Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 46.- Blíží se to

Mellany

Pasti byly připravené, díra na záchodě byla zakrytá kobercem, hlavní místnost byla plná překážek, což byly srolované koberce a jako zbraň jsem měla telefon, který jsem zatížila hlínou, musel mít větší váhu, abych dala dobrou ránu. Zvládla jsem to i přes tu ničivou bolest v kyčli a stehně. Abych bolest trochu utlumila, musela jsem si roztrhnout proužek z mého tílka a využít ho jako obvaz. Takhle se z mého tílka stal crop top.

Chytač si dával na čas, možná si brousil sekeru, nevím...nicméně, dnes za mnou nepřišel a já jsem za to ráda. Čeká ho nemilé překvapení.

Teď jsem musela trénovat boj. Předtím mě snadno odzbrojil, ale podruhé si dám pozor. Už znám jeho taktiku; on jde po zbrani. Teprve až člověka odzbrojí, jde potom jde po něm. Nesmím ten telefon ani na vteřinu spustit z ruky.

Sedím na matraci a čekám na příchod svého únosce.

-

-

-

Z pohledu vypravěče

,,Ano, paní Hopperová. Váš syn se po 4 dnech v kómatu, probudil.'' řekl už asi 10krát doktor tetě Diane. 
Nemohla být štěstím bez sebe, bylo to neuvěřitelné! Její syn se probral!
,,Jenomže...'' radování Diane ustalo, protože v hlase doktora šlo slyšet, že něco není dobré ,,...nepamatuje si nic z doby, kdy byl unesen. Je pomatený, opakuje, že musí vidět svou sestřenici.''
To tetu Diane rozesmutnilo. Chce vidět člověka, na které mu nejvíce záleželo, ale teď to není možné...Chudák Vance.
,,Doktore, smím ho vidět?'' zeptala se naléhavě.
Doktor se na chvíli zamyslel. ,,Dávám Vám pár minut.''
,,Děkuji Vám.''

Vstoupila na lůžkové oddělení a u sesterny se zeptala na číslo pokoje jejího syna. Tam ji bylo oznámeno kde přesně byl.
,,Pokoj číslo 7.''
Teta kývla na poděkování a šla hledat onen pokoj.
Po chvíli ho našla a tak na nic nečekala. Otevřela dveře a vstoupila.
Vance tam byl, seděl, opřený zády o zeď, s pokrčenými nohy k hrudi a rukama na kolenou. Díval se ven z okna.
,,Zlatíčko!'' zavolala na něj Diane.
Vance se podíval na svou matku a nepatrně se usmál. ,,Ahoj mami.''
Přiřítila se k němu a pohltila ho do svého slavného medvědího objetí. Její syn je tady, v pořádku, vzhůru a zase u mě v bezpečí.

Stále v objetí se na svého syna podívala. Jednou rukou mu odhrnula trochu vlasů z čela, kde ho pak políbila. 
,,Můj chlapče, jsem u tebe. Víš jak jsem se bála?'' nebylo to kárání, byla to jen nevýslovná starost.
,,Promiň.'' zamumlal slabě, měl sucho v krku.
,,Neomlouvej se. Počkej, dám ti něco k pití.''
Obešla Vancovu postel ke stolku, kde byl džbán plný vody a prázdná sklenička. Nalila do sklenky trochu vody a podala mu ji.
Vance hltal, měl žízeň. Prakticky vypil celý džbán. Hned mu bylo líp.
Potom zvážněl. ,,Co se vlastně stalo? Vím jen, že jsem šel do Grab N Go, potom jsem ucítil ránu do hlavy, padl jsem k zemi a pak, jak se tady probouzím.''
Diane mu chytla ruce do svých. ,,Chlapče, Chytač tě dostal. Nejspíš se ti povedlo dostat s Henrym ven, ale pak jste utrpěli šok a ztratili jste na to vzpomínky.''
,,Henry?'' pamatoval si na toho sráče, co ponižoval Mellany...MELLANY! ,,Kde je Mellany?!!'' vyhrkl okamžitě.
Teta Diane se smutně usmála a zavrtěla hlavou. ,,I ona se stala terčem pro Chytače. Unesl ji, když ji vylákal ven po tom, co rozbil pojistkovou skříň.''
Vance začal ze sebe sundávat přikrývku. ,,Musím jít!''
Byl ale okamžitě zastaven párem rukou jeho matky na trupu. ,,Pomalu! Ještě ses nevzpamatoval, musíš se nejdřív uzdravit.''
,,Ty to nechápeš?! Mellany někdo unesl! Chci vědět všechno!''
Tetu Diane něco napadlo. ''Jestli chceš vědět víc, zeptej se Robina a Gwen. Robin byl poslední, kdo Mell před zmizením viděl a Gwen našla důležitou stopu pro detektivy.''
,,I kdybych se rád zeptal, stejně nikam nemůžu.'' rozmách rukama podrážděně, teprve teď si všiml kapačky, co měl v ruce.
,,Domluvím se s doktory, kdy by tě mohli pustit. Máš jen pár povrchových zranění, nic závažného.''
Jenom přikývl. 
,,Paní Hopperová, návštěvní hodiny končí, mladý Hopper musí odpočívat.'' promluvila sestra ode dveří.
Diane poplácala Vance na ruku. ,,Skočím teda za těmi doktorům a zítra za tebou zase přijdu, ju?''
Znovu přikývl. Stále byl trochu unavený.
,,Tak se leč, zlatíčko. Měj se!'' s tím odešla se sestrou, která za ní zabouchla dveře.

