Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 33.- Snové šílenství

Nečekala jsem, že kvůli takové prkotině budeme v ředitelně 2 a půl hodiny...

Matty dostal napomenutí ředitele školy za napadení a ublížení na žáka. Já nijak potrestána nebylo, bylo mi to ''odpuštěno'' kvůli zmizení Vance. Uznali, že teď toho prožívám opravdu hodně a trest mi tak zatrhli.

Matty byl taky nucen se mi za tu ránu omluvit. Nešlo přehlédnout, že to nemyslel upřímně. Ale co, já jsem tu jeho omluvu taky přijala neupřímným způsobem. 

Ředitelka mi řekla, abych pro dnešek ještě zůstala doma, ale že bych se už mohla zítra do školy vrátit. A já s ní souhlasím, modřina a strup se mi díky tetiným olejíčkům a mastičkám hojí rychle.  Navíc mi chybí mí kámoši.

Po těch 2 a půl hodinách jsme mohli KONEČNĚ odejít. Strašně mě bolel zadek z toho dlouhého sezení a sotva jsem cítila nohy. Netřeba dodávat, že mě strašně bolela hlava, mluvilo se tam bez přestání...

Největší radost měla stejně teta. Vyloženě vypadala, jako by monologem ředitelky měla vyvrtanou díru v hlavě.
,,Tak tohle už nechci nikdy zažít.'' zamumlala unaveně.
Přikývla jsem. ,,Já taky ne.''

Došly jsme k autu, které bylo hned vedle jednoho sloupu. A tam...
,,Teto, podívej.''
Plakát...s fotkou Vance.
Teta si stoupla vedle mě a podívala se. Dala si ruku před pusu a znovu začala vzlykat. Nebudu lhát, i já jsem na pokraji pláče. Nemůžeme se smířit se skutečností, že prostě...s námi není. 
,,Mellany, on by se jen tak zabít nenechal. Chytač neví, koho to vlastně unesl.'' řekla křečovitě, hlas se jí při vzlykání lámal.
Dala jsem ji ruku do středu zad. ,,Vím to. Je synem svého otce, vrátí se...musí.'' poslední slovo jsem spíš řekla pro sebe. Nemůžu o něj přijít. Nemůže ode mě odejít. Jednou mi slíbil, že mě od něj nikdo neoddělí. 

Po chvílí jsme museli s pohledem na plakát přestat. Čím déle na něj koukáme, tím víc slz uroníme. 
Šli jsme zpátky k autu.
,,Mell, vyhodím tě domů, já ještě musím zajít nakoupit. Mám ti něco přinést?'' zeptala se během nastartování auta.
,,Dneska ve 3 přijdou mí kámoši, tak nějaké chipsy by možná neuškodily.'' řekla jsem.
Přikývla. ,,Dobře, něco vám najdu.''
S tím jsme se rozjely domů.

Před domem mě vyhodila a pak sama odjela do obchodu.

Šla jsem do domu. Bylo 11:32, měla jsem ještě čas, než Finney, Gwen a Robin přijdou. Stále jsem ale nechápala, co tím Finney myslel? Co nebo kdo by nám mohl pomoct s hledáním, než policie a detektivové? 

Zavřela jsem dveře do pokoje a šla si na chvíli lehnout na gauč (pořád je Mellaninou postelí). Pak nevím jak se to stalo, ale usnula jsem.

Probudilo mě, když se mnou někdo zatřepal. Zmateně jsem se posadila a promnula si oči. Přede mnou stála teta.
,,Zlato, jsou 3 hodiny, tví kamarádi jsou tady. Zavolám je k tobě, jo?'' oznámila mi a položila nakoupení chipsy na stůl.
,,Jo, jasně.'' řekla jsem trochu omámeně ze spánku.
Teta pro ně pak odešla dolů.

Seděla jsem a čekala s rukama na kolenou. Byla jsem trochu přešlá s náladou, co si budem nalhávat...

