SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Shledání

Když vešli do menšího krámu, okamžitě Nathalii do nosu uhodila silná vůně bylinek a koření, převážně směsice koriandru, tymiánu, kopretin a levandulí. Krámek byl malý, avšak útulný, vybaven vším, co každý lektvarista mohl potřebovat - od kotlíků vyskládaných v regálech až po sušící se bylinky spuštěné ze stropu na provázcích.

Za pultem stál starý, plešatý muž menšího vzrůstu, jež se na všechny nepříjemně mračil a ostrým pohledem sledoval každý podezřelý pohyb zákazníků. Zvlášť těch, co se pohybovali okolo sklenic s naloženými přísadami. Nathalie opatrně našlápla kupředu. Se zatajeným dechem přistoupila o něco blíže k pultu, aby si lépe prohlédla flakónky naplněné těmi nejvzácnějšími lektvary.

Ze zasněného stavu ji probral podrážděný hlas mladého kluka po její pravici. Stočila k němu svůj pohled a pozorně, se vší nenápadností, si ho prohlédla. Pronikavě zrzavé vlasy rámovaly jeho kulatý, pihovatý obličej. V prvním momentu na Nathalii vůbec nepůsobil sympaticky - tvářil se kyseleji, než samotný citron, přičemž pokaždé když se podíval do pergamenu jež svíral v levé ruce, se mu do tváře přidala i hořkost.

„Tomu přerostlému netopýrovi zatraceně hráblo!" pronesl hlasitě a netaktně na celý krám, až se po něm většina dalších zákazníků otočila.

„K čemu budeme takové nechutné zbytečnosti potřebovat?"

„Potichu, Ronalde," okřikla ho nenápadná dívka s neposednými, rozcuchaně působícími vlasy, které si Nathalie doteď ani nevšimla. Mluvila rozvážