Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 49.- Domov

Po několika dnech nám bylo s Vancem dovoleno vrátit se domů. Moje kyčel už byla lepší, sem tam zakulhám, ale dalo se to. Modřiny a škrábance byly už vybledlé.

Teta a strýc si pro nás přišli a zamířili jsme k autu.
,,Mellany, máme pro tebe doma menší překvápko.'' promluvil strýc, když si zapínal bezpečnostní pás v autě.
,,Co? Vždyť nemám narozeniny.'' narozky mám příští rok v březnu...
,,My víme, ale chceme ti ho dát už teď. Mell, až zastavíme před domem, chceme, abys měla zavřené oči a neotvírala je.'' řekla teta.
,,Ehm...dobře?'' otočila jsem se na Vance vedle mě. ,,Ty víš o co jde?''
On jenom pokrčil rameny, ale věděla jsem, že ví něco, co já ne. Odjeli jsme domů.

Zaparkovali jsme. Strýc navrhl, abych použila šátek od Robina k zavázání očí, prý jenom pro případ, kdybych švindlovala.

Hned jak auto zastavilo, zavázala jsem si oči. Ještě nikdy jsem nedostala překvápko, při kterým by bylo zapotřebí zavázat si oči. Bylo to takové...divné. Ještě že nejsem slepá doopravdy, to bych vážně nedala.

Poznala jsem, že mě vedli chodbou a pak že jsme zabočili do obýváku. Celou dobu mě Vance držel za rameno, abych do ničeho nenarazila. Pak jsme zastavili.
,,Tak jo, rozvázej šátek.'' řekl strýc po chvíli tichého stání.
Sundala jsem si šátek dolů. A to co bylo přede mnou...

V obýváku jsme tu kdysi měli starou, nepouživatelnou skříň...jenže ta byla pryč a odhalila tak dveře, které za ní celou dobu byly. Skryté dveře...ty jo, super!
,,Chceš se podívat dovnitř?'' zeptala se teta, která stála za mnou a svírala mi paže.
,,Jasně!'' byla jsem zvědavá co tam asi je. A kdo by nebyl, protože...doprdele, SKRYTÉ DVEŘE!
Vedli mě k bílým, dřevěným dveřím. Sáhla jsem na kliku, otočila s ní a otevřela dveře...

Přede mnou se naskytl pohled na naprosto nádherným pokojem! (viz nahoře, neumím popisovat XD) Byl sice menší, ale to ostatně Vancův pokoj taky...počkat, tohle je můj vlastní pokoj?!
S otevřenou pusou jsem se podívala na tetu, strýce a Vance. ,,To vy?''
Kývli. ,,Vždycky když jsi byla ve škole, tak jsme pracovali na tomhle pokoji. Byla to kdysi taťkova dílna, ale teď je to tvůj vlastní pokoj.'' vysvětlil Vance.
Úplně mi vyrazili všechna slova, která jsem chtěla říct, tohle bylo úžasné, můj VLASTNÍ pokoj! Ne že by spolubydlení s Vancem bylo hrozné, to vůbec ne, ale občas bylo otravné, že se každý musel převlíkat jeden v pokoji, druhý v koupelně, kde jsme už asi tak 100krát uklouzli.

Vrhla jsem se na všechny 3 a objala je. ,,Děkuju, děkuju, děkuju!''
,,Není zač.'' řekli skoro jednohlasně.

-

-

-

Co se dělo dál? Henry se probudil z kómatu...a dozvěděl se o smrti jeho sestry. Musel chodit na individuální terapie s psychologem, protože byl zarmoucený z její smrti. Byl paranoidní a nic se mu nechtělo dělat. Nakonec se i odstěhoval zpátky ke svým rodičům do Longmontu, protože podobně jako Terrence, i oni dostali rozum a žádali Henryho, aby se vrátil domů. Chudák kluk...jakkoliv mi ublížil, tole si nezasloužil...doufám, že se z toho dostane a přeju mu jen to nejlepší.

Sociálka? Byli tu. A rozhodli se, že zůstanu v péči tety a strýce. 

Co se týká mě, já, Vance, Robin, Donna, Bruce, Griffin, Billy, Finney a Gwen jsme vytvořili takovou naši partu. Nejlepší kámoši navždy...

