Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 20.- Probuzení na podlaze

Probudila jsem se. Venku už byla tma a já si až po chvíli uvědomila, že nejsem v posteli. Jak jsme s Vancem usnuli u radiátoru, ukázalo se, že pro tetu a strýce to byl tak roztomilý pohled, že ani jednoho z nás neuložili do postele a přehodili přes naše těla deku.
No jo, jsme hold těžcí no...

Poloha, kterou si naposledy pamatuji, než jsem usnula, se výrazně změnila. Hlavu jsem měla na jeho břiše, trup mezi jeho nohama a dolní končetiny zůstaly volně na podlaze. Byla to poloha, ve které mě držel, když jsme byli oba malí a hráli si.
Viděla jsem, jak měl jednu ruku volně podél těla, zatímco druhou měl položené přes moje rameno a prsty mu končily na mé klíční kosti, pod mým druhým ramenem.

Nevěděla jsem, jestli mám Vance vzbudit, abychom si šli lehnout normálně do postele nebo takhle zůstat... navíc jsme na sobě neměli ani pyžamo, pořád jsme zůstali v tom, v čem jsme byli ve škole.

Nakonec jsem si řekla, že probudit se ráno v této poloze by možná mohlo být trochu trapné a že možná bychom se probudili v o něco trapnější poloze. Trochu jsem mu zatřásla paží, kterou měl přese mě. ,,Vance, vzbuď se, pořád jsme na zemi.''
Vzbudil se, rozespale zabručel a volnou rukou si promnul unavené oči. ,,Kolik je hodin?'' zeptal se omámeně.
Ušklíbla jsem se nad jeho roztomilostí, když je takhle ospalej. ,,Asi kolem půlnoci...měli bychom se jít převléct a jít do postele.''
Odendala jsem jeho ruku ze sebe a postavila se.
,,Musím vstávat? Mám nádherně vyhřátá záda.'' dal si ruce za hlavu a protáhl se.
,,Tak pokud budeš zítra ztuhlý jako prkno, tak potom neříkej, že jsem tě nevarovala.'' sebrala jsem svoje pyžamo a zamířila do koupelny trochu se umýt a převléct.

Po rychlé spršce jsem se vrátila do pokoje a všimla si, že Vance už nebyl na zemi, ale na palandě a zlehka chrápal. Jo, on dokáže usnout během 5 minut.
Pobaveně jsem zavrtěla hlavou a šla si taky lehnout, dneska to byl vážně náročnej den...

Ráno bylo jako každé jiné, teta a strýc šli do práce, s Vancem jsem se narychlo pozdravila, nasnídali jsme se a vyrazili do školy. Vance šel trochu jinou cestou, protože se chtěl setkat před Grab N Go se svými kamarády. Tak jsem šla sama.

Otevřela jsem svoji skříňku, dala do ní batoh a vytáhla si učebnice na hodinu, měli jsem přírodopis.
,,Čau Mell.'' Robin se opíral o skříňku vedle té moji.
,,Ahoj Robine.'' zavřela jsem skříňku a otočila se k němu. Hned jak si mě prohlédl, zamračil se.
,,Děje se něco? Vypadáš...taková bez nálady. Vance něco udělal?''
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, Vance nic neudělal. To můj strýc, chce namontovat mříže na okna. To je jak z Noční můry v Elm Street.''

(pozn.autora: vím, že první díl Noční můry v Elm Street byl vydán v roce 1984 a děj tohoto příběhu se odehrává v roce 1979, ale nemohla jsem prostě odolat XD)

Robin vykulil oči.
,,Proč to chce udělat?''
,,Prý abychom byli ve větším bezpečí. Myslím, že začíná být paranoidní kvůli té dodávce.'' přiznala jsem. Jako já mám co říkat...
,,Myslíš tu černou dodávku?'' zeptal se.
Doprdele, zapomněla jsem, že Robinovi jsem o tom ještě neříkala!
,,No...'' 
,,To bylo to, kvůli čemu jsi umlčela Gwen? Proto za tebou s Finnem a Brucem přišli? Polekala ses?'' překvapilo mě, jak dobré odhady Robin měl...řekl to všechno do puntíku.
Pokrčila jsem rameny a přitiskla učebnice blíže k sobě. To rozhodně muselo odpovídat na jeho otázky. 

Rozhodla jsem, že mu řeknu pravdu.
,,S Brucem, Finneym a Gwen jsme před několika dny trénovali na ten včerejší zápas a ta dodávka nás sledovala kousek od hřiště, kde jsme byli. Tak jsem se vyděsila a utekla. Potom jsem ještě měla menší naháněčku s Vancem, schovala jsem se před ním do šeříku, ale prozradila mě alergická reakce a pak mě další den oni přišli zkontrolovat.''
Robin postupně střádal informace a s porozuměním přikývl.
,,Proč jsi před ním utíkala?'' zeptal se opatrně. Kámooo, jsem na výslechu nebo co?
,,Nechtěla jsem s ním mluvit v tom mém 'panickém stavu'. ''
Robin udělal jeden krok ke mě. ,,Myslím, že Vance tě nijak nesoudí, jsi jedna z mála, s kým je on za dobře. A neříkám to jen proto, že jste rodina. A co týká té dodávky, pokud vás pronásleduje i v noci, nebylo by na škodu prakem mu rozbít okno, pochopí, že se má držet dál.'' zatnul pěsti pro důraz.
Ale...jak ví...?
,,Jak to víš, že nás ta dodávka pozorovala v noci?'' stalker č.2?
,,Nikdy neříkej Gwen žádné tajemství.'' mrkl na mě.
Protočila jsem otráveně očima.
,,A neboj, znám tě sice jenom chvíli, ale podle toho jak ses vypořádala s triem, poznám, že zvládneš i tohle.'' dal mi paži kolem ramen a povzbudivě se mnou zatřásl.
Polichoceně jsem se zasmála a jemně jsem se od něj odstrčila. ,,Díky za dodání odvahy.''
,,V tom jsem nejlepší. Teď pojď, za chvíli zvoní.''

Ve třídě jsem rychle pozdravila Bruce, pogratulovala mu ke včerejšímu vítězství a sedla si na místo.

Po hodině přírodopisu jsem se s Robinem procházela po chodbách, jelikož jsme neměli co dělat.
,,Co dneska budeš dělat?'' zeptal se mě po chvíli.
Zamyslela jsem se. ,,Hele, asi nic zajímavého, buď budu doma nebo půjdu s Vancem hrát pinball. Co ty?''
,,Dnes večer půjdu se strejdou na Texaský masakr motorovou pilou, znáš ten film?''
Přikývla jsem. ,,Jo, patří mezi mé nejoblíbenější filmy, nejraději mám ale Halloween. Michael Myers je prostě boží.''
,,Kdyby byla rvačka mezi Leatherfacem a Michaelem, kdo myslíš, že by vyhrál?''
Promnula jsem si vlasy. ,,Je pravda, že Leatherface má lepší zbraň, ale Michael je prakticky nesmrtelný. Myslím, že by vyhrál Michael.''
,,Souhlasím.'' zazubil se. ,,Kdybys chtěla, mohla bys jít s námi. Čím víc nás půjde, tím líp.'' nabídl.
Nápad to byl dobrej.
,,Zeptám se doma tety, ale myslím, že mi to dovolí.'' 
Robin jenom kývnul.
,,Nezkusíš pozvat i Finna? Jak jsi řekl 'čím víc nás půjde, tím líp'.''
,,Můžu to zkusit.''
Pak jsme se vrátili do třídy na angličtinu.

Ubíhala jedna hodina za druhou a s Robinem jsme byli před školou.
,,Tak uvidíme se večer, v 6 večer tě se strejdou vyzvedneme.'' řekl Robin.
,,Jasně. A co Finn? Půjde?'' zeptala jsem se.
,,Prý mi ještě dá vědět. A ty se zkus zeptat Vance. Aspoň by ho to přimělo, aby zkusil něco jiného.''
,,Jo, snad ho nějak překecám. Nepamatuju si, kdy naposledy mi řekl 'ne'.'' pokrčila jsem rameny.
Robin se usmál. ,,Dobře. Tak večer, měj se!''
,,Ahoj!''
Pak jsme každý odešel svou cestou.

Čau lidi, jak se máte?
Až je to 20 kapitola a příběh se dostává do půlky...popravdě nevím, kolik kapitol mám v plánu ještě udělat, ale pokusím se, aby jich bylo alespoň 40. Držte mi palce, ať to vyjde!

S pozdravem vaše Alyra!