Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 24.- Jsme tu pro tebe

Natržený horní ret, drobné krvácení nosu a modřina pod levým okem, takhle jsem skončila. Ošetřovatelka byla jemná a pečlivá s dezinfekcí, kterou mi nanesla na ranku na mém rtu. Na modřinu mi nanesla hojivou mastičku a krvácení z nosu během pár minut přestalo samo. 

Celou dobu jsem myslela na Mattyho, to byl vážně tak hloupý, aby mě uhodil? Pokud si někdo dovoluje ke mě nebo mojí rodině, tak já si budu dovolovat k němu, nebudu přece zticha! Sice teď budu mít nejspíš průšvih, ale to mi bylo víceméně jedno, on si začal!

Ošetřovatelka vyhodila dezinfekcí namočený tampónek do koše a pak se ke mě otočila. ,,Mellany, zavoláme tvojí tetě, pro zbytek dneška bys měla zůstat doma a odpočinout si.''
Jelikož jsem měla dost dokaženou náladu, jenom jsem kývla. 
,,Dobře, počkej tady, zajdu za tvoji třídní jí to všechno vysvětlit, ta pak zavolá k tobě domů.'' a s tím se zvedla a chystala se odejít.
Než však stačila otevřít dveře, ozvalo se zaklepání.
,,Dále!'' ozvala se ošetřovatelka.
Vstoupila Donna, Gwen, Finn a Vance.
,,Dobrý den, nebude Vám vadit, když tu budeme s Mell? Jenom chceme vědět, jestli je v pořádku...'' promluvila tiše Gwen.
Ošetřovatelka se usmála. ,,Vaše kamarádka je v pořádku, pro dnešek bychom ji ale měli poslat domů, aby si odpočinula. Teď pokud mě omluvíte, musím si zajít promluvit s její třídní učitelkou, tak tu prosím nic nerozbijte.'' a s tím odešla.

Vance se hned po zavření dveří vydal ke mě, postavil se přede mnou a prohlížel si můj obličej. Potom si klekl, aby se mnou navázal oční kontakt.
,,Tolik k tomu, že jsi říkala, že ty jsi z nás dvou ta klidnější.'' zavtipkoval.
Já jen obrátila oči v sloup.
Finn se taky přiblížil. ,,Mellany, stálo ti to za to? Budeš mít problém, až se vrátíš zpátky do školy...'' řekl smutně.
Gwen si sedla vedle mě a obejmula mě z boku kolem krku. ,,Od té doby, co ses tu přistěhovala, zažíváš tu jenom muka. Ale proč ty? Taková nebojácná a přátelská dívka jako ty...'' zamumlala mi do ramene.
Objala jsem Gwen paží kolem ramen. ,,Pleteš se, nezažívám tu jen muka, mám tady vás všechny a to je pro mě vše, na čem mi v Denveru záleží. Co dalšího bych měla potřebovat?''
Vance si sedl vedle mě, na opačnou stranu, než Gwen. Donna a Finn byli v kleku přede mnou.
,,Já nevím, třeba klid od tria?'' zeptala se Donna.
,,Myslím, že Robin a já je zvládneme, už si ani netroufnou podívat se tvým směrem.'' řekl Vance odhodlaně.
,,Hele Vance, nezapomeň na mě!'' křikla dotčeně Gwen a zkřížila ruce na prsou s našpulením. 
Všichni jsme se tomu zasmáli. Poplácala jsem ji po rameni.
,,Díky za ochotu, ale umím se o sebe postarat sama...jenom jsem nečekala, že bude Matty tak ubohý, aby praštil holku.''
Griffin mi říkal, že si Matty dovoluje na menší, ale myslela jsem, že vůči holkám třeba jenom slovně...nakonec se z něj vyklubal pěkný sráč a ubožák!
,,Věřím, že se o sebe umíš postarat, ale někdy bys měla trochu ustoupit a dovolit těm, kteří tě mají rádi, aby ti trochu pomohli...ty pomůžeš komukoliv, ale ty skoro nikdy nedovolíš, abychom my pomohli tobě.'' argumentovala Donna.
Povzdechla jsem si. ,,Asi je to tím, že vám nechci přidělávat starosti...uvědomte si mou situaci, od mého příchodu sem sklízím samé lítostné pohledy, protože jsem ztratila rodiče, potom mě, Vance a tetu začala pronásledovat dodávka, pak ve škole jsem pověstná jako ''kazič zábavy'' a nakonec nám náš strýc dal na okna mříže. Všechno to zní tak strašně neuvěřitelně, je toho tak moc, že já prostě nesnesu, aby si kvůli tomu dělali starosti ostatní, já jenom chci být obyčejná holka ze Springfieldu, co sem přijela za novým životem...chápete mě?'' na všechny jsem se podívala a očekávala jejich reakce.

