Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 18.- Pokec u oběda

Školní zvonění ukončilo první hodinu a učitelka oznámila přestávku, následně potom odešla. Všichni si začali připravovat věci na další hodinu, já je jen z nudy pozorovala. 
Pak jsem si všimla Bruce, jak se zvedá ze svého místa a jde za mnou. 
,,Ahoj.'' klekl si před mou lavice a položil na ní jednu ze svých paží jako oporu, u toho se pořád usmíval.
,,Ahoj.'' úsměv jsem oplatila. ,,Co máme teď za hodinu?''
,,Teď je angličtina.''
Přikývla jsem.
,,Tak co? Jaké jsou tvé první pocity z nové školy?'' zeptal se a položil si hlavu na paži, kterou se opíral.
,,Zatím dobrý, prostě typická škola. Jenom si to tu musím trochu víc...okoukat.'' podívala jsem se z okna na školní hřiště a všimla si venkovní dřevěné tribuny. ,,Dnes je ten zápas, co?''
,,Jo, po páté hodině se musím jít připravit. Můžu očekávat, že tě uvidím v tribuně?'' 
,,To si nemůžu nechat ujít! Si piš, že tam budu.'' 
,,Finn tam bude taky, budeme ale proti sobě. Komu budeš fandit?'' zeptal se.
,,Oba jste mojí kamarádi, nebylo by fér fandit pouze jednomu z vás. Budu prostě neutrální.'' 
,,Dobré řešení, i když jsem trochu uražen.'' sarkasticky se usmál.
Protočila jsem očima. ,,Ahh, nech toho.''
Chvíli jsme si ještě povídali o zápase, když v tu se ozvalo zvonění. Bruce se zvedl, kývnul na rozloučenou a šel si sednout zpátky na místo.

Začala hodina a já se z nudy opřela o opěradla a čuměla do tabule.

Ubíhala jedna hodina za druhou a konečně skončila pátá hodina. Všichni začali vybíhat z učeben na oběd, po obědě bude zápas.
Vyšla jsem ven na školní dvůr, kde všichni jedli svůj přibalený oběd. Můj oběd byl salát s lososem. Znovu, rybí maso není můj favorit, ale sním to.

Sedla jsem si na volnou lavičku pod stromem a v klidu jedla svůj salát, občas jsem se po očku podívala na ostatní, jestli se neděje něco zajímavého. Všichni se buď smáli nebo si povídali, co probírali v hodinách, znáte to, klasika...

Přede mnou se najednou někdo objevil.
,,Máš tu volno? Všude je narváno.'' byl to Robin, školní rváč, druhý drsňák hned po Vancovi. V rukou držel svůj oběd, který se skládal ze sendviče se sýrem.
,,Jasně, je tu volno.'' odpověděla jsem a kývla hlavou na místo vedle sebe.
Posadil se vedle mě.
,,Ty jsi Robin, že?'' ani nevím, proč jsem se ptala, když už jsem znala odpověď.
,,Jo...a ty jsi Vancův osobní dozor.'' zasmál se a kousnul si do sendviče.
Otráveně jsem prohrábla vlasy volnou rukou. ,,Vážně? Ty taky?''
Znovu se zasmál. ,,Ne, promiň. Nemám ti za zlé tvůj zásah, když se Vance pral s Henrym.'' 
Tak ten kluk se jmenoval Henry?
,,Byl to instinkt...nechci raději ani přemýšlet, po kolikáté by byl ve vazbě pro mladistvé, kdybych zůstala stát na místě.'' řekla jsem.
,,Ostatní si to ale vyložili jinak. Pro nás jsou rvačky už skoro tradice. Neber to tak, že dávám pěstí každému na potkání, pouze těm, kteří si to zaslouží. Ty děláš to samé, vím o tom tvém praku a jaks naložila s triem, kteří šikanovali Finna a jeho sestru.''
,,Trio?''
,,Matt, Matty a Buzz, já s Finnem jim říkáme trio, je to kratší, než říkat všechna 3 jména.'' vysvětlil.
,,Jo tak. No, nikdy jsem nepodporovala šikanu...je to odporné, ubližovat někomu, kdo je jiný než ostatní. Měli by si uvědomit, že všichni jsme jiní, každý musí být něčím odlišný od ostatních, jinak by byla nuda.''
,,Moje řeč, je dobré vidět, že si nenecháš nic líbit.''
Ujedla jsem ze salátu a ušklíbla se. ,,Jo, ale na rozdíl od tebe nemám zkrvavené klouby.'' nemohla jsem si nevšimnout lepící pásky, omotanou na jeho pravé ruce. Jak to, že jsem si nevšimla, že byla další pranice? Možná se pral o přestávce, jelikož já jsem všechny přestávky byla ve třídě. ,,Kdo to schytal tentokrát? Zase Moose?''
Přikývl a podíval se na svou olepenou ruku. ,,Nikdy neví, kdy má zavřít hubu.''
,,Něco málo jsem o něm zaslechla od Gwen.'' pokývala jsem hlavou. ,,Nehodilo by se ti někdy jištění z dálky?'' rukama jsem naznačila natahování gumy z praku.
Robin se ušklíbl. ,,Pokud ano, dám ti vědět.''

