Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 43.- Tíha viny

,,Můj chlapče.'' vzlykla teta Diane.
Právě teď seděla na židli vedle nemocničního lůžka, na kterém ležel v bezvědomí její syn Vance. Oběma rukama svírala jednu z jeho rukou a držela ji u své hrudi. Plakala štěstím, její chlapec byl živý a v pořádku...teda, alespoň fyzicky. Nevěděla jaký bude, až se probere.

Byl napojený na přístroj, který měřil jeho zdravotní stav a v ruce měl zavedenou kapačku. Na hlavě a na pažích měl obvazy kvůli ranám, které od Chytače obdržel. Místností se rozléhal pípavý zvuk. To tetu Diane ubíjelo, byl to strašný zvuk.

Bála se o svého syna, jako každá správná máma. Nevěděla kdy se její syn vzbudí, kóma je otázka několika dní, týdnů, měsíců, klidně i roků! Modlila se, aby to rozhodně nebyly roky, potřebovala, aby se co nejrychleji vrátil domů...

Henry na tom byl stejně. Jeho babička u něj byla pořád a neopouštěla ho. Nikoho už neměla, její vnuk bylo to poslední, co jí zůstalo. 
Když už jí ale doktoři přiměli odejít, pokračovala v hledání své vnučky Jae. 

Robin seděl na lavičce před nemocnicí. Doufal, že něco zjistí. Také se strachoval o Vance. Sice to vypadá, že oba se jenom škádlili nebo kroužili očima na toho druhého, ale měli k sobě určitý respekt. Oba byli rváči, bojovníci. A také měli rádi Mellany. 

Když Robin viděl vycházet tetu Diane, postavil se a šel jí naproti.
,,Dobrý den, paní Hopperová. Jak mu je? Je v pořádku?'' zeptal se slušně, s náznakem obav.
,,Jee Robine, ahoj! Vance je v pohodě, ale v kómatu. Henry je tom stejně.'' odpověděla s nuceným úsměvem.
Robin se trochu zamračil a sklopil hlavu. Vance a Henry jsou v pořádku, ale Mellany? Nikdo nevěděl kde je a Robina to trápilo. Nepřestával myslet na to, že jí slyšel jasně a zřetelně volat o pomoc a on jí nepomohl.
Diane si všimla jeho stavu. Ten samý výraz už jednou viděla...když přijela se svým manželem po tom, co dostala zprávu o jejím zmizení. Utrápený výraz plný viny a studu.
Opatrně mu položila ruku na rameno. ,,Netrap se kvůli tomu, chlapče. Policie a detektivové už ti to několikrát řekli...nebyla to tvá vina, ale Chytačova. Vyšetřování i potvrdilo, že i kdybys na to místo došel dřív, stejně bys je nezastihl. Její únos byl rychlý a propracovaný.''
Robin se na paní Hopperovou podíval, ale nic neřekl.
Mluvila tedy dál. ,,Navíc, možná sis tím zachránil život. Viděl jsi zprávy v ten den, kdy byli Vance a Henry nalezeni, že ano?'' Robin přikývl. ,,Byli v tak kritickém stavu a promiň, teď tě nechci podceňovat, ale nevím, jestli bys to přežil ty. Vance a Henry jsou starší a silnější, ti něco vydrží, ale ty...ano, i ty jsi silný, ale nevím, jestli by to stačilo.''
Měla pravdu a Robin to věděl...ale stále. Něco udělat mohl! Třeba rychleji zavolat policii, potom by ho možná ještě dostihli nebo alespoň mohl zahlédnou ujíždějící auto či dodávku. Možná si zachránil krk, ale pořád ho doprovázel pocit viny, kterou cítil už od první sekundy, když zjistil co se Mellany stalo.
A je to přesně jak říká, Vance je silnější a starší...ale Mellany? Ano, odrovnala trio, poprala se s Mattym, ale tohle je jiná situace, tady ji žádný prak ani učebnice nepomůže, je to jenom ona.
A pokud by vážně střet s Chytačem nezvládl, tak co Mellany? Bylo jí sice řečeno, že je silnější, než vypadá, ale proč by se Vance a Henry najednou objevili mimo nebezpečí Chytačova držení a Mellany nikde? A Jae? Neměly snad to štěstí a teď jsou někde pohřbené? To je teď to poslední na co by chtěl Robin...i teta Diane, myslet.
,,Takže jsem měla jenom sedět s rukama v klíně a nic neudělat?! Já Mellany slyšel a já hlupák si myslel, že se mi to jenom zdálo! Nechal jsem ji tam venku samotnou! Kdo by stál o takového kámoše?!'' Robin zběsile mával rukama a nevěděl kdy s tím přestat. Dolehla na něj slova od Donny. Opakovaly se mu ta slova v hlavě a nemohl je zahnat. Donna měla pravdu: byl hloupý, že její prosby ignoroval za předpokladu, že to nebylo skutečné.
Poraženě padl do dřepu a tupě zíral do betonu pod sebou. ,,Jestli najdou její tělo...'' nedořekl to, už nemohl. Frustrovaně si dal obličej do rukou a nehty si drásal čelo přes šátek. 

