Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 34.- Divné pocity

Pokud je vážně pravda, co mi tady teď Finn a Gwen povídají, znamená to, že teď máme velkou naději k nalezení všech unesených dětí a samotného Chytače. Máme šanci.

Bylo vidět, že Gwen je vysílená. Všechno se teď motá hlavně kolem ní, detektivové a policie na ní spoléhá, táta ji bije a ve škole má občasné potyčky s triem. A to je jí teprve 11 let...tohle si nezaslouží...ale má oporu ve svém bratrovi, který by ji za nic na světě nevyměnil, má mě, Robina a i ostatní, jako Bruce, Donna nebo Griffin, ti by jí rozhodně taky podrželi, kdyby potřebovala. 

Procházela jsem po pokoji sem a tam. Měla jsem smíšené pocity...strach od Vance nahrazuje údiv z Gwen a pak zase vztek z mých vlastních problémů. 
,,Gwen, abys ve snech viděla toho, koho chceš, potřebuješ k tomu něco specifického? Jako předmět, který unesenému patřil nebo tak něco?'' zeptala jsem se.
,,Ne, stačí se jen trochu pomodlit a pak se soustředit na tvář toho, koho chci vidět.'' mluvila unaveně a dost i znuděně. Není to pro ní příjemné téma a já jí to nijak nevyčítám. Navíc se pomalu stmívalo, už bylo něco po 19 hodině.

Ozvalo se zaklepání na dveře.
,,Teto, pojď dál.'' strýc pracuje do noci, nikdo jiný to být nemohl.
Teta vešla a usmála se na nás. ,,Zlatíčka, venku už je skoro tma...'' její úsměv pak náhle poklesl, jako by si něco uvědomila. Nepatrně zavrtěla hlavou. ,,poslyšte, nechtěli byste, abych vás odvezla k vašim domovům? Nechci, aby byl někdo další unesen. Nebo tu můžete přespat, jestli chcete! Nemám s tím žádný problém!'' teta není ten typ, který by dětem zakazoval přespávačky, nedělá jí to problém, pokud s lidmi, se kterými mají přespat v domě, nemá problém. 
,,Já a Gwen bychom raději měli jet domů, táta by to nedovolil bez pořádné domluvy. Tak možná jindy.'' řekl Finney trochu sklesle. 
Robin se na mě podíval a pak promluvil směrem k tetě. ,,Já tu klidně zůstanu, ale musím zavolat domů, aby se strejda a máma nebáli.''
Teta přikývla a přívětivě se usmála. ,,Tak pojď se mnou, Robine. Telefon je dole.''
Robin vstal a následoval tetu do spodního patra.

Finney a Gwen se smutně usmáli.
,,Tvoje teta je úžasná osoba.'' špitla Gwen.
Podívala jsem se na otevřené dveře, odkud před chvíli s Robinem vyšla. ,,Já vím. Ona je to rameno, o které se můžeme opřít. Každý takové rameno potřebuje.''
Usmáli se a kývli. Pak vstali.
,,Tak my asi...'' Gwen to ani nemusela doříkávat, bylo jasné, co chtěla říct.
,,Jasně. Vyprovodím vás.''

Sešli jsme schody. Robin v obýváku telefonoval a teta čekala u dveří. V ruce držela klíče od auta.
,,Můžeme?'' 
,,Můžeme, paní Hopperová.'' řekl Finn.
S Gwen jsme se obejmuly. ,,Pokud něco zjistím, budeš první, kdo se o tom doví.'' zašeptala. Teta to nepotřebuje slyšet...beztak by jí stejně jako Terence nevěřila.
,,Dobře. Uvidíme se zítra ve škole.''
Gwen se ode mě odlepila a pak jsem obejmula Finneyho. ,,Dej na ní pozor.''
,,Spolehni se.'' ujistil mě, odtáhl se ode mě a daroval mi ten nejupřímnější úsměv, jaký dokázal. Správný brácha.

Naposledy jsem jim zamávala a pak jen sledovala, jak mizí v tmavě modrém autě od tety. Rozsvítilo  se světlo na cestu, motor se nastartoval a kola s pneumatikami se dala do pohybu. Brzy mi auto zmizelo z dohledu. 
Je dobré vědět, že se Finn a Gwen dostanou domů v pořádku a nemusejí se bát ve tmě na ulicích o svou bezpečnost. 

