Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 28.- Chytač

Všichni jsme okamžitě ztuhli a otočili se ke zdroji výkřiku. Byl to křik nějaké ženy, nejspíš starší. Vycházelo to z  jedné uličky naproti hřišti, na kterém jsme byli, hned za stromy.
,,Co to sakra...'' zamumlal Finney.
S Robinem jsme vstali z trávy.
,,Jde to z ulice Leona St, hned vedle pekárny.'' promluvil Billy.
,,Půjdeme tam.'' a hned jsem vyrazila. Neslyšela jsem kroky ostatních, proto jsem se otočila a šla chvíli pozpátku. ,,Co? Nejste zvědaví?'' použila jsem škádlivý tón. 
Podívali se na sebe, zakývali hlavou a šli za mnou.

Vyběhli jsme zpoza stromů a křovin a viděli několik policejních aut a policistů, jak krouží kolem uličky. Před nimi byla nějaká paní, nejspíš ta, co křičela. Brečí a naříká: ,,Proč to ten člověk dělá?! Proč? Ubohé děti, chudáci rodiče dětí, vždyť za nic nemohou!'' pak se zhroutila k nohám policistů.

Navzájem jsme se na sebe podívali, nechápali jsme, co se děje.

Z uličky náhle vyšla policistka a v ruce držela několik černých balónků. To znamená...další únos. Byly nalezeny na místě, kde Jae Haneul byla viděna naposledy. Kdo to teď odnesl?
,,2 únosy v jeden týden, to musel udělat jeden a tentýž člověk.'' řekl po chvíli ticha Bruce.
Robin přikývl. ,,Dítě muselo být uneseno v době, kdy my jsme byli na hřišti nebo na cestě tam.''
Brrr, jak to Robin říká, zní to dost děsivě. Robine, přestaň se dívat na horory...
,,To by souhlasilo, cestou k Mell jsme prošli kolem té uličky s Robinem a nic zvláštního se tam nedělo.'' dodal Finn.
,,Zatímco my se bavili, někdo v té uličce prožíval muka...je strašné si to představit.'' přidal se Billy.
,,Kdybychom se s Finneym zdrželi v blízkosti té uličky, mohlo to být jinak.'' řekl trochu provinile Robin. 
,,Tohle jste nemohli předpokládat...nikdo z nás.'' řekla jsem nakonec.
,,Zajímalo by mě kdo byl unesen.'' zauvažoval Bruce.
,,To se asi dozvíme ve večerních nebo zítřejších zprávách.'' odpověděla jsem.
Pomalu jsme odkráčeli pryč, stejně jsme se nemohli motat do práce policie.

Atmosféra mezi námi všemi byla po tomhle dost divná. Děsil nás fakt, že v jednom týdnu byly uneseny 2 děti. Kdo byl ten druhý, to je pro nás zatím hádankou. Vsadím se, že brzy uvidíme plakát s fotkou hned vedle Jae.
,,Půjdu domů, stmívá se.'' řekla jsem. To ticho mezi námi mě ubíjelo, takže důvod, že se stmívá, nebyla omluva, proč odcházím. Teta mi věří, takže ví, že bych nikdy nebyla venku do pozdějších večerních hodinách. U strýce to logicky jinak, zvlášť teď, když mě a Vance tak přehnaně chrání...odpojil telefon, spí s baseballkou a dal nám mříže na okna. Ale i kdybych přišla později, strýc by byl ještě v práci a teta by mě určitě nepráskla.
,,Jo, tak se měj a pozdravuj Vance.'' kývnul na mě Billy.
,,Tak ahoj Mell.'' řekli všichni ostatní.
,,Taky se mějte a ahoj!'' 
S tím jsem odešla domů.

Doma jsem šla okamžitě za tetou. ,,Teto, někdo další byl unesen.'' 
Teta se z pohovky zvedla a podívala se na mě. ,,Hmmm...vypadá to, že máme ve městě únosce dětí. Slyšela jsem mezi dětmi ve škole šuškat o jakémsi ''Chytačovi''. Nevím, co si mám o tom myslet, ale bojím se, že počet únosů nezůstane jenom u 2 lidí.''
,,Taky si myslím, tenhle Chytač musí být dost vychytralý, když policie zatím nemá stopu.'' zauvažovala jsem se sklopenou hlavou. 
Teta se ke mě přiblížila. ,,Zlatíčko, ráda bych tě o něco poprosila. Nechci tě nijak omezovat, ale zkus trochu ubrat s tvými vycházkami s kamarády. Neříkám ti, že máš zaracha, pouze ať od toho trochu ubereš, než se věci uklidní.'' řekla ustaraně a chytila mě za ramena.
V jejích očích jsem viděla opravdové obavy. Je to žena se srdcem na správném místě a její obavy zcela chápu...a možná má trochu pravdu, poslední dobou bývám venku skoro pořád, nedávno v Drive-innu do večera, teď na hřišti do stmívání...
,,Slibuji, zkusím trochu ubrat, postačí mi, když se s nimi budu vídat alespoň ve škole. Což mi připomíná, kdy bych měla jít zpátky do školy? Modřina a natržený ret není nic vážného, abych kvůli tomu zůstala doma.''
Zhluboka se nadechla, dala ruce v bok a řekla: ,,Dáme tomu den nebo dva, potom půjdu s tebou do školy za ředitelkou, abychom probrali tvůj problém s Mattym.''
Přikývla jsem. ,,On si to ale zasloužil.'' zatnula jsem naštvaně čelist.
Teta se trochu ušklíbla. ,,Opravdu pocházíš z naší rodiny, mluvíš jako Jim za mlada nebo jako Vance teď.''
Pousmála jsem se. ,,Jo, jenom v trochu jiném měřítku, jsem holka.''
Přikývla.
,,Je Vance pořád doma?'' zeptala jsem se po chvíli.
,,Ne, šel do Grab N Go, chvíli po tvém odchodu, říkal něco o tom, že si musí vybít nervy po tom, co se dnes ve škole stalo.'' odpověděla. 
,,Ahaa.''
Z ničeho nic se teta doširoka usmála. ,,Mellany, za pár dní má Vance 16té narozeniny, měli bychom pro něj přichystat menší oslavu.''
Já na to úplně zapomněla...
,,Ty jo, ještě, žes mi to připomněla. No, využiju toho času co teď mám a zítra mu zajdu něco koupit.'' navrhla jsem.
,,Jasně. Pokud ti mohu něco doporučit, Vance se nejednou zmínil, že by si přál skateboard. Mohla bych ti na něj trochu přispět, abys mu ho mohla koupit a měla bys pro něj suprový dárek.'' řekla s úsměvem.
,,To zní skvěle! Zítra se po něm porozhlédnu. A neboj, dám si pozor na Chytače.'' a obejmuly jsme se.
,,Já ti věřím.''

V pokoji jsem seděla na gauči a poslouchala hudbu z mp3 přehrávače, u čehož jsem si nanášela trochu mazaní na natržený ret. Štípalo to, ale za rychlé zahojení to určitě stálo. Matty má pořádně tvrdé pěsti, ale Vance je má tvrdší, to mi může potvrdit kdokoliv, je to nejdrsnější kluk na škole, spolu s Robinem. Možná by přeprali i toho Chytače, kdyby chtěli!

V hlavě jsem si říkala jak tu věc s Mattym budu s ředitelkou řešit. Upřímně, ve škole ve Springfieldu jsem nikdy neudělala něco, díky čemu bych skončila v ředitelně, dostala jsem maximálně napomenutí. Tohle je ale něco jiného...kdo ví, ale moc se toho nebojím, budu tam mít tetu, takže to bude jedině dobře. Nejsem žádný strašpytel, že bych tam potřebovala tetu ze strachu, že by na mě ředitelka řvala, ale vždycky je dobré mít nějakou tu podporu...

Slunce zapadlo a já už byla v pyžamu. Naposledy jsem si umyla obličej ledovou vodou, abych utlumila drobnou pulzující bolest modřiny a odebrala se zpátky do pokoje. Vance tu ještě není, což bylo trochu atypické, i když je to ''ten drsný'', ani on nebyl ten typ, který by se někde zdržoval do večera. Třeba překonává rekord a ztratil pojem o čase...

Zavřela jsem oči a usnula, netušíc co přijde ráno.

Kdo myslíte, že je ten druhý unesený?
Co se stane dál?
To vím jenom já XD

Další kapča vyjde co nejdřív! Tak se mějte krásně, dejte hvězdičku, nebolí to! Mějte se krásně, vaše Alyra🖤🖤

BTW: během psaní této kapči jsem poslouchala písničku viz nahoře, momentálně má nejoblíbenější písnička😘