Potom mi do pokoje vešli známé tváře - Finney, Gwen a nakonec Robin, který za sebou zavřel dveře.
,,Ahoj.'' pozdravila za všechny Gwen.
,,Čus. Posaďte se kam chcete, buďte jako doma.''
Gwen si sedla vedle mě, Finn si sedl na zem vedle gauče a Robin si sedl na židli u pracovního stolu.
Rozbalila jsem chipsy. ,,Klidně si nabídněte, teta to koupila pro nás všechny.''
Všichni vděčně přikývli a vzali si.
Finney pak promluvil. ,,Jak to dopadlo mezi tebou a Mattym?''
,,Matty dostal ředitelskou dutku za ublížení a napadení žáka. Mě byl trest omluven, protože toho prý teď hodně prožívám nebo tak nějak to řekli. Mluvili ale o Vancovi.'' 
Gwen mi hned dala ruku kolem ramen. ,,Proto jsem chtěla přijít za tebou.''
Nechápavě jsem se na ní podívala.
Ale Gwen vypadala, že je si trochu nejistá. Vypadala jako by se za něco styděla. Sundala ruku z mých ramen a složila je k sobě, jako by se modlila. Ztuhla.
,,Mell, tohle je něco, o čem víme jenom já, Robin a náš táta. Náš táta to nebere zrovna nejlíp, často ji kvůli tomu bije opaskem a říká jí, že to není pravda.'' vysvětlil Finn chování své sestry.
S porozuměním jsem přikývla.
,,Gwen, pokud je tohle téma pro tebe tak moc osobní, nemusíš o tom mluvit.'' konejšivě jsem ji poplácala po zádech.
Zavrtěla hlavou. ,,Kdyby nešlo o nalezení tvého bratrance, možná bych ti o tom neřekla vůbec.''
Zvědavě jsem naklonila hlavu. Co se tu sakra děje? ,,Nevím, jestli to dokážu říct...kluci, řekněte to někdo za mě, prosím.''
Za slovo ji vzal Robin. ,,Gwen má po své mámě takovou...dá se říct schopnost. Má sny, ve kterých vidí, co se má stát nebo co se s danou osobou děje. Její poslední sen byl únos Henryho a Jae. Možná by mohla dříve či později snít o tom, kde je Vance.'' 
Gwen má sny, které se plní? Co to...?
,,Co přesně jsi viděla?'' zeptala jsem se opatrně.
Mrtvě se na mě podívala a za každým slově byla velká mezera. ,,Černé balonky...Černá dodávka...Maska ďábla...Starý dům...Utíkají Henry...Utíkající Jae...Krev.'' sklopila hlavu jako by ji měla prasknout hlava ze všech těch věcí.

Přišourala jsem se k ní blíž a z boku ji obejmula kolem paží.
,,Víš Mell, naše máma měla taky sny, ale jiného kalibru. Ona slyšela hlasy...a to ji dovádělo k šílenství. A pak...si sama šáhla na život.'' přiznal Finn.
Tak proto se jejich táta takhle chová...nechce, aby Gwen skončila stejně, takže se jí snaží přemluvit, že to všechno jsou jen obyčejné sny. To ale neomlouvá jeho chlastání a mlácení obou jeho dětí!
,,Proboha...Finney, Gwen, tohle...je mi to moc líto, myslím to s vašimi rodiči.'' začala jsem s Gwen kývat ze strany na stranu.
Finney jen mávl rukou, že to nic není a Gwen se jenom malinko pousmála. Jakoby říkali ''zvykli jsme si.''
Gwen se narovnala a já z ní sundala paže, nejspíš chtěla promluvit. ,,Můžu se pokusit požádat Ježíše, aby mi dal sen o Vancovi. Možná na něco přijdu.''
Chytila jsem za ruce. ,,Jsi hodná, že mi to nabízíš, ale pokud ti ty sny nejsou příjemné, tak to dělat nemusíš.'' 
,,Mell, detektivové mě často navštěvují, protože věří, že mé sny je mohou navést k nálezu Henryho a Jae. A teď nejspíš i Vance. Těm nezáleží, jestli je mi to příjemné nebo ne. Každý večer se modlím, abych o všech unesených měla sen, který by mohl vysvětlovat kde jsou a co se jim vlastně stalo.''
Finney přikývl, že je to pravda.
,,Jak se o tvých snech detektivové dozvěděli?'' zeptala jsem se.
,,Jednou jsem se svěřila Amy, sestře Bruce. Řekla jsem jí o černých baloncích. A nějak se to pak k nim dostalo.'' řekla.
Sevřela jsem ji ruce pevněji. ,,Gwen, já nejsem detektiv. Je po tobě nic žádat nechci, nemusíš to pro mě dělat.''

,,Udělám to. Pro všechny unesené a pro jejich rodiny.''

Gwen se svěřila se svými sny. Najde ale Vance a ostatní?

Co se stane dál?

A Mellany?

To vím jenom já XD

Další kapča na světě, snad se líbí!🖤

Rozepsala jsem nový příběh, dáte mu šanci? 

Dejte hvězdičku, nebolí to! S pozdravem
vaše Alyra🫰🫰