 dní, co se mi rodiče...vybourali...proboha.
,,Už je to 14 dní, co? Snad se máte dobře.'' vytáhla jsem ruku zpod deky a pohladila dřevěný rámeček, chránící můj nejcennější majetek. ,,Směšné...mluvím sama se sebou. Jako by jste mě slyšeli.'' nad svými slovy jsem se uchechtla...ale pak jsem začala vzlykat.

Přetočila jsem se na břicho a zabořila obličej do polštáře, začala jsem vzlykat tvrději. Tím zabořením hlavy do polštáře jsem chtěla utlumit své zvuky, abych nevzbudila Vance...jeden by si myslel, že je tvrdý spáč, když tak chrápe, ale opak je pravdou...probudí ho cokoliv. Proč by se jinak tak snadno probudil a koukal z okna na dodávku?

Nade mnou se ozvalo převalování.

Vance nade mnou se začal pohybovat a pak jsem viděla koutkem oka, jak schází schody z palandy. Možná jde jen na záchod...

Slezl poslední schod a pak chvíli stál na místě, těžko říct kam se díval. 

Zůstala jsem nehybná a snažila se předstírat spánek. Stále mi stékaly slzy, ale naštěstí jsem měla hlavu otočenou směrem od něj, stále jsem však ležela na břiše.
,,Nemusíš předstírat spánek, slyšel jsem tě. Kromě toho nikdy nespíš na břiše.'' jeho hlas byl chraplavý kvůli jeho rozespalosti. 
Sakra!
,,Hm.'' bez zájmu jsem zůstala v současné pozici a neotáčela se. Rukama jsem si setřela slzy a dál zírala do prázdna.
Slyšela jsem, jak si povzdechl, ale nic neříkal.
,,Řekni...věříš, že existuje něco víc? Věříš na duchy?'' zeptala jsem se. Nedošlo mi, jak hloupě ty otázky vyzněly.
,,Hm? Co?''
Blbá, blbá!...
,,Ehhh, radši nic, budeš mě pak považovat za blázna.'' nepatrně jsem mávla rukou.
Vance se tiše zasmál a sedl si ke mě na postel, položil mi ruku na lýtko. Já stále ležela a byla k němu zády.
,,Vždycky si byla můj malý blázínek, ale samozřejmě jen v dobrém. Kdo mě tenkrát navedl na pinball? Kdo se jako jediný nebojí ke mě při rvačce přiblížit? Kdo mě nutí kamarádit se s ostatními?''
Usmála jsem se a nepatrně na něj nakoukla přes rameno. ,,Tobě se nic z toho nelíbí?''
,,Ne, to ne, jenom chci říct, že nikdy pro mě nebudeš blázen v tom špatném smyslu...víš, že tě mám rád, ne?''
,,Vím...však i já tebe.''
Posadila jsem se vedle něj a objala ho. Objetí mi opětoval a položil bradu na vršek mé hlavy. Trochu se mnou kymácel jako by se mě snažil uspat.
,,A na tvou otázku, jestli věřím na duchy...neříkám úplně ne. Ale pomlč o tom před ostatními.''
,,Jo, neboj, tvá pověst zůstane zachována.''
Oba jsme se zasmáli a pak zůstali zticha.

Byla neděle, poslední den mého 'volna'. Zítra už jdu do školy. Už jen z důvodu, že všichni ve škole vědí kdo jsem, tak si nejsem jistá, jestli se mám těšit. Na druhou stranu, bude tam Finney, Gwen a Bruce, to je snad jediné pozitivum. A pokud se nepletu, zítra má Bruce baseballový zápas!

 Šla jsem dolů do kuchyně a očekávala, že uvidím snídani na stole...to se ale nestalo.
,,Teto?'' rozhlédla jsem se po místnosti a ještě zkontrolovala obývák. Spát rozhodně nemohla, je 9 hodin ráno a ona je skřivan.
V tom jsem si všimla malé poznámky, přitisknutou magnetem na lednici.