Vypadali, že mému ''proslovu'' rozumí. Nikdo z nich by tohle všechno zažít nechtěl a já se jím nemám jak divit. Za celé ty týdny se toho stalo hodně, jak dobrého, tak i zlého...ano, to k životu patří, ale jako by si na mě ten zlý život zasedl...proto jsem většinu svých problému nikomu neříkala, nechci lítost, chci být prostě normální. Je to tak těžké? Je to mé jediné přání...

Gwen mírně naklonila hlavu, heh, Michal Myers style...
 ,,Pamatuješ, co ti řekla Donna v té tribuně na zápase?'' Donna se při zmínce o jejím jméně otočila směrem k ní.
Navrátila jsem se do minulosti a vzpomínala na ten den. Ano, pamatuju si to...řekla: Kdyby něco, tak nám to vždycky můžeš říct. Jsme přátele, ne? Od toho přátele jsou.
Přikývla jsem.
Finn se taky přidal. ,,A víš, co ti před pár okamžiky řekl Robin?''
Kamarádům by se mělo pomáhat, ne?
Finney u téhle naší konverzace ale nebyl...a jo, já zapomněla,  že oni si říkají prakticky všechno. Možná během té chvíle, kdy jsem šla k té skříňce...nevím, ale to je asi jedno.
Znovu jsem přikývla.
Vance mě lehce drcl do ramene. ,,Je pravda, že ani já se svým přátelům nesvěřuju se všemi svými problémy, ale někdy...se to nevyplatí, být na všechno sám. Nevěřil bych, že tohle někdy řeknu, nikdo se mi za to nesmějte, ale...všichni jsme tu pro tebe.''
Gwen se přeci jen trochu zasmála, ne jeho slovům, ale jeho pravdě. ,,Jo, všem jsi nám pomáhala, teď ti pomůžeme zase my. Ale jestli budeš neustále držet jazyk za zuby, tak nemůžeme vědět příčinu tvého trápení.'' znovu mě objala kolem krku, tentokrát mnohem pevněji...divím se, že mi ještě nezlomila vaz.
Teď jsem se smála i já. ,,Jo, máte pravdu. Možná bych měla víc mluvit a více se vám otevřít. A asi bych neměla pořád brát ohled na minulost.''
Donna na souhlas přikývla. ,,Doufala jsem, že to řekneš.''
Ostatní také na souhlas přikývli.

Znovu se vrátila ošetřovatelka. ,,Mell, tvá teta za pár minut přijede. Věci máš u paní učitelky, můžeš si pro ně zajít a pak počkat před školou. Vy ostatní se vraťte do tříd, šup!''
Všichni jsme se tedy rozešli, oni šli do tříd a já zamířila do kanceláře mojí třídní učitelky. Slušně jsem zaklepala a když se zevnitř ozvalo ''dále'', vstoupila jsem.
,,Dobrý den, jdu si jenom pro své věci.'' byly položeny na židli v rohu. Musela mi je vzít, aby se mí spolužáci nemuseli dívat na moji pěkně zfialovělou ránu...můj anděl.
,,Dobrý den, jistě.'' poukázala na židli, kde byly mé věci. ,,Slečno Garcia, až se vrátíte, obávám se, že tohle budeme muset začít řešit. To, co se dneska stalo bych od tak milé a pilné žákyně nečekala. Doufám, že jste pro tohle měla dobrý důvod.''
Povzdechla jsem si, neměla jsem náladu protestovat a obhajovat se, to až se vrátím. ,,Všechno vám vysvětlím.''
Učitelka jenom kývla. Vzala jsem si tedy věci, rozloučila se a odešla.

Táááák, tímto mohu s radostí oznámit, že zkoušky jsou úspěšně ukončeny a výuční list je v mých rukou, VOLEJTE SLÁVÁ!

Snad se kapča líbila, dejte hvězdičku, nebolí to! Užívejte léta, s pozdravem vaše Alyra!🧡🧡🧡