Najednou se objevil Finn s Gwen. Finn už měl na sobě úbor na hraní baseballu a na ruce měl navlečenou baseballovou rukavici.
,,Čau Robine, čau Mellany.'' pozdravila Gwen.
,,Čus Gwen, Finne.'' pozdravil nazpět Robin.
,,Ahoj vy dva.'' zamávala jsem.
,,Vidím, že už jste se seznámili...o čem jste spolu mluvili?'' zeptal se Finn.
S Robinem jsme si vyměnili pohled.
,,O mém praku a o tom, že jsem mu nabízela krytí z dálky.'' pokrčila jsem rameny a dojídala poslední zbytky salátu.
,,Neříkej mi, že ho máš u sebe.'' Gwen o malý kousek odstoupila.
Otevřela jsem batoh a vytáhla z něj prak. ,,Člověk musí být vždycky ve střehu.''
,,Raději ho schovej, ať nemáš problémy.'' doporučil Robin a rozhlédl se po okolí, jestli to náhodou nikdo nevidí.
Poslechla jsem a dala prak zpátky do batohu. Dobře, čas od času zarebeluju, ale v tomhle případě bych nebyla o nic lepší, než Vance, on má pěsti, já mám praky.
,,Máte tady na škole nějaké jiné zápasy nebo akce? Kromě baseballu?'' nedalo mi to, musela jsem se zeptat.
,,Pokud narážíš na střelbu z praku, tak ano, občas tu máme takové akce, ale nejsou příliš časté.'' odpověděl Finn se smutným úsměvem.
,,Ach jo. No, nevadí, pořád mám na trénink to vaše trio.'' zle jsem se ušklíbla.
,,Neškleb se takhle, děsí mě to.'' Gwen se falešně vyděsila a dala ruce před obličej.
Finn, Robin a já jsme se pobaveně zasmáli.
,,Kdo tě vlastně takhle naučil střílet?'' zeptal se Robin, když se uklidňoval ze svého smíchu.
Můj smích náhle zmizel...
V hlavě se mi objevily vzpomínky, jak mě můj táta učil střílet z luku šípy a později z praku kameny. Byl to ten nejlepší střelec, jakého jsem znala...trpělivý, milý, ale hlavně spolehlivý. Uměl všechno tak hezky vysvětlit a nikdy se nade mnou nerozčiloval.
A jako otec se choval úplně stejně, měl smysl pro humor, věrný a starostlivý. Nechápu proč ho musel dostihnout takový osud...
,,Mell?'' Gwen mě přivedla zpět do reality.
,,To můj otec mě takhle naučil střílet.'' řekla jsem nakonec, bez smíchu nebo zájmu.
Vstala jsem a vyhodila plastovou krabičku, ze kterého jsem jedla salát, do koše vedle lavičky.
,,Promiň, nechtěl jsem ti to připomínat. Vím, jak ti je...já taky postrádám tátu, zemřel ve válce ve Vietnamu.'' Robin se postavil vedle mě a položil mi uklidňující ruku na rameno.
V tu chvíli mi došlo, jak jsem si ostatními hodně podobná, Finn a Gwen jsou bez matky a Robin je bez táty...nejsem jediná, kdo někoho postrádá...

Další kapča je venku! Omlouvám se za to, že neaktualizuji nové kapitoly častěji, ale jde o to, že jsem ve třeťáku a všichni se už připravujeme na závěrečné zkoušky🙁. Věřte mi, že dělám co můžu!

Dejte hvězdičku, nebolí to!⭐