,,Ach, chlapče.'' řekla teta Diane soucitně a klekla si vedle něj. Dala mu uklidňující ruku na záda. ,,To bude dobrý, noták. Uklidni se.'' 
Finney a Gwen to vše pozorovali z povzdáli. Finn si nervózně kousal spodní ret, zatímco Gwen šoupala nohama.
,,Já mu to říkat nechci.'' přiznala Gwen.
Finn kývl. ,,Pak mu to řeknu já. Teď bychom ho ale měli nechat být.' Vypadá, že se musí vydýchat.' 
Gwen souhlasila. A s tím odešli zpátky domů.

-

-

-

Mellany

Zírala jsem na svůj šátek na ruce, co mi dal Robin. Prstem jsem obkreslovala tvary slunečnic jako takové rozptýlení.
Myslela jsem na Robina. Přemýšlela jsem jak se cítí. Robin byl poslední, kdo mě před únosem viděl. Jak to teď bere? 

Já mu vůbec nic nevyčítám. Robin za to nemohl, to byla jenom moje hloupost, že jsem se rozhodla vyjít ven sama bez Robina, ačkoliv mi nabízel doprovod. Ale možná je to dobře. Kdyby šel se mnou, dostal by se do stejné situace jako já nebo hůř...Chytač by ho možná na místě zabil. Chtěl mě, ne jeho. Robin do jeho plánu nepatřil. Alespoň...prozatím. Chytač je únosce dětí, může si tedy vyčíhnout kohokoliv. A jelikož je mimo podezření, nikdo mu v tom nezabrání.

Světla se rozsvítila. 
,,Do prdele.'' zaklela jsem pro sebe.
Bylo už úplně zbytečné předstírat spánek. Bez ohledu na to kolikrát jsem to na něj hrála, vždycky mě prokoukl. Ta jsem jenom seděla opřená o zeď na matraci.
Dveře se odemkly a odhalily Alberta s maskou bez výrazu. Žádný úsměv, žádný zamračený výraz, jenom...prázdno.
,,Ahoj Mellany.'' zavřel za sebou dveře. ,,Tomu bys nevěřila...tví kámoši zmizeli.'' pak se zasmál. Při smíchu měl vyšší hlas, trochu zněl jako holka.
Zírala jsem na něj. Za celou dobu co tu jsem, ani jednou jsem s ním nepromluvila ani slovo. Neměla jsem totiž žádný důvod, ani motivaci. Je to vrah.
Dřepl si a opřel se o zeď. ,,Víš, Mellany...jsi teď poslední, kdo mi zůstal. Taky mě chceš opustit?'' snaží se hrát na city? Promiň kamaráde, to ti nevyjde.
,,Stýská se ti, chápu. I mě se stýská po bratrovi. Byl to sice idiot, ale byl to můj idiot.'' tak proč jsi ho kurva zabíjel?! ,,Ale obávám se, že domů ještě nemůžeš. Tohle je jediné místo, kde tě můžu udržet v bezpečí.'' 
V bezpečí? A před kým proboha?!
,,Policie tě tu nenajde. Jaksi nevědí, že tento dům byl kdysi bratrův a nenapadlo je se sem jít podívat. Ta dnešní policie, vždycky tak nepozorná.'' postavil se na nohy. ,,No...já dnes nemám náladu vařit. Vydržíš do zítřka bez jídla, hm?''
Se zatnutými zuby jsem na něj koukala. Měla jsem hlad! Bylo mi už skoro jedno, že mi nosil jedno a to samé...a to vajíčka, měla jsem ale sakra hlad!
,,Slibuji, zítra ti něco donesu. Ale zatím, dobrou noc.'' zavřel dveře a zamknul. Na noc dveře vždycky zamkne.

Policie mi nepomůže. Musím si pomoct sama. Musím něco vymyslet dřív, než sem Albert přijde se sekerou.. 

VESELÉ VÁNOCE🎄🔔

Snad se kapča líbila! Další bude příští rok! Dejte hvězdičku, nebolí to⭐
S pozdravem
Vaše Alyra