'Musela jsem nutně odjet na důležitou schůzku, vrátím se až večer. Zalejte prosím moje lilie. Posílám pusu, Diane ♡'

Strhla jsem poznámku z lednice, skrčila a hodila do koše. Vypadá to, že snídani si budu muset udělat sama, strýc a Vance ještě spali. Možná bych jim mohla taky přichystat snídani?  Volské oko se šunkou zní jako dobrý nápad...

Vytáhla jsem větší pánev, nalila do něj trochu oleje, dala do oleje šunku a potom několik vajec. Mezitím, co se vajíčka dělala, přichystala jsem 3 hrnky, v jednom bude kafe pro strejdu a v ostatních bude čaj pro mě a Vance.
Voda se vařila v rychlovarné konvici a vajíčka se hezky smažila, celou kuchyni díky tomu zachvátila nádherná vůně, vonělo to jako domov...

Vajíčka se šunkou jsem rozdělila do 3 talířů, dala k nim příbory a odnesla je k pohovce na stůl, kde jako obvykle jíme. Mezitím se dovařila voda. Nalila jsem ji do hrnků a odnesla je taky do obýváku. 

Snídaně byla výborná, teď se mi ta vajíčka opravdu povedla, byla jsem na sebe pyšná. Co se týká vaření, nejsem nejlepší kuchařka.
,,Mellany, dobré ráno!'' strýček se najednou objevil v obýváku. Trochu jsem se lekla.
Letmo jsem se na něj usmála. ,,Dobré ráno.''
Normálně bych ho pozdravila s větší energií, ale po tom co dělá? Nemůžeme dělat prakticky nic, abychom vyřešili tu věc s dodávkou. Nejradši bych teď zdrhla z místnosti, ale neudělám to, protože mu nechci přidělávat starosti...pořád je to má rodina, i když dělá to, co dělá...

Přisedl si ke mě, dal předloktí na kolena a otočil se mým směrem.
,,Jsem hodně v práci a nemáme skoro žádný čas na pokec. Tak co, jak je? Zítra je škola a tak...'' začal konverzaci.
Teď dělá jakoby nic? Bezva...
,,Asi dobrý. Našla jsem si pár kamarádu, takže myslím, že ve škole by mohla být sranda.''
,,To rád slyším...co to máš na tom rameni?''
Zprvu jsem nechápala co tím vlastně myslí, tak jsem se nechápavě podívala na rameno. Zůstal tam zbytek vybledlých škrábanců, když jsem měla tu alergickou reakci kvůli šeříku. Teta mu nic neříkala? A jo vlastně, teď s ním řeší jiné věci...třeba ho překecávat, aby zavolal tu posranou policii!
,,Alergická reakce na šeřík, zakopla jsem a spadla na stranu do keříku.''
Přikývl a prohrábl si rukou vlasy. ,,Poslyš Mell...vím co si o mě nejspíš myslíš. Ty, tvoje teta a Vance se bojíte té dodávky. To já také, ale věř mi, udělám všechno proto, abych vás všechny ubránil. Ten člověk je ve srovnání se mnou neškodný chlapeček! Na něj není třeba policie. Až ho příště uvidím, vyřídím si to s ním...po svém.'' položil mi ruku na rameno a trochu se mnou zatřásl jako pokus o povzbuzení.

Takže opravdu...žárlí na policii...

Nechtěla jsem se s ním dohadovat, tak jsem jenom zabručela a usrkla z čaje.
Nad mou 'odpovědí' jenom sklopil oči, že ze mě nedostal jinou odpověď a začal jíst. ,,Je to moc dobré.'' pochválil mé jídlo.
,,Dík.''
Ani ne o minutu později dorazil Vance. ,,Dobré ráno.''
,,Dobré.'' odvětil strýc.
,,Ahoj Vance.''
Posadil se vedle strýce, ale vypadal, že taky nemá zájem být úplně v jeho blízkosti.
,,Kde je máma?'' zeptal se.
,,Odjela na nějakou schůzku, máme ji očekávat k večeru.'' řekla jsem.
,,Aha.''

Zbytek snídaně proběhl úplně v klidu.

Trochu opožděně Vám všem přeji šťastný nový rok 2023! Ať je tento rok pro Vás všechny lepší, než ten předchozí! ❤❤❤

Pokud se Vám kapča líbila, dejte hvězdičku!