Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 26.- Tomu se říká solidarita

Skoro jsem se bála zeptat Vance co tím vlastně myslel, že ''trio odstartovalo bitvu'', ale stejně mi to nedalo, koneckonců, neměli bychom před sebou nic tajit...to už vím díky mým přátelům.
,,Jak to myslíš? Nechceš nám říct víc?''
Šlo vidět, že i Billyho to zajímalo.
Slyšeli jsme, jak se Vance nad námi pohybuje, nejspíš si lehnul normálně na záda, protože už nemluvil tlumeně do polštáře jako předtím.
Chvíli mlčel, pak si skoro neslyšitelně odfrkl a pak promluvil. ,,Pomalovali tobě i mě skříňky fixami. Obrázky, kde jsme za mřížemi nebo máme na noze kouli na řetězu. Stalo se to asi hodinu potom, cos odešla domů.''
No to snad ne! Tohle už vážně přehánějí! Kdybych věděla, že tohle udělají, tak bych Mattyho neztřískala jenom učebnicí...dostal by pořádně loktem. A Matt a Buzz taky. Co z toho sakra budou mít? V čem jim to pomůže? Prostě...proč?!
Ale pravda je, že teď nás čekalo něco mnohem horšího...
,,To ještě není to nejhorší...tetě volali ze sociálky, chtějí mě přijet zkontrolovat. Myslím, že nepřehlídnou mou modřinu pod okem a mříže na oknech. Pravda, mohou třeba přijet za týden a za tu dobu se mi možná modřina zahojí a mříže strejda na chvíli třeba odstraní, ale kdo ví? Třeba přijdou už zítra nebo za 2 dny. Tomu říkám jedna rána za druhou teda.''
Vance se nejspíš naštval, jelikož praštil pěstmi do matrace.
,,Tohle je v prdeli,'' zamumlal ,,...taťkova vůle se mění opravdu jen velmi těžko. Nevím, jestli svolí, i kdybychom měli sebelepší odůvodnění.''
Billy zavrtěl hlavou. ,,Co by s tebou bylo, kdyby si sociálka myslela, že se tu o tebe špatně starají?''
Pokrčila jsem rameny. ,,Nejspíš půjdu do děcáku. Jinou rodinu, kromě tety a strýce už nemám, prarodiče nemám, žádné další tety nebo strýce taky ne, děcák je jediná možnost, kam mě mohou dát.''
Hned jak jsem to dořekla, Billy mi hned dal ruku na rameno. ,,My tě nepustíme. Nikam nepůjdeš!''
Musela jsem trochu zasmát nad jeho ochranářstvím. Je to super kámoš.
Vance, hlavně nežárli, je to jen kámoš!
,,Nevím, co by na to řekla Gwen, je na tebe nalepená jak žvejka.'' okomentoval Vance.
To si vážně umím představit...Gwen je pro mě jako sestra, kterou jsem nikdy neměla...já vím, klišé. Ale je to tak. Donna totéž, je roztomilá a umí i v těch nejhorších situacích odlehčit náladu.
,,Asi by vyšilovala, to jsem si jistá. Z jejího objetí mi málem rupl vaz, když jsem tenkrát utíkala před tou dodávkou.'' přiznala jsem.
,,Myslím, že Bruce a Robin jsou na tom podobně. Vždyť ti Robin jednou nabídl, že u něj můžeš přespat. A Bruce s tebou zase rád trénuje baseball. A ostatní? Donna tě strašně obdivuje, Griffin si stále myslí, že ti něco dluží po tom, cos mu pomohla sundat jeho batoh ze skříňky a Finn, ačkoliv s ním tolik nemluvíš, nepřestává mluvit o tom, jak jsi odvážně oddělala trio s tím prakem. A to je hodně...myslím, že žádný z nich by tě stejně jako já nebo Vance, rozhodně nikam do děcáku nepustil.'' řekl Billy.
Během 2 měsíců a půl jsem si stihla vypěstovat takhle silná přátelství? Až teď si to uvědomuju...
,,To je všechno pravda, ale jakou váhu mají slova dětí oproti dospělým ze sociálky?'' byla jsem zoufala, něco mi říká, že se stane něco špatného. Je tu šance, že mi tu povede udržet, ale jsou šance velké? Možná, když pracovníci ze sociálky uvidí, jaké pouto mám se svými přáteli, tak si děcák rozmyslí? Ale přednostnější je rodina, než přátelé...nebudou to brát v potaz.
,,MY. TĚ. NEPUSTÍME.'' řekl znovu s velkými mezerami mezi slovy Billy.
,,To ať si zkusí, udržím tě tu silou, když budu muset.'' přidal Vance.
,,A ostatní taky, spolehni se na nás.'' zakončil to celé Billy.
Tomu říkám projev solidarity...
Už jsem se s nimi nechtěla hádat, teď jsem si jenom užívala toho, že mě mí přátelé a rodina vážně jenom chtějí ubránit a že jsem jim za toto odhodlání a ochranářství vděčná...i když bude obojí z toho nejspíš zbytečné pro sociálku.

Najednou se ozval zvuk, jako by někdo hodil kamenem do okna. Všichni jsme nepatrně poskočili, i Vance, slyšela jsem zavrzání matrace.

A vážně, čekali jsme, jestli se zvuk nezopakuje. Koukali jsme na okno a pak přilítl další malý kamínek, natolik malý, aby nerozbil sklo.

Šla jsem o oknu a podívala se ven. Venku stáli Finney a Robin.
Otevřela jsem okno, které se naštěstí otevíralo směrem dovnitř, z druhé strany by to nešlo kvůli mříži.
,,Ahoj! Mohli jste zazvonit a jít sem!'' zavolala jsem na ně.
,,Ahoj Mell, my víme, ale báli jsme se, jestli náhodou nemáš strýce doma. Můžeš jít na chvíli ven?'' zeptal se Finn.
,,Jo, vydržte!'' zavřela jsem okno a otočila se na Vance a Billyho. ,,To je jen Finn a Robin, asi se jen chtějí ujistit, jestli jsem v pořádku. Počkejte tu.'' s tím jsem vyšla z pokoje směrem ven.
Na tetu jsem jenom rychle zavolala, že jdu před dům.

Vyšla jsem ven. Finn a Robin se tvářili kvůli té modřině na obličeji dost ublíženě.
,,Nečekala jsem vás, co vy tady?'' zeptala jsem se.
,,Jenom nás zajímalo jak se ti vede. Sice jsem s tebou mluvil na ošetřovně, ale jinak bych neměl od Gwen klid.'' vysvětlil Finn.
,,Vždyť tam Gwen byla taky, proč by teda posílala tebe a ona se tu neukáže?'' z části jsem možná znala odpověď, ale jistota je jistota.
,,To náš táta, pohádal se s Gwen...dostala páskem. Do zítra jí odmítá pustit ven, proto jsem šel já.'' Finn sklonil hlavu a cítil se provinile. 
Čekala jsem, že něco takového řekne...Finney mi o hrůzách, které se u něj doma dějí, vyprávěl. Vyprávěl mi, jak Terrence - jeho táta mlátil Gwen a on kvůli strachu, že by mohl celou situaci ještě zhoršit, nemohl ani zasáhnout a sestře pomoct. Bylo mi z toho hrozně smutno, můj táta třeba nikdy na nikoho nevztáhl ruku. Terrence je prostě alkoholický tyran.
,,Ah, chápu. To mě moc mrzí, tak až se budeš vracet, tak ji ode mě vyřiď pozdrav a že jsem v pořádku.'' skoro si ani neuvědomuju, že zase neříkám všechno...nechci jim říct o té sociálce. Pokud teď Gwen vyšiluje, nechci, aby vyšilovala ještě víc. Řeknu jim to buď potom nebo pokud sociálka přijede a nikdo z nich si toho nevšimne, potom jim o tom nemusím říkat vůbec nic. Zatím o tom pomlčím...zatím.
Finn příkývl.
,,Nechceš s námi někam zajít? Šli jsme ještě s Brucem, ale ten se ještě musel vrátit pro něco domů. Počítám, že teď je na cestě směrem k hřišti trénovat.'' řekl Robin.
,,Počítáš? No, když vezmu v potaz jak jsi na tom s matikou...'' chtěla jsem Robina poškádlit, ale ten mě zarazil.
,,Opovaž se tu větu dokončit.'' poukázal na mě s úšklebkem.
Všichni jsme se zasmáli. Potom jsem odpověděla. ,,Jasně, půjdu s vámi, jenom to půjdu říct tetě a uvidím, jestli se Vance a Billy nepřidají.''
Kluci přikývli a já se vrátila do domu, zatímco oni 2 čekali.
,,Teto, půjdu s Robinem a Finneym na chvíli ven!'' zavolala jsem do kuchyně, protože tam teta trávila nejvíce času. Teď nejspíš připravovala svačinu/oběd pro strýce do práce.
,,Běž zlato, ale dej na sebe pozor, další zranění bych dneska nejspíš už neudýchala.'' ozvala se od sporáku.
Uchechtla jsem se a slíbila, že se mi nic nestane. 

Běžela jsem do pokoje, kde stále byl Billy a Vance a mluvili spolu...divný, v mé nepřítomnosti spolu nikdy nemluvili.
,,Půjdu s nima na chvíli ven, zahrajem baseball s Brucem. Nechcete jít taky?''
Billy přikývl. ,,Klidně půjdu.''
Ale Vance zakroutil hlavou. ,,Promiň, já dneska asi nepůjdu, ještě bych si svou zlost vybíjel na nich a vím jak je Finn citlivá dušička.''
V porozumění jsem se usmála, přešla k němu a trochu ho poplácala po rameni. 
,,Kdyby sis to rozmyslel, víš kde budu.''
Nic neřekl, ani neudělal, ale vlastně ani nemusel, stačilo mi, že poslouchal.
Vzala jsem si tedy rychle pár věcí do batůžku a s Billym vyrazila před dům k Finneymu a Robinovi.

Ahoj lidi!
Vím, tahle kapitola je možná nic moc, ale ze všech verzí, které jsem měla napsané, byla tahle asi nejlepší. Tak snad se aspoň trochu líbí❤
Kapitoly budou vycházet i nadále, možná se ale aktualizace dalších kapitol zpomalí z důvodů nálezu nového zaměstnání, prázdniny pro mě tedy pomalu končí...a Vám vlastně taky Xd.

Dejte hvězdičku, nebolí to❤ mějte se krásně!
Vaše Alyra❤❤