Vrátila jsem se do domu, kde jsem teď byla jenom já...s Robinem. 

Robin už dotelefonoval, stál na chodbě a čekal na mě.
,,Už odjeli. Budou v pohodě.'' oznámila jsem mu, když jsem k němu přistoupila,
On jenom přikývl, u toho zíral do země.
,,Co tvá máma a strýc? Souhlasili, že tu můžeš přespat?'' zeptala jsem se trochu rozpačitě.
,,Jo, můžu. Z mého vyprávění  vědí, že ty jsi dobrý člověk a že se ti dá věřit. Strýc tě už navíc viděl a doteď si pořád vybavuje, jak jsi s ním mluvila španělsky.'' 
Ušklíbla jsem se. ,,Es agradable.'' ''To je milé''.
Zasmáli jsme se.
,,Ale vážně, nejsem rodilý Španěl.'' nejistě jsem se poškrábala se krkem.
Robin se zasmál, tentokrát víc škodoliběji. Jemně mě drcl do ramene. ,,Španělsky jsi mluvila přímo ukázkově, můj strýc byl zaskočený, jakmile tě uslyšel mluvit ve svém rodném jazyce. Navíc, nemusíš být rodilý Španěl, abys na něj zapůsobila, mohl jsem tobě i jemu dělat tlumočníka.'' 
,,To by ti brzy došly hlasivky.'' zavtipkovala jsem.
Robin se jen potutelně usmál.
S tím úsměvem vypadá tak roztomile...počkat, co? Na co to myslím?

Několikrát jsem zamrkala, abych zahnala své myšlenky.
,,Nesednem na pohovku?'' navrhla jsem.
Pokrčil rameny. ,,Jasně.''
Sedli jsme si a já zapla televizi, jenom na pozadí, aby kdybychom nemluvili, nebylo takové ticho.
,,Mellany, možná to bude znít kýčovitě, ale něco jsem ti přinesl. Prosím tě, zavři oči a natáhni pravou ruku přede mě.'' požádal mě.
Nechápavě jsem se na něj zamračila, ale vyhověla jsem mu. 

Slyšela jsem, jak se přehrabuje v kapsách a pak, jak se ke mě na pohovce přibližuje. Čekala jsem. 
Pak jsem ucítila, jak se něco lehkého, hedvábného a hladkého dotýká kůže na mém zápěstí. Zvědavost mě přemohla a já se podívala škvírkama. 
,,Nepodváděj.'' pokáral mě se smíchem.
Našpulila jsem a zasmála se nosem.
Něco mi vázal kolem mého zápěstí, ne pevně, ale ani ne příliš volně. Tak akorát, aby to drželo a nespadlo.
Jakmile se ujistil, že to drží, promluvil: ,,Můžeš se podívat.''

Krásný černý šátek se vzorem slunečnic. Držela jsem ho ve vzduchu a zkoumala, jako by byl nějak cenný poklad. Moc se mi líbil.
,,Robine, děkuju.''
Robin se narovnal v zádech a trochu si povzdechl. ,,Víš, věděl jsem, že jsi smutná kvůli zmizení Vance. Tak jsem si řekl, že by ti to možná mohlo udělat trochu radost...'' přiznal.
On mi ho dal, aby mě potěšil? Kdybych se neuměla tak dobře přetvařovat, červenala bych se.
,,Moc se mi líbí, ještě jednou dík.''
,,Za málo.'' usmál se.
Robine, přestaň se usmívat, jinak budu rudější, než rajče!

Co se to se mnou sakra děje?  Co je to za pocit?

👻ŠŤASTNÝ HALLOWEEN!🎃

Povede se Gwen vypátrat všechny zmizelé děti?

Jsou vůbec naživu?

Kdo a kde je Chytač?

Co se děje mezi Mellany a Robinem?

To vím zatím jenom já😅

Pokud se kapča líbila, dejte hvězdičku, nebolí to! Uvidíme se v listopadu, mějte se krásně,
Vaše Alyra🖤