Vance zkřížil ruce a snažil se rozpomenout, co se mi do háje stalo? Co to všechno znamená? Kde je Mellany? Proč ona?
Měl sto chutí cokoliv rozbít, třeba ten džbán nebo si vyrvat tu kapačku z ruky! Zuřil. On s Henrym se dostali ven, ale proč nepomohli Mellany? Teda...pokud to byli vážně oni, kdo se dostali ven a nestál za tím někdo jiný. Nevěděl a to ho mučilo.

Co se mnou Chytač dělal? Cítil bolest na těle, tak si vyhnul nemocniční tričko výš a viděl modřiny v odstínu fialové barvy. Na rukou a pažích je měl taky. Nohy skoro necítil, nemohl s nimi pořádně hnout (z důsledku neprokrvení). Na hlavě měl obvaz, to vysvětlovalo ten divný tlak na hlavě. Vypadal příšerně.

Mell, kde jsi? Nevěděl jak dlouho byl v kómatu, zároveň tedy nevěděl jak dlouho neviděl svou sestřenku. Co s ní teď Chytač asi dělá? 

A Gwen a Robin? Co ti můžou vědět?

-

-

-

Mellany

Čekám ho každou chvíli. Blížil se podvečer, což byl většinou čas, kdy mě za den naposledy kontroluje. Tentokrát to bude naposledy, jednou pro vždy.

Cítila jsem přítomnost někoho dalšího. Otočila jsem se napravo a tam stáli všichni - máma, táta a Jae. Jae stála uprostřed a ruce měla v rukou mých rodičů. Nejspíš se jí ujali.
,,Ahojte.'' pozdravili jsme je.
''Ahoj, beruško.''
''Ahoj, miláčku.''
''Ahoj, Mellany.''
Pohled na ně mě už tolik neděsil, bylo mi jedno, že jsou celí od krve. Krev je naše tekutina života, proč se bát krve? Nebojíme se krve, pouze se bojíme toho, co se stane, pokud ji ztratíme příliš.
''Mellany, Chytač je nahoře a připravuje si sekeru. Brzy to začne.'' informoval mě táta.
''Udělala jsi vážně dobré pasti, určitě jsou dostačující.'' řekla máma s obdivem na mou práci.
''Ale Mellany, tvoje kyčel...'' zamumlala Jae.
Povzdechla jsem si. ,,Zlomená kyčel je to poslední co mě trápí. Bojím se toho, co mě za pár minut čeká.''
Matka ke mě přistoupila. ''Slíbili jsme ti pomoc, ne? Bude vypadat jako by bojoval sám se sebou, on nás totiž nevidí.''
 ''Ale ze startu si musíš poradit ty sama, musíme nabrat sílu.'' řekla Jae.
,,Rozumím.''
Táta si stoupl vedle mámy, kterou pak z boku obejmul. ''Poslyš...až bude po všem a naše duše najde klid...uvidíme se až v nebi.''
Tohle jsem slyšet nechtěla, ale vím, že to tak být musí. Jsou mrtví. Mají svá pravidla.
,,Já vím.''

Dveře zámku se začaly otevírat.

Vance se probral.

Bude schopen přijít Mellany na pomoc?

A co Gwen? Robin?

Vyhraje Mellany boj?

Kdo zvítězí?

To vím zase jenom já😚

Pokud se kapča líbila, dejte hvězdičku, nebolí to!⭐💘 Uvidíme se pak, mějte se krásně,
Vaše Alyra🫰🫰