Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 25.- To tu ještě scházelo

Cesta v autě byla tichá...možná až moc.
S tetou jsme se pouze pozdravily a pak ani jedna z nás nepromluvila. Teta Diane je starostlivá a laskavá, ale když už jí něco leze krkem, přejde do tichého režimu, aby po mě nebo Vancovi nevystartovala. A přiznávám, dneska jsem to možná s tím chováním přepískla...ale obě máme různé názory na obranu své rodiny, teta raději mlčí a čeká, dokud člověk přestane nadávat, zatímco já raději jednám než mlčím, to samé i Vance a strýc Jim. A teta to někdy nedokáže snášet...

Doma si odhodila svou kabelku, já svůj batoh a řekla mi, ať si sednu na gauč.

Chvíli jsme seděly v tichu, ale teta přeci jen po chvilce promluvila. ,,Mellany, víš, že se nezlobím, ale jsem zklamaná. Když se Vance porve, budiž, má to po otci, zvykla jsem si, jsou to chlapi, dobře? Ale ty...zlatíčko, proč? Co přesně se stalo? Učitelka mi jenom řekla, že ses poprala a skončila na ošetřovně s roztrženým rtem a modřinou!''
Nekřičela na mě, jenom mluvila mnohem důrazněji, aby její slova nabrala váhu.
Povzdechla jsem si. 
,,Matty se mě a Vancovi posmívali kvůli těm mřížím na okně a nazýval nás ''vězni''. Tak jsem se neudržela, pleskla jsem ho učebnicí do hlavy a on mi pak dal pěstí...''
Teta jenom nevěřícně zavrtěla hlavou.
,,Vypadá to, že Jim je nám teď méně k užitku. Vance a Jim si teď nedokážou podívat navzájem do očí a ty to schytáváš od místních šikanátorů. A to není to nejhorší...''
Ono to ještě může být horší?
,,Jak to myslíš?'' zeptala jsem a přisunula se k tetě blíž.
Teta si promnula čelo a řekla. ,,Volali mi ze sociální služby, chtějí tu přijet a zkontrolovat, jak se ti tu žije.''
No nazdar...šikana ve škole, mříže na oknech, rozhádaný strýc a bratranec, zfialovělý obličej...teď sociálka...to tu ještě scházelo...
,,Kdy tu mají přijet?''
,,To nevím, řekli jenom, že je máme v nejbližší době očekávat.''
Unaveně jsem zafuněla a svalila se o opěradlo gauče. Teta mě začala hladit po zádech.
,,Máš hlad?'' zeptala se po minutce ticha.
S hlavou zabořenou do opěradla jsem zavrtěla hlavou, že ne. V tuto chvíli jsem ztratila chuť. Dneska je vážně den blbec.
Jak ale říkávala máma: ''Špatné dny jsou nevyhnutelné, ale nejsou trvalé.'' Dnešek patří mezi jedny z těchto dnů. Snad brzy skončí.

Teta se náhle zvedla.
,,Zajdu ti do kuchyně pro studený obklad. Počkej tu.'' s tím odešla do kuchyně, aniž bych stihla říct slovo na protest.
Zadívala jsem se do koberce pod sebou a čekala. V pozadí jsem slyšela tikaní hodin a tetu, jak se pohybuje po kuchyni. Ani nevím, nad čím přesně jsem teď přemýšlela, měla jsem v hlavě jeden velký hlavolam.
Teta mi z kuchyně přinesla slíbený obklad a přiložila mi ho na modřinu pod okem. ,,Drž si to.'' obklad jsem vzala do ruky a držela si ho proti modřině.

Dřív, než si teta stihla sednout, někdo náhle zazvonil.
,,Snad to nejsou ti ze sociálky, že ne?'' zeptala jsem se lehce zděšeně.
,,Určitě ne, nejbližší doba obvykle neznamená ten den, kdy ti zavolají.'' řekla a šla ke dveřím.
Zůstala jsem na pohovce a čekala...zase.
,,Jo to jsi ty! Pojď dál, sedí na gauči.'' slyšela jsem mluvit tetu u dveří.
Do obýváku vešel Billy.
,,Billy, dáš si něco? Čaj? Džus? Limču?'' ptala se teta pohostinně. 
Nic překvapujícího, je to skvěla hostitelka, pokud jde o návštěvy.
,,Možná limču. Děkuji, paní Hopperová.'' poděkoval Billy.
,,Dobře. Zatím si můžeš sednout, přinesu ti limču.'' s tím znovu zamířila do kuchyně.

Billy si sedl vedle mě, na stranu, kde jsem měla modřinu, zakrytou obkladem.
,,Ahoj.'' pozdravil mě.
,,Ahoj.''
,,Slyšel jsem od Griffina co se stalo, on to celé taky viděl. Jsi v pořádku?'' zeptal se.
Dala jsem rty do tenké linky. ,,Bývalo lépe.'' odpověděla jsem nezaujatě.
Mellany, zlobíš se, ale nevybíjej si vztek na kamarádovi! Klídek!
Billy jen s porozuměním přikývl.
,,Můžu se podívat?'' poukázal na obklad.
Beze slova jsem sundala obklad z tváře a čekala na jeho reakci. Nepřehlédnul ani můj natržený ret.
,,Tohle ti vážně udělal Matty? Jako...já se obvykle neperu, to raději přenechám tvému bratranci a Robinovi, ale teď mám sto chutí na něj poslat Buddyho (Buddy = Billův pes. Ve filmu není jméno psa nikde zmíněno, ani zapsáno, jméno jsem si pouze vymyslela, berte to tedy s nadhledem).
Trochu jsem se zasmála. ,,Jo, akorát bych na něj neposlala jen jednoho.''
,,Pravda.''
Přiložila jsem si obklad zpátky k modřině.

Teta se vrátila s limčou pro Billyho.
,,Chcete být tady nebo půjdete nahoru do tvého pokoje?''
Podívala jsem se na Billyho, který jen pokrčil rameny, bylo mu to jedno.
,,Asi nahoru.'' řekla jsem nakonec.
Billy si vzal svou sklenici s limčou, já měla v ruce obklad a oba jsme vyrazili k mému a Vancovu pokoji.

Sedli jsme si na pohovku (aka postel), zatímco se Billy rozhlížel po pokoji. Až teď mi dochází, že on byl první z mých dobrých kamarádů, kdo šli k nám do pokoje. Finn, Gwen a Bruce byli tenkrát pouze u nás v obýváku.
Jeho oči náhle přistály na fotografii mých rodičů.
,,To byli...tvoji rodiče?'' zeptal se opatrně, aby mě neurazil.
Od smrti mých rodičů už uplynuly víc jak 2 měsíce a půl a já už se víceméně z toho oklepala. Den jejich pohřbu mám stále před očima, stále mi chybí a budou mi chybět navždy, ale zármutek mě přešel díky mé nové rodině a přátelům tady v Denveru.
,,Jo...je to fotka z jejich svatby.'' řekla jsem.
Billy mě poplácal po rameni jako emocionální podporu.

Uvědomila jsem si, jak moc mi chyběl pokec s Billym. Poslední dobou jsem ho neviděla kvůli škole, o víkendech jsem se buďto učila do školy nebo byla venku s ostatními kamarády. Billy je super kámoš, to se musí nechat.

Čas utíkal podivně rychle, jelikož jsem ze zdola zaslechla prásknutí dveří...teta to být nemohla, řekla by mi kam jde, takže v tom případě někdo musel přijít...musel to být jedině Vance, strýc pracuje do večera.

A měla jsem pravdu, zaslechla jsem dupání po schodech a Vance byl v pokoji během několika vteřin.
Kývnul hlavou na pozdrav Billymi, který na něj také jenom kývnul. Všimnul si studeného obkladu, přičemž zaskřípal zuby...
Ajajaj, něco se stalo...co dalšího ještě?!
Odhodil batoh do rohu a beze slova vylezl nahoru na palandu.
,,Vance, co se stalo?'' zeptala jsem se.
Nejspíš sebou pleskl obličejem do polštáře, protože jsem mu nerozuměla ani slovo. Znělo to pouze jako mumlání.
,,Nerozumím ti!''
Vance se trochu nadzvedl, to jsem poznala podle zavrzání matrace a pak znovu promluvil.
,,Říkám, že trio odstartovalo bitvu.''
S Billym jsme se na sebe nechápavě podívali.

Co tím myslí?

Tak a další kapča je tu! Začíná jít do tuhého...co myslíte, že Vance udělal? Zkuste si tipnout! Co udělal, to se dozvíte v další kapče.

Dejte hvězdičku, nebolí to!⭐

Vaše Alyra!❤️