SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Odhalení toho, co mělo zůstat skryto

UPOZORNĚNÍ: Příběh se mírně odklání od reálií Harryho Pottera. Lucius Malfoy je zde o něco mladší. Chodil do stejného ročníku, jako Severus Snape.

Jediná postava, kterou jsem vymyslela je Nathalia Evansová, vše ostatní patří J.K. Rowlingové.

„Severusi, příteli, vítej."

Chladný hlas, připomínající hadí jed prostupující žilami, černovlasému muži připomněl mnoho nevítaných vzpomínek. Zahlížel na svého dávného spolužáka, starého přítele a smrtijedského kolegu, s klidnou tváří ve které by stěží hledal náznak citu. I přes své pokročilé schopnosti v Nitrobraně nedokázal zastavit průchod nejistých myšlenek.

Netušil, co tímhle Lucius Malfoy sleduje. Požádat o návštěvu v tuto noční hodinu, po tolika dlouhých letech. Bylo mu jasné, že za tím něco je, jen nedokázal přijít na to co.

Jediným, líným krokem překročil práh domu. Do nosu ho okamžitě uhodila silná vůně dřeva a chladný vzduch ho nepříjemně dráždil v obličeji. Přimhouřil své černé oči a ostražitě, avšak se vší nenápadností, pozoroval každý Malfoyův krok, pohled či pohyb.

„Předpokládám, že jsi překvapen mým pozváním," prolomil dlouhé ticho blonďatý muž. Na moment do Severuse zabodl své chladně modré oči, v nichž se nikdy nezrcadlilo nic dobrého. Poté pokračoval dál v cestě, lektvarista ho jen tiše následoval, propalujíc mu upřeným pohledem záda. Chodba, po které kráčeli, se zdála být nekonečná.

„Předpokládáš správně, Luciusi," promluvil Severus poprvé hlubokým, odtažitým hlasem. I neznalému pozorovateli by bylo jasné, že mezi muži není žádné přátelství. Atmosféra byla napjatá, vzduch jako by s každým jejich krokem chladl víc a víc. 

„O co jde?"

Lucius neodpověděl, jen si nejistě odkašlal a zrychlil krok. Severus instinktivně stáhl pravou ruku blíže k hůlce. Když se konečně zastavili před dřevěnými dveřmi, věnoval mu dlouhý, propalující pohled.

„Tak?" 

Jeho hlas plný nedočkavosti div nesklouzl do rozhořčeného zavrčení. 

„Luciusi, jestli si mě sem zavolal jen proto, abychom potichu civěli na dřevěné dveře, pak tě můžu ujistit, že mám zajímavější věci na práci," dodal a užuž se začínal otáčet, avšak ten roztřesený, nejistý hlas, který by nikdy nepřipsal Malfoyovi, ho donutil zastavit a pohlédnout zpět.

„Ne! Já... potřebuji tvoji pomoc." 

Pár vyděšených očí se do Severuse zabodl s nevídanou intenzitou. S vypětím posledních sil si udržel svoji chladnou pózu. Lucius Malfoy, obávaný muž s vysokým postavením v kouzelnické společnosti, na něj hleděl pohledem vyděšeného prosícího dítěte.

„Je to těžké Severusi, moc těžké, pronásleduje mě to celé roky, tíží mě to... ta hrozná chyba, které jsem se dopustil a pošpinil nejen sebe, ale i svoji rodinu. Mladý, nerozvážný a – "

„Přejdi k věci," přerušil Luciuse mistr lektvarů.

Nastalo opět dlouhé ticho.

„Podívej se sám a nesuď mě příliš ostře, Severusi, sám víš jak těžko se dalo tomu pokušení odolat."

Nechápal, kam tím blonďatý muž směřuje, neváhal však už ani vteřinu a prudkým pohybem rozrazil dveře. Instinktivně uchopil hůlku a namířil ji před sebe.

Severus Snape očekával ledacos.

Kolosální následky nepovedeného lektvaru.

Možná mrtvé tělo, kterého se Lucius potřeboval zbavit.

Bylo to však něco mnohem horšího.

Stála před ním mladá dívka, pravděpodobně na přelomu dospělosti, která mu bolestně připomínala dávno ztracenou milovanou osobu. Připadal si opět jako mladý kluk, který čeká na Lily Evansovou s další žádostí o odpuštění, nesoucí tíživou touhu na srdci spatřit aspoň jeden její hřejivý úsměv. Přes tvář se mu mihl bolestný stín minulosti a černé oči ještě více potemněly. Dívka oblečená v prostých, bílých šatech na něj hleděla s neskrývaným zděšením. 

Intenzivním pohledem se vpíjel do jejích očí, které jako jediné nepatřily jeho ztracené, milované Lily. Průzračně modré studánky, v nichž se odehrávala nelítostná a nezastavitelná bouře strachu, zvědavosti a překvapení, statečně vzdorovaly jeho nepoddajnému pohledu. 

„Vaše jméno?" Severus si dovolil promluvit až v momentě, kdy si byl jist, že dokáže správně ovládnout svůj hlas a nedá najevo jedinou známku bolesti, jež nezastavitelně prostupovala celým srdcem, jehož přítomnost by skoro opomněl, kdyby nebylo vzpomínek na sladkou Lily.

„Nathalia Evansová, a vaše, pane?" 

Až teď začal Severus věnovat pozornost tomu, že na ni stále míří hůlkou stejně tak, jak ona na něj. Nepřetržitě ho sledovala, jen občas očima sklouzla za Severuse, přičemž si nešlo nevšimnout jakým opovrženým pohledem obdařila blonďatého muže stojícího opodál. 

„Mluvte pravdu, slečno," vyzval ji ostře, v hloubi duše však tušil, že dívka nemůže lhát. Ta její tvář – drobná, bledá, orámována rudými vlasy mluvila za vše.

„A vy odpovídejte na otázku, pane," odvětila mu stejným tónem a ještě o něco zesílila stisk své hůlky, až jí kůže kolem kloubů zbělela.

„Žádám vás, abyste si dávala pozor na jazyk." 

Severus Snape zaujal pózu přerostlého, děsivě temného netopýra, kterou velmi rád využíval jako profesor lektvarů v Bradavicích a udělal několik nevyzpytatelných kroků vpřed. K jeho samolibé radosti dívka poněkud vyděšeně odstoupila, hůlku však nesklonila a její tvář během chvíle opět chladně zkameněla.

„A já Vás opět žádám, abyste mi řekl vaše jméno," vydechla hlasem ostrým jako nabroušená břitva a napjatě přimhouřila oči.

„Nathalie." 

Kdoví, jak dlouho by se takto tvrdohlavě přeli, kdyby je nevyrušil třetí, do teď opominutý hlas. Dívka sebou okamžitě cukla, jako by ji přes tvář šlehl rozžhavený bič. To donutilo Severuse Snapea téměř okamžitě sklonit hůlku, Nathalie ho, ačkoliv neochotně, následovala. 

„Zapomínáš na dobré vychování."

„To bude pravděpodobně tím, žes mě mu zapomněl naučit, otče."

Otče.

To jediné, na první pohled nevinné slovo, se černovlasému muži bolestně vrylo pod kůži a nezastavitelný výsměšný hlas v jeho hlavě ho nepřestával opakovat. 

Otče. Otče. Otče.

Tak vás vítám u nového příběhu a moc doufám, že se vám bude líbit a první kapitola vás aspoň trochu zaujala :) Pokud ano, budu moc ráda za každý VOTE a KOMENTÁŘ.