Zrovna jsme byli všichni v Drive inu na film Halloween. Jo, Michael Myers je prostě můj oblíbenec. Netřeba dodávat, že Griffin se opět bál a sápal po Billovi pokaždé, když tam byla vražedná scéna.
Seděli jsme zase na tom kopci. Líbilo se mi to, ne jenom film, ale i to, že jsme všichni pospolu. Parta kámošů, která si šla vyrazit ven. Žádné zákazy nebo omezení, ulice jsou bezpečné.

Robin do mě loktem drcl. ,,Jsi v pohodě?''
Usmála jsem se. ,,Jasně, vlastně víc než v pohodě.''
,,Odvážná slova pro milovníka Halloweenu.''
,,Ty máš co říkat o tom tvém Texaském masakru.'' drcla jsem ho nazpátek do ramene.
Zasmáli jsme se.
,,Proč je ten Michael tak zlý?'' zeptal se tiše Griffin.
,,Prokletí Thornu, to ho pohání k zabíjení lidí. Na zápěstí má jeho znamení. Doufám, že v pokračování bude o tom prokletí něco víc.'' řekla jsem.
Bruce se přidal. ,,Já stejně ale raději zůstávám u Pátku 13.''
,,Do tebe bych neřekl, že jsi na horory.'' okomentoval Vance.
,,Občas se podívám.''
,,Já upřímně mám nejradši filmy s Brucem Lee, brzy bude film Drak přichází.'' řekl Finn zasněně.
,,Mohu jít s tebou Finney?'' zeptala se Donna okamžitě.
Ouuu, někdo má obdivovatele...
,,Jasně...a říkej mi Finn.''
A on jí to oplácí...ach ta láska nebeská.
,,Nechte toho vy 2, chci si udržet oběd v žaludku.'' řekl trochu znechuceně Billy a odvrátil se trochu na stranu.
Všichni jsme se začali nahlas smát.

Film skončil. Všichni jsme chodili po noční silnici.
,,Zdá se, že Mellany není jediná, komu by nemělo být dovoleno vybrat film.'' řekl Bruce a ukázal za sebe. Griffin zase vyprazdňoval žaludek. Chudáček malý...
,,To beru.'' řekl Billy a šel svému malému kamarádovi pomoci.''
,,Ať už bude příště vybírá film kdokoliv, dovoluju si upozornit, že já se hororů nevzdám.'' řekl Robin.
,,Nápodobně.'' řekla jsem. ,,Hhhh, půjdu se podívat na Griffina.'' s tím jsem změnila směr a šla k němu.
Griffin už nezvracel. ,,Dobrý? Zvládneš to?''
,,Jo, v pohodě.'' řekl trochu slabě.
Vzala jsem ho za ruku a šla s ním k ostatním. Griffin je strašný stydlín, potřeboval nějakou emocionální podporu.
,,Lidi, tyhle večery bychom měli mít častěji!'' navrhla Donna.
,,Jo, bylo to vážně super.'' přidala Gwen.
,,Nemám s tím problém.'' pokrčil rameny Bruce.
,,To beru.'' řekl Finney.
,,Příště vybírám film já.'' řekl se zvednutím a následným mávnutím ruky Vance.
Naklonila jsem se k Robinovi, který byl vedle mě. ,,Takže budem sledovat jak překonává skóre v Pinballu.''
Robin se zasmál. ,,Upřímně? Nepřekvapilo by mě to.''

Doma jsem po rychlé sprše zalezla do mého nového pokoje a padla do postele. Otočila jsem se na bok, abych čelila nočnímu stolku, na které jsem měla fotografii svých rodičů.
Za dobu, co jsem bez nich, jsem toho zažila spoustu, jak dobrého, tak i špatného. Mám tetu, která je pro mě vlastně matkou. Mám strýce, který by se kdykoliv pro někoho z nás rozsekal. Mám bratrance, který je mi vždy oporou i v té nejtěžší situaci. Mám kamarády, kterým na mě záleží.

Získala jsem něco, co si přeje každý - přátelé, rodinu, domov.

Nevím co se bude dít v budoucnu, ale jedno vím...nikdo nás nerozdělí, ani s tisíce mečů. Možná budeme mít nějaké rozepře, ale my si k sobě vždycky najdem cestu zpátky.

Toť můj příběh. Já jsem Mellany Nicky Garcia Hopper a tohle bylo mé dobrodružství.

🫰KONEC🫰