Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 17.- Škola

Jelikož v ekonomice smrtelně potřebujeme dataprojektor, ale ten nám jaksi nefunguje, měli jsme hodinu volna! 
⬆A tak jsem mohla udělat toto! Snad se líbí!⬆

Kdo by měl rád pondělky? Asi nikdo, co? No, mě to je protentokrát úplně jedno, protože dneska pro mě začíná první den školy.

Jak teta říkala, že Vance má školu na 7 hodin a já na 8, tak se tak i stalo, už odešel a já měla ještě chvíli čas, než vyjdu.
Teta a strýc už odjeli do práce a já mezitím snídala v obýváku. Udělala jsem si obyčejnou omeletu a u toho popíjela horký, citronový čaj. 

Říct, že se tam těším, je dost silné slovo, ale všichni už asi víme proč. Ale vědět, že tam bude Bruce, Finn a Gwen, mě docela uklidnilo. Dokud budu s nimi, ostatní mi můžou být u prdele, pokud si budou ke mě dovolovat.

Uklidila jsem nádobí a připravovala se s batohem, se kterým jsem čirou náhodou poprvé přijela do Denveru, pomalu ke dveřím. Na sobě jsem měla obyčejné, tmavě modré kalhoty, bílé tričko s černými pruhy, černé boty a své šperky. Vlasy volně rozpuštěné.

S batohem na zádech jsem vyšla ven a šla směrem ke škole. Cestu jsem si pamatovala a navíc jsem viděla děti, jak šly stejným směrem.
,,Nazdar!'' strašně jsem se lekla. Gwen byla za mnou s rukama položenýma na mých ramenou a to 'nazdar' mi vyloženě zařvala do ucha.
,,Ty kur...'' nemůžu na svou kamarádku nadávat, ,,nemůžeš mě takhle lekat!'' 
Zasmála se. ,,Promiň, jen jsem chtěla vědět jak zareaguješ.''
Uklidnila jsem rychle bijící srdce položením ruky na hrudník a úlevně si oddechla. ,,Málem jsem chytla infarkt.''
Gwen mě jemně žďuchla do paže. ,,Rvačku mezi Moosem a Robinem sleduješ s chutí, ale jakmile tě vyleká prcek jako já, chytáš infarkt?''
,,Kdy jsem řekla, že rvačky sleduju s chutí ráda?''
,,Nevím, nezalekla ses, ani jsi nekrčila obličejem jako ostatní.'' pokrčila rameny.
,,No, nejspíš proto, že mám v rodině drsňáka?'' nasadila jsem škodolibý výraz. Když byla ta rvačka před Grab N Go, tak tam jsem přímo vyšilovala, ale pouze z důvodu, že rvačka vznikla kvůli mě. To s Robinem bylo úplně z jiného důvodu, důvodu, který mi zůstává neznámý.
,,Tím se hodně vysvětluje. Vím, že i ty máš silného ducha jako on.''
Protočila jsem očima. ,,To si nemyslím, nedokážu nikomu dát ránu.''
,,Ale Buzze, Matta a Mattyho si skvostně vyřídila.'' namítala.
,,Jenom proto, že jsem měla u sebe prak, ale nebyla to moje pěst.''
,,Ale ten prak si držela ve své pěsti, i to se počítá.'' vážně se chceš hádat? Fajn.
,,Byl to útok z dálky.''
,,To je jedno, jde o výsledek. Utekli domů si pobrečet do máminy zástěry.'' obličejem napodobila poraženého a ubrečené člověka, ruce pod očima, jakože někdo pláče.
Obě se smějeme.
,,Jen tak mimochodem, kde je Finney?'' skoro mi nedošlo, že Finn s náma vůbec není.
,,Má školu od 7 hodin, už je dávno ve třídě na dějepis.'' řekla.
Přikývla jsem a pokračovaly v cestě.

Vnitřek školy se nijak nelišil od mé bývalé školy, klasické chody, skříňky, křesla a samozřejmě, studenti. Kolem chodili učitelé a vychovatelé, všude byl randál od všech. 
Procházela jsem chodbou a seznamovala se se svým okolím. Nedělala jsem si horkou hlavu z toho, kam mám jít, teta mi před odjezdem do práce řekla, že paní ředitelka na mě čeká, ta mě pak odvede do třídy.

Odbočila jsem za roh a pokračovala v chůzi. Pak jsem se ale zastavila.
Na lavičce hned vedle skříňky seděl mladší kluk. Jeho ruce byl zaryté v jeho blonďatých vlasech a vypadal velmi nešťastně, vypadal, jako by něco ztratil.
Pomalu jsem k němu došla a položila mi ruku na rameno. ,,Hej, chlapče, jsi v pohodě?''
Chlapec vzhlédl. Měl dětsky modré oči a velmi roztomilý obličej. Trochu mi připomínal Vance, když byl mladší.
Zavrtěl hlavou a díval se prázdně na podlahu, jako by tam bylo něco zajímavého.
,,Copak je?''
Podíval se na mě a nepatrně zakňučel. ,,Za chvíli začne hodina, ale já tam nemůžu jít bez svého batohu!'' a ukázal nad sebe na skříňky.
A vážně, nahoře jsem si všimla nepatrné části, podobnou batůžku.
,,Matty si hrozně dovoluje na menší, vzal mi ho a pak ho vyhodil nahoru na skříňky, nedosáhnu tam...''
,,Tak já to zkusím, pojď na stranu.''
Postavil se z místa a dovolil mi stoupnout si na místo, kde před chvíli seděl. Natáhla jsem ruku na vršek skříně a uchopila hrubou látku batohu. Sundala jsem ho a seskočila z lavičky.
,,Tumáš a teď raději mazej do třídy.'' povím s úsměvem a předala chlapci batoh.
Šťastně se na mě podíval a dal si batoh na záda. ,,Moc ti děkuju! Já jsem Griffin Stagg!'' natáhl ruku na potřes.
,,Těší mě, Griffine, já jsem Mellany Garcia.'' potřásli jsme si.
,,Slyšel jsem o tobě od Billyho, jsi tu nová, že?''
On zná Billyho? Nemohl by si s námi o víkendu vyjít, zatímco bude Billy házet noviny do zahrad?
,,Jo, jsem docela nervózní.'' přiznala jsem a stydlivě si promnula ruce.
Griffin mě jemně poplácal po ruce. ,,Každý je nervózní, když přejde na jinou školu. Nakonec si ale člověk vždycky uvědomí, že jeho obavy byly zbytečné.'' pokusil se mě povzbudit.
Měl pravdu, většinou to tak bývá...pokud teda se dotyčná nově nastupující osoba nestane obětí šikany. V mém případě to však nehrozí a byla jsem na to pyšná.
,,Pravda.''
Zazvonil školní zvon. A ve stejnou chvíli dorazila nějaká žena ve středním věku. Měla tmavší pleť, černé krátké vlasy a hnědé oči.
,,Dobrý den, promiňte, že Vás ruším. Griffine, neměl bys být ve třídě?'' se složkou v ruce ukázala kamsi za sebe.''
,,Ano, omlouvám se, jenom...zrovna jsem dorazil, ujel mi autobus.''
,,Tak utíkej.'' pobídla ho mile.
Griffin zdrhl jako během vteřinky a já zůstala na chodbě sama s tou paní.
,,Ty musíš být Mellany, že ano? Jsem Greta Stevenson, ředitelka školy. Očekávala jsem tvůj příchod.''
Přikývla jsem se a vřela se usmála. Ona mě napodobila.
,,Tak pojď, odvedu tě do třídy, všichni se na tebe strašně těší.'' začala chodit a já šla za ní. 

Dovedla mě ke dveřím.
,,Tady je tvoje třída.'' řekla a zaklepala na dveře.
Zevnitř se ozvalo slabé dále a paní ředitelka otevřela dveře. ,,Tak pojď.''
Obě jsme vstoupily do třídy. Mě se okamžitě naskytl pohled na spoustu nový tváří, včetně paní učitelky. Vypadala tak ve věku mojí tety, měla krátké zrzavé vlasy a hnědé oči. 
Předstoupila jsem k učitelce, paní ředitelka zůstala stát u dveří.
,,Dobrý den.'' pozdravila mě.
,,Dobrý den.''
Otočila se čelem ke třídě. ,,Třído, jak už vám všem bylo řečeno, máme novou žákyni.'' obě ruce dala na moje rameno. ,,Jmenuje se Mellany Nicky Garcia, je jí 14 let a přistěhovala se sem až z dalekého Springfieldu. Jistě někteří z vás víte, že první den na nové škole bývá docela náročný, takže vás prosím, buďte na ní hodní, aby se jí u nás líbilo a pokuste se ji v prvních dnech pomoct rozkoukat se.''
Všichni jenom pokývali hlavou, přičemž se na mě všichni neustále zírali. Všimla jsem si Bruce, jak sedí vzadu a usmívá se na mě. A taky jsem si všimla, že měl Finney pravdu; Robin tu byl taky. Díval se na mě s takovým 'poloúsměvem'.
,,Najdi si volné místo a posaď, budeme pokračovat v učivu. Pro učebnice si zajdi vyzvednout k paní ředitelce do ředitelny, máš je už zaplacené.'' teta myslela na všechno...
Sedla jsem si volné lavice ve třetí řadě, blízko k oknu. 

Učitelka začala probírat učivo do biologie, zatímco já jenom poslouchala.

Tak jak jsem slíbila, že Robin bude v další kapitole a seznámí se s Mellany, tak se tak stalo pouze z poloviny XD, ale alespoň se seznámila s Griffinem! Příště už se seznámí s Mellany i Robin, slibuju❤

Pokud se Vám kapča líbila, dejte hvězdičku, nebolí to!❤