Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 11.- Kamarádit se není ostuda

Billy si odvezl kolo domů a pak jsme pokračovali chůzí po okolí. Už to bylo skoro naše rutina, vídáme se každý den a kecáme spolu. Ráda si s ním povídám, sice je o rok mladší, ale to neva. Gwen je 11 let a taky spolu vycházíme. 

Naše cesta skončila u Grab N Go. Dostala jsem hlad a chtěla jsem si odtamtud koupit svačinu. Byl tu ale jeden háček...Billy nechtěl jít se mnou dovnitř, protože se bál Vance...on tam totiž byl, viděla jsem ždibec jeho vlasů skrz sklo vstupních dveří.
,,Billy, klídek. On ti nic neudělá.'' přemlouvala jsem ho.
,,Raději ne, klidně běž, já tu na tebe počkám.''
Tak takhle ty na mě? No počkej...když ty nepůjdeš za ním, tak já ho přivedu za tebou.
,,Jak chceš...za 5 minut jsem zpátky.''
Jenom přikývl.
Ozval se zvonek, když jsem otevřela a zavřela dveře obchodu. Lidí tu bylo opravdu málo, žádné děti tu nebyly, protože ještě neměly polední pauzu, tu by měli mít až za hodinu.
A u automatu na pinball stál Vance, zapálený do hry jako vždycky.
Nejdřív si koupím svačinu a pak za ním zajdu...
Vzala jsem si z regálu nějaké sendviče a ovocný džus. U pokladny byla znovu Charlotte, ta brigádnice, která si předtím postěžovala na tu rvačku. 
Zaplatila jsem si jídlo a zároveň jsem si koupila menší tašku, abych si mohla to jídlo kam dát. 
Pak jsem se vydala za Vancem, který zrovna prohrál...takže mi teď mohl věnovat plnou pozornost...
,,Čau.''
,,Čau Mellany.'' 
,,Mám prosbu...mohl bys jít se mnou na chvíli ven?'' na nic jsem nečekala a rovnou se zeptala.
Vance se zarazil. Podíval se na automat a pak zpátky na mě. Zjevně tu chtěl zůstat a dál hrát. Nemohl se rozhodnout.
,,Proč?''
Zašklebila jsem, nechtěla jsem kazit překvapení...no, překvapení v uvozovkách.
,,Tajemství. Tak pojď, prosím tě.'' chytla jsem ho za paži a tahala ho ven. Bylo mi jedno, jestli se mnou teď jde dobrovolně nebo nedobrovolně, půjde se mnou, ať se mu to líbí nebo ne. Bože...jsem tak zlá.
Dostala jsem ho ven.
,,K čemu tohle bylo?'' zeptal se lehce podrážděně.
Otočila jsem hlavu na stranu a podívala se na Billyho. Stál tam s mírně vystrašeným obličejem. Divím se, že mu ještě oči nevyklouzly z důlků. Tohle absolutně nečekal.
,,Chtěla jsem tě někomu představit.'' odpověděla jsem a trochu pohnula hlavou na Billyho.
Vance se podíval stejným směrem co já a podíval se na něj. Billy se pod jeho pohled podíval směrem dolů a snažil se nenavázat oční kontakt.
,,Billy, noták! Neboj se, on tě nekousne!'' zavolala jsem na něj.
Nejistě začal chodit k nám. To se ho vážně bojí až tak moc? Má snad Vancofóbii? 

Vance začal být krapet netrpělivý.
,,Prcku, dělej, nemáme na to celý den!''
Billy se nepatrně zatřásl strachem, ale pokračoval v chůzi.
Podívala jsem se na Vance zamračeným výrazem. ,,Vance, chápu, že musíš mít svou pověst, ale nechovej se tak před mými přáteli.''
Otočil hlavu na mě a já jsem ho prosila svýma očima. Povzdechl si; náznak, že se o to pokusí.
Když Billy došel až úplně k nám, nenavazoval ani s jedním z nás oční kontakt. Přesto se pokusil promluvit.
,,Ahoj Vance.'' zamumlal tiše.
Jeho plachost mi přišla roztomilá...dokonce i Vance byl trochu pobavený.
,,Nazdar prcku. Netřes se, každý přítel mé sestřenice je i můj přítel.''
Jeho reakce mě docela překvapila. Už jsem myslela, že bude otrávený jeho strachem z něj a že ho bude oslovovat 'zbabělče'. 
Billy tomu také příliš nerozuměl, ale neřekl k tomu nic. Nakonec k nám zvedl hlavu a nejistě nastavil ruku.
,,Jsem Billy Showalter.''
Po očku jsem si všimla, jak Vance protočil očima, ale stejně si s Billym podal ruku a potřásli si jí. ,,Představovat se ti už myslím že nemusím.''
Všichni jsme se zasmáli.
,,Čekal jsem to horší.'' okomentoval Billy.
Vance jen pokrčil rameny. ,,Někdo tady má na mě špatný vliv, Mellany mě pomalu kazí'' s úšklebkem se podíval na mě a já se zachichotala.
,,A nemíním s tím přestat.'' lehce jsem ho praštila do paže.
,,Pomoc...'' dal si ruku na čelo a nasadil prosebný pohled; samozřejmě si dělal jenom srandu.
S Billym jsme se začali smát trochu hlasitěji, což trochu upoutalo pozornost lidí kolem...aby ne, 2 mladší děti se baví se školním rváčem, který vzbudí hrůzu v komukoliv, dokonce i dospělým... Muselo to být pro ně něco nepředstavitelného...něco, o čem si mysleli, že nikdy nikdo neuvidí.
No, možné je všechno a kamarádit se naprosto běžná věc, žádná ostuda.

S Billym a Vancem před obchodem jsme si povídali ještě nějakou dobu. Billy už se tolik nebál a zdál se být mnohem uvolněnější. Spolu jsme tvořili takovou malou partičku, která se možná dříve či později rozroste...napadlo mě Vance seznámit s mými dalšími přáteli, s Finnem, Gwen a Brucem. Myslím, že tím, jak se Gwen nebojí přiblížit k rvačce, tak ona by s tím úplně problém neměla. U Finna si nejsem jistá a Bruce by si nejspíš pro všechny případy vzal svou baseballovou pálku.
Začalo se blížit poledne a s Vancem jsme museli jít domů na oběd.
,,Tak se měj, Billy!''
,,Čau prcku!''
,,Taky se mějte, ahoj!''
Šli jsme po ulici domů a jenom tak si povídali...když tu najednou se to znovu stalo...
Kolem nás projela ta zkurvená dodávka! Z toho, že ji vidím skoro každý den, jsem už měla nervy v kýblu...a Vance už nejspíš taky.
,,Tohle není normální.'' řekla jsem skrz zaťaté zuby.
,,To není.'' souhlasil.
Dodávka zmizela za zatáčkou a já už se začala opravdu bát. ,,Co když to je nějaký stalker?''
Vance se zamračil. ,,Doma to řeknem rodičům.''
Přikývla jsem a pokračovali cestou domů.

Doma jsme tetě všechno u oběda řekli. Měla podobnou reakci jako já, byla vyděšená. Divím se, že neupustila talíře. Řekla, že si promluví se strýcem...chtěla to už nahlásit na policii. Souhlasili jsme, že si s ním promluvíme všichni a sdělíme mu své obavy. Už tuhle situaci nemůžeme dál jen přehlížet.
Po jídle jsem zalezla do pokoje a přemýšlela co dělat. Bylo odpoledne a já měla pořád chuť jít někam ven, někam se proběhnout nebo tak něco...možná je teď Bruce venku a trénuje...
Převlíkla jsem se do legín a volného trička, šperky jsem měla pořád na sobě a ze skříně jsem vytáhla pár sportovních bot. Minule, když jsem s Brucem hrála, nebyly moje předešlé boty úplně ideální. Teď jsem připravená. Do batohu jsem si vzala termosku s pitím, prak, kdybych se nudila, ráda střílím kameny na určité cíle (stromy, sloupy...) a nějaké peníze na jídlo, pokud bych dostala hlad.
Zrovna, když jsem chtěla otevřít dveře, Vance mě předběhl.
,,Kam jdeš?''
,,Za kamarádem...pamatuješ si, jak jsem tě neposlouchala a vyběhla ven? A pak jsem se vrátila s tím klukem, který mě kryl?'' 
Vance věděl o čem mluvím, věděl o Brucovi, věděl, že vlastně nepotřeboval moji pomoc se sundáváním baseballového míčku, ale nic neřekl, protože mě nechtěl dostat do větších problémů. 
,,Ten pálkař...pamatuju si na něj.''
,,Nechceš jít se mnou? Mohla bych vás seznámit.'' nabídla jsem.
Vance zvedl ruce. ,,Pro dnešek mi stačil ten poslíček.''
Protočila jsem očima a rozloučila se s ním. Na tetu jsem rychle křikla, že jdu ven, ta samozřejmě souhlasila a vydala jsem se hledat Bruce.