Nemluv s cizími [Černý telefon FF]

Kapitola 5.- Poprvé a naposledy

A tak se to stalo...poprvé za život jsme se na sebe zlobili. I když nechápu, proč se na mě zlobí...měl by mi spíš poděkovat. Nebejt mě, byl by teď nejspíš ve věznici pro mládež...to asi nikdo nechce. Měl by si nejdřív uvědomit, proč se vlastně zlobí!

Teta, když viděla naše rozzlobené obličeje, chtěla vědět co se děje. Když Vance neodpověděl, řekla jsem za něj, že někoho zase zmlátil. O noži jsem se však nezmínila, tím jsem mu zachránila prdel. Teta na to nic neřekla, jenom protočila očima. Ona ví, že nemůže agresivitu Vance nějak zastavit. Chtěla jít s ním k psycholožce, ale on nechtěl a teta ho k tomu nemohla nutit.
Vance zalezl do pokoje a já zůstala s tetou v obýváku. Mluvení s ní mě uklidňovalo, už jsem necítila potřebu Vancovi jednu vlepit.

Večer se vrátil strejda. Ihned se ptal po Vancovi. Řekla jsem mu to samé, co tetě. Také na to nic neřekl a tak jsme si dali večeři bez Vance, odmítl na zavolání tety přijít dolů. K večeři byla krupice. 
Vance měl krupici docela rád, tak jsem se rozhodla mu večeři přinést. Když nechtěl jít dolů, půjdu já za ním nahoru.
,,Teto? Uděláš další porci? Donesu jídlo Vancovi.''
Teta byla u kuchyňské linky a tak beze slova do čistého talíře nandala krupici, přidala trochu kakaa a másla a podala mi talíř.
,,Dík.''
Vyšla jsem schody a loktem otevřela dveře do pokoje (já to dělám pravidelně, když mám plné ruce XD).
Překvapilo mě, kde Vance seděl a co taky dělal. Seděl na gauči a díval se na fotografii mých rodičů...co to znamená? Chce, aby tu byli, abych se mohla vrátit s nimi do Springfieldu? Neee, to určitě ne...musí mu chybět. Vycházel s nimi báječně. Byla to ještě doba, kdy nebyl pořád tak naštvaný...
,,Vance?'' 
Ani se nehnul.
Přišla jsem ke stolu, kde jsem odložila talíř s krupicí a pak šla k Vancovi.
,,Vance, jsi...v pohodě?''
Nezvedl hlavu, ale očima se díval na mě. Určitě ho něco trápilo.
Sedla jsem si vedle něj, ale pořád jsem si držela odstup, aby měl svůj prostor. Mohl být ještě naštvaný.
Ale nebyl...
,,Mell...omlouvám se ti, co se dneska stalo...neměl jsem zajít tak daleko.'' řekl tiše. Nemá ve zvyku omlouvat se.
Všechen hněv, který ve mě zůstal, najednou vyprchal. Obejmula jsem ho z boku kolem ramen.
,,Ten nůž byl už trochu přehnaný...ale chápu, žes mě chtěl jen bránit. Za to ti děkuju.''
Pomalu mě objal a zabořil obličej do mého ramene. Jeho dlouhé vlasy mě trochu lechtaly na krku. 
Chvíli jsme tak zůstali, než se odtáhl.
,,Tohle bylo poprvé a naposledy, co jsem se na tebe zlobil...i když jsem se zlobil bezdůvodně.'' řekl. Docvaklo mu, že jeho vztek byl zbytečný. 
Usmála jsem se. Vance své sliby většinou plnil...
,,Vystydne ti krupice.''

Další den byl stejný, jako ten předešlý. Teta a strýc šli do práce, Vance do školy a já byla doma sama. Teta mi nechala v kuchyni nějaké sušenky a skleničku s mlékem. Docela sladká snídaně, ale to mi nevadilo.
Sedla jsem s talířem sušenek a skleničkou s mlékem k telce a přepla kanál na zprávy. Zajímalo mě, jestli se policie posunula ve vyšetřování případu Maxe Shawa.

'Přeji Vám krásné dobré ráno. Před několika hodinami jsme obdrželi zprávu od policie, ohledně podezřelých z vraždy Maxe Shawa. Mezi podezřelé patří i sám bratr zavražděného - Albert Shaw. Ten svou vinu však popírá.
Žádný z podezřelých nebyl prokázán, jako vinným. Policie proto musela všechny nechat podrobit se detektoru lží a všechny byly negativní. Albert se testu nepodrobil, proto se tímto stává hlavním podezřelým. Pro tuto chvíli je pod dozorem detektivů. Další zprávy...'

Hmmm...
Přepla jsem kanál a našla jsem hororový film 'Vymítač ďábla'. Docela dobrý film, tak jsem se v klidu opřela, jedla sušenky, popíjela mléko a sledovala film.

Když jsem dojedla, vypla jsem telku, stejně ten film znám nazpaměť. Bylo brzké ráno a tak mě napadlo, jestli bych znovu neviděla Billyho, toho poslíčka. 
Převlíkla jsem se do riflí a trička s krátkým rukávem. Na ruku jsem nasadila náramek a prsten, rozčesala si vlasy, obula se a šla ven.
Dneska malinko foukalo, ale zima mi nebyla.
Doufám, že dneska další rvačka nebude, včera toho bylo víc než dost, 2 rvačky v jeden den...musím si to vykompenzovat chvilkou na čerstvém vzduchu.

Šla jsem po kraji a rozhlížela se v naději, že Billyho uvidím. Vím, že jsem teď venku ve stejný čas, jako včera. 
A nemýlila jsem se, brzy jsem uviděla známe kolo a známé blond vlasy.
Zamávala jsem mu, abych na sebe upozornila. Všiml si mě a zamával mi zpět. Dojel ke mě.
,,Mellany, ahoooj!'' pozdravil nadšeně.
,,Zdarec poslíčku, jak je?''
Zasmál se svému oslovení.
,,Dobrý, co ty, záchranářko před Vancovým nožem?''
Ou, už o tom včerejšku ví...aha vlastně, roznáší noviny.
,,Lepší přezdívka tě nenapadla?'' zeptala jsem se škádlivě.
,,Promiň, ale nechci ti říkat tak, jak tě teď oslovují ostatní.''
Cože?
,,Jak mi říkají?''
,,Kazič zábavy.'' řekl to dost stydlivě...jako by se bál mi to říct.
Prosím?! To, že jsem zastavila Vance v pokusu o použití nože, je kažení zábavy?! Panebože, kde to jsem? Klídek Mellany, ignoruj to...
,,Divím se, že se Vance nechal tebou takhle odradit od toho kluka.'' okomentoval.
Vydechla jsem nosem a zasmála se.
,,Je to můj bratranec, jenom mě bránil.''
Billy se na mě udiveně podíval.
,,Proč se tomu všichni diví? Prostě je to tak! Je syn bratra mojí mámy...'' okamžitě jsem toho posledního slova litovala...pouhá zmínka o mé mámě mě donutila zastavit má slova.
Přestala jsem chodit.
,,Mellany? V pohodě?'' zastavil kolo.
Pevně jsem zavřela oči a zastavila slzy. Teď se mi opravdu nechce brečet. 
,,Nic, jsem v pohodě.'' nasadila jsem falešný úsměv a doufala, že mi na to skočí...šlo vidět, že jsem špatná herečka.
,,Mellany, proč jsi smutná? Vím, že se známe teprve den, ale vidím v tobě skvělou osobu a kamarádku. A kamarádi by si měli pomáhat a naslouchat si.'' opřel kolo o strom a čekal na mou odpověď.
Já to cítila stejně, taky v něj vidím skvělého člověka. Je moc milý a zábavný, tak proč se nesvěřit...stejně se to jednou dostane ven.
,,To...moje máma...už žádnou nemám. Ani tátu.'' jedna slzička se dostala ven, ale já ji rychle setřela.
Všimla jsem si, že se chystá odpovědět.
,,Ne Billy, nechci žádnou lítost. Neměla jsem pustit pusu na špacír. Dělej, že jsem nic neřekla a pokračujme v chůzi a roznášení novin.''
Billy tedy nic neřekl, ale díval se na mě soucitným pohledem. Udělal jak jsem řekla a pokračovali jsme v cestě.
Povídali jsme si o všem možným. Billy se ukázal jako skvělý kamarád. Měl doma psa jménem Buddy, roznášení novin se věnuje už několik měsíců a ví o všem, co se v okolí jenom šustne. Ví tedy i o případu Maxe Shawa. Nechodil do školy, měl domácí výuku.
Já se mu svěřila se životem ve Springfieldu. O rodičích jsem řekla jenom minimum. 

V košíku na kole, kde mě noviny, už žádné noviny nebyly.
,,Tak...hotovo. Můžeme si povídat ještě dál, jestli chceš, jen si musím odvést kolo domů.'' řekl.
,,Tak jeď, počkám na tebe tady.''
,,Budu tu za 10 minut, nemám to odsud daleko.'' s tím se rozjel a nechal mě samotnou.
Opřela jsem se o strom a čekala.

V tom jsem v dálce zahlédla dodávku...byla to černá dodávka s nápisem 'Abracadabra', řidič je asi kouzelník. Jela přes dálnici, směrem ode mě. 
Z nějakého důvodu jsem z té dodávky neměla dobrý pocit. Rozbolela mě z toho hlava. Dala jsem ruku na čelo a doufala, že chlad mé ruky utiší bolest...trochu to zabralo.
Jak rychle se dodávka v dálce objevila, tak i rychle v dálce zmizela.
Měla jsem smíšené pocity...mám pocit, že se stane něco hrozného. Jako by mě někdo varoval před nebezpečím...
,,Tak jsem tady, jdem?'' Billy mě vyděsil. Poskočila jsem.
,,Jo, jasně.''
,,Bylas myšlenkami trochu mimo, ne?'' začali jsme chodit po chodníku.
,,Jo...tak...jdem na zmrzku?''
,,Dobrej nápad, potřeboval bych se schladit.''
Zašli jsme tedy do nejbližší zmrzlinárny a oba jsme si koupili čokoládovou zmrzlinu.

Toto ráno bylo hodně sladké...nejdřív sušenky, teď zmrzlina.