Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 38.- Chycená Chytačem

Mellany

Bože, moje hlava bolí jako čert!

Pomalu jsem otvírala oči. Stále mě pálily po tom co...počkat! KDE TO KURVA JSEM?!
Okamžitě jsem vystřelila do sedu. Ležela jsem na nějaké staré matraci nebo na něčem podobným. Moc jsem toho neviděla kvůli bolesti v očích, ale dokázala jsem rozeznat, že jsem v nějakém sklepě. Šedivé kamenné stěny, malé okno asi v 3 metrové výšce a kovové dveře.

Chytač mě unesl k sobě do sklepa...

Ne...ne, ne, ne, NE! TOHLE NE!

Šokem a strachem jsem začala zrychleně dýchat. ,,Co to...?''

Brzy jsem si uvědomila, že nemůžu skoro ani mluvit. Co mi to ten Chytač nastříkal do té pusy? Teď sotva můžu řvát o pomoc.

Bezva...co teď?

Trochu jsem se odšourala blíž ke studené stěně, ale tam jsem narazila do něčeho...měkčího. 
Lekla jsem se a s trhnutím se otočila. Ne, tomu nevěřím!

Vedle mě ležela holka se stříbrnými vlasy...přesně takové, jako má Jae. A ona to i byla Jae! Spala? Moje trhnutí jí ale neprobudilo. Je snad...ne. Ne, prosím, že není mrtvá!

Opatrně jsem ji odhrnula pár vlasů z krku na stranu a sáhla ji 2 prsty na krk. Cítila jsem puls...je živá, naštěstí, asi jenom vážně spala. Moment, jak dlouho už tu je? Co si tak pamatuju, zmizela v půlce října a teď je začátek listopadu...je tady už 2-3 týdny.
Dost to na ní ale vypadalo, vlasy měla mastné, oblečení od prachu a špíny a ani moc nevoněla. Chudinka...

Pak se probudila. Nejspíš ji vzbudil dotek na jejím krku.

Lekla se mě a začala ode mě okamžitě couvat. Couvala dál a dál, až spadla z matrace na špinavou podlahu, ale ani to ji nezastavilo. Doplazila se až ke stěně, kde se schoulila a za celou dobu se mnou nepřerušovala oční kontakt.

Všimla jsem si skicáku a černé fixky, které byly na její straně matrace, kde spala. Jae, jakmile postřehla kam se dívám, znovu se přišourala blíž a obě věci sebrala. Potom šla znovu do kouta, kde se schoulila do sebe. To se mě vážně tak moc bála? 
,,Jae, neboj, j-já ti neublížím! Jsem držená Chytačem, jako ty!'' vysvětlila jsem a zvedla ruce na znamení, že jí nic nehrozí. Můj hlas byl hodně chraplavý z toho pepřáku nebo co to vlastně bylo.
Ona se na mě podívala a pak otevřela skicák, kde začala svou černou fixkou něco psát. Zmateně jsem naklonila hlavu.
Jae potom otočila list papíru směrem ke mě a ukázala mi, co napsala.
''Promiň, trochu mě vyděsilo jak jsi na mě sáhla a pak jak jsem tě viděla nad sebou.'' (pozn.autora: pokud uvidíte tučné písmo, tak to znamená větu, kterou Jae ''říká'')
Jae nemluví? Je němá? 
,,P-promiň, jenom jsem ti měřila puls...myslela jsem, že nežiješ.'' vysvětlila jsem znovu své úmysly.
Jenom přikývla a pak znovu začala psát. 
''Tak příště to zkusím já a uvidíš jak je to děsivé.''
Zkusila jsem se do ní vžít a...jo, bylo to dost děsivé. A zvlášť, když na první pohled nevíte kdo na vás sahá, tak tomu přidávalo na hrůzostrašnosti. 
,,Ne, ne, ne, promiň, jenom jsem se vážně bála, že jsi mrtvá.''
''V pohodě, i já se omlouvám za svou reakci.'' vstala a šla ke mě na matraci. Její kůže byla hodně bledá. Aby ne, 2-3 týdny neviděla sluneční světlo.

Rozhlédla jsem se po sklepě. Na zemi jsem si všimla mříží. Nejspíš mříže z okna. Jae se povedlo jí je strhnout?
,,Jae, ty mříže, to jsou...'' znovu začala psát.
''Ano, povedlo se mi je sundat pomocí koberce a kabelu, ale už se mi nepovedlo dostat se nahoru, abych okno otevřela a utekla.''
Okno je ve výšce asi 3 metrů. A já s těmi svými 165cm a ona s jejími 152cm...i kdybych ji zvedla až k tomu oknu, ona svým malým vzrůstem a nedostatkovou silou by nedokázala okno dostat pryč z cesty k naší svobodě.
Jediná cesta ven vedla přes dveře...

Ale musíme trochu počkat, nebyla jsem v nejlepší kondici na utíkání.
,,Jae, proč nemluvíš?''
''Já nevím, nemůžu mluvit od chvíle, co mi Albert nastříkal tím sprejem do pusy. Asi mi to ovlivnilo hlasivky. Máš štěstí, že ty mluvit můžeš.''
,,Albert?''
''Chytačovo pravé jméno, ale on ho nemá rád.''
Albert...tak se jmenoval bratr zavražděného Maxe Shawa! 
,,Albert Shaw?''
Přikývla.
Byla to bratrovražda. Byl to on! Bylo hlášeno, že Max byl zabit sekerou a co jsem našla zaseknutého v pojistkové skříňce? Sekeru! 
Navíc jaká to náhodička, že zrovna Chytač/Albert odmítl test na detektoru lží. Nakonec byl propuštěn kvůli nedostatku důkazů a taky proto, že měl čistý trestní rejstřík. Tím pádem mohl započít kariéru, jakožto únosce dětí, protože ho nikdo nebude podezřívat.
Chytači, ty mamrde! Moment, Vance!
,,Kde je Vance?!''
''S mým bratrem nahoře. Jsou svázaní na židlích.''
Takže opravdu...Henry je její bratr, ale mají jiného otce, protože oba mají jiné příjmení a jiný původ.
,,Jak to víš?''
Trvalo minutu, než napsala odpověď. ''Jednou mi dovolil ho vidět. Naléhala jsem na Alberta, aby to udělal. Vzal mě tedy nahoru a tam v kuchyni jsou 2 židle naproti sobě, na jedné je Henry, na druhé Vance. Ruce mají svázané za opěrkou židle a nohy mají svázané k nohám židle. Můj bratr je tam už přes 1 měsíc, bojím se, že už moc dlouho nevydrží.'' její výraz byl nyní opravdu smutný a skleslý. Možná nemám Henryho v lásce, ale je to přeci její bratr. Kvůli ní a kvůli nám všem, kteří jsme tu držení, si vnitřně slibuju, že najdu způsob, jak se dostat ven.
,,Neboj, přijdeme na to, jak dostat všechny ven. Musíme, tady zůstat nemůžeme.''
''Chceš hrát na zlobivce?''
,,Co?''
''To je Albertova oblíbená hra. Nechává schválně dveře odemčené, aby nás zlákal k útěku. Ale když ti nedovolí odejít, bude na tebe čekat na židli s páskem v ruce. Dokud nebudeme hrát jeho hru, neublíží nám.''
,,A tohle víš jak?''
''Viděla jsem ho. Jednou nezamkl a já jsem to brala jako svou šanci. Ale on tam byl, bez košile, s páskem v ruce a tou maskou. Nešlo to. Měla jsem štěstí, že si mě nevšiml.''
Zadívala jsem se na dveře.
,,Pak tedy ano, budeme hrát na zlobivce. Teď jsme na něj 2. Vymyslíme plán a bude to.''
''Myslíš, že se stihneme dostat ven dřív, než to Henry vzdá? Vypadá na tom vážně špatně.''
,,Zkusíme to, musíme to zkusit.''

Světla ve sklepě se najednou rozsvítila. Jae začala panikařit. Znovu začala psát, tentokrát mnohem zběsileji. Rukopis byl teď dost nečitelný.
''Předstírej, že spíš! On jde sem!'' odložila skicák a lehla si.
Nechápala jsem to, ale pak jsem zaslechla zvuk odemykání zámku. Rychle jsem si tedy taky lehla na druhou stranu matrace vedle Jae a zavřela oči.
Dveře se otevřely a místností se ozvalo několik kroků naším směrem. Pak se ale zastavil. Nevěděla jsem, co Chytač dělá. Trochu jsem se třásla a dech se mi zadrhával v krku. Vážně, já nikdy nebudu herečka.
,,Zlatíčka moje, vím, že nespíte.'' promluvil ten samý hlas, který si pamatuju z dřívějška, když mě unesl.
Jae to teda vzdala a posadila se. Já ji následovala.
,,Zdravím tě. Moc se omlouvám za ten sprejík. Zrak i hlas se ti během několika hodin vrátí, slibuji! Nemluvka měla prostě jenom smůlu, ale ty nejsi ona, hm?'' klečel přede mnou a svíral mou paži. Měla jsem chuť ho praštit, nemá právo na mě sahat, ale já teď na to uhodit ho neměla moc sil. Navíc, jak může říkat Jae ''Nemluvka'? ,,Brzy vás všechny pustím domů, ale prozatím musíte zůstat tady, kde je bezpečno, jasný?'' 
Jako by mluvil do vzduchu, já mu neodpovídám. Nemluvím s vrahy, nemluvím s cizími.

Budou Mellany, Jae, Vance a Henry schopni odtamtud utéct?

Co má Chytač v plánu?

Co Gwen zjistí?

To vím zase jenom já😊

Snad se kapča líbila, další vyjde příští týden!
Dejte hvězdičku, nebolí to🖤
Mějte se krásně,
vaše Alyra🫰🫰