Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 21.- Škádlík Liu

,,V kolik hodin pro tebe přijedou?'' Liu mi zase zavolal a ptal se na můj život tady.
,,Za půl hodiny by tu měli být, říkal v 6 hodin.'' odpověděla jsem do sluchátka nadšeně, strašně jsem se těšila! Už je to nějaká doba, co jsem byla večer v Drive-innu.
,,Pamatuj, kdyby ses bála, neboj se k Robinovi přitisknout!'' před jeho otázkou kdy pro mě přijedou, tak jsem mu řekla o Robinovi...a od té doby mě kvůli němu škádlí...
,,Liu! Ani nevíš, jaké máš štěstí, že jsme od sebe přes 1 000km daleko!'' ano, trochu mě štval...ale pořád je to můj kámoš.
,,Co je? Pamatuješ co se stalo, když jsme byli v Drive-innu ty, já, Jack a Anabel? Anabel byla přímo podělaná z Hellraiseru, tak se ke mě přitiskla a od té doby jsme si blíž než kdy předtím!'' to se nedá zapomenout, řvala jako kdyby jí na nože braly a matlala po něm jako by lezla před lávou.
,,No, to není můj případ, na rozdíl ode mě Anabel horory nenávidí.''
,,Ale stejně, kdyby něco, víš co jsem ti řekl.'' zasmál se.
Plácla jsem si rukou do čela. ,,Pane bože, proč?'' zeptala jsem se spíš pro sebe.
,,Protože jsem Boží, ale to už vy všichni dávno víte.'' odkdy mu tak stouplo ego? Jestli tohle má být puberta, tak nevím, jak dlouho to s ním ještě vydržím.
Prudce jsem dala ruku zpět podél těla, u čehož jsem se praštila do stehna.
Musel to slyšet, protože se znovu zasmál. ,,A co Vance? Půjde taky?''
,,Řekl, že se možná přidá později, má v Grab N Go rande s pinball automatem.''
,,Rozhlíží se vůbec po nějakých holkách?''
,,To ne, ale začervenal se nad zmínkou o brigádnici, co pracuje v Grab N Go...myslím, že se jmenovala Charlotte, je dcera tamní vedoucí.'' proč to vůbec říkám? Teď bude škádlit ještě dál.
,,Nepovídej! Slavný 'pinball Vance', co se nebojí dát komukoliv přes držku, se červená nad dcerou přísné vedoucí...ahhh, jak romantické!''
Zabít hned nebo zabít později???
,,No, slyším, že už máš dost...tak si zavoláme zase jindy, jo?''
,,Jasně, vyřiď jim ode mě pozdrav a že mi všichni chybí.''
,,Jasnačka! Tak si to tam užijte! Ahoj!''
,,Čau!'' zavěsila jsem.
No tyvole, to byla síla...

Čekala jsem venku před domem, Vance už dávno odešel a tak jsem seděla na schůdku chodníku sama. Bylo celkem horko, takže jsem na sobě měla obyčejné pastelově růžové tílko a černé tříčtvrťáky a boty, šperky byly samozřejmostí.

Zanedlouho jsem zahlédla tmavě zelené auto, jak zaparkovalo přede mě. Někdo otevřel okno auta na zadních sedadlech a ten někdo byl Robin. Zamával na mě, zatímco já se postavila na nohy a usmála se na pozdrav.
,,Jedem?''
,,Jedem.''

Sedla jsem si vedle Robina a připoutala se.
,,Hola Mellany, como estas?'' promluvil muž na sedadle řidiče, nejspíš Robinův strejda.
Mluvil španělsky...no, naštěstí jsme na škole ve Springfieldu měli kroužky jazyků a já se tam učila španělsky. Ptal se mě ''Ahoj Mellany, jak se máš?''
,,Hola, estoy bien, gracias por paser, ¿y usted, Sr. Arellano?'' v překladu to znamená ''Zdravím, děkuji za optání, mám se dobře a co vy, pane Arellano?''
,,Bien también!'' ,,Taky dobře!''
Pan Arellano poté šlápl na plyn a jeli jsme do Drive-innu. Cestou se mě Robin zeptal.
,,Odkdy umíš španělsky?''
,,Od 5 třídy, měli jsme kroužky jazyků a já si vybrala španělštinu.'' vysvětlila jsem. ,,Tím ovšem nechci říct, že bych byla nějaký expert, musím mít asi zvláštní přízvuk.''
,,Náhodou, znělo to dobře! V Mexiku bys skvěle zapadla.''
Opřela jsem si hlavu o sklo okna. ,,Kdy ses vlastně přestěhoval z Mexika do Colorada?''
,,Přestěhoval jsem se sem s mámou za strejdou po tom, co můj táta odjel do Vietnamu, bylo mi v té době 9 nebo 10 let.''
Mlčky jsem přikývla, nechci se rýpat do jeho mrtvého táty, stále ho to muselo tížit.
,,A co tvůj táta? Čím se on živil?'' zeptal se opatrně.
Od smrti mého táty už uplynuly 2 měsíce a já už se přes to maličko...maličko přenesla. Už se nerozbrečím při pouhé zmínce o něm nebo o mámě.
,,Můj táta pracoval na stavbě, šel ve stopách svého otce.'' odpověděla jsem.
,,A tvoje máma?''
,,Ona byla zdravotní sestra.''
,,Máš nějaké starší sourozence?'' další výslech? Klídek, jenom mě chce poznat, neznáme se zrovna nejdéle.
,,Ne, vždycky jsem byla jedináček (pozn.autora: jste taky někdo jedináček nebo jsem taky jediná bez sourozence? XD). A co ty? Co tvá máma? Strejda? Sourozenci?''
,,Máma pracuje v pekařství a strejda je taxikář. Mám staršího bratra, ten ale zůstal v Mexiku, má tam brigádu a přítelkyni.'' řekl.
,,Estamos aquí!'' informoval nás pan Arellano. Řekl, že už jsem tu.
Proč tu není Finn?

Byla tu opravdu spoustu aut, čemu se ale divím? Texaský masakr patří mezi nejoblíbenější filmy u milovníků hororů. 
,,Chceš sledovat film z auta nebo půjdeme ven? Kousek odsud je kopec, kde je dobrý výhled.'' navrhl Robin.
,,Asi ven.''
Robin poklepal panu Arellanu na rameno. ,,Tío, me voy con Mell a un cerro cercano, ¿tú también vas?'' řekl, že jdeme ke kopci a jestli se k nám nechce přidat.
,,¡Camuna solo, pero no te pierdas!'' v překladu ať jdeme sami, ale ať prý nechodíme nikam daleko.
S Robinem jsme souhlasili a vyšli jsme z auta ven. Mířili jsme směrem ke kopci.

Věrný svému slovu, opravdu tu byl výhled, na pláto snáze uvidíme. Sedli jsme si do suché trávy a čekali na zahájení filmu.
Najednou se mě někdo prudce dotkl zad, až jsem se leknutím málem skutálela z kopce. Naštěstí jsem se chytla trávy a ta se k mému překvapení neutrhla a udržela mě.
Otočila jsem se na Robina s domněnkou, že to byl on...ale nebyl. Taky byl vylekaný a držel se trávy, aby taky nespadl.

Ten, kdo nás vylekal a bafnul na nás byl Vance...

Škodolibě se usmíval a sedl si do trávy.
,,Přišel jsem o něco?'' zeptal se.
S Robinem jsem se dostali zpátky na vrchol kopce a také si sedli. ,,Vůbec ne.''
,,Na milovníky hororů není těžké vás vylekat.'' okomentoval Vance stále naše klepající těla. 
,,Neboj, příště uděláme totéž i tobě a uvidíme kdo se bude smát potom.'' řekla jsem trochu podrážděně.
Vance jen pokýval hlavou na vstřebání informace. Potom se otočil na Robina a poslal mu kývnutí na pozdrav. Robin jen otráveně protočil očima. Ale noták, 2 největší drsňáci ze školy a nemusejí se? 

Za námi se ozvaly kroky.
,,Mell, rád tě vidím!'' byl to Billy a za ním byl Griffin.
Otočila jsem se, ale stále jsem seděla.
,,Billy, Griffine, co vy tady?'' zeptala jsem se překvapeně.
,,Griffin mi volal, že chtěl jít večer ven. Jeho rodiče se znovu pohádali a potřeboval to trochu vstřebat. Tak jsem mu šel naproti...no a pak jsme tě zahlédli, jak jdeš s Robinem tady na kopec.'' vysvětlil Billy.
Griffin přikývl na souhlas.
,,Tak se posaďte a dívejte se na film s námi...pokud se ovšem nebojíte.''

Celý večer byl plný Griffinova křiku a proseb, aby ho Billy doprovodil domů.

Další kapča je tu! Ještě pár týdnu a konečně ukončím školu, potom budu mít možná více času na příběh! Ovšem, pokud nebudu hledat práci...

Snad se máte všichni dobře! 

S pozdravem, vaše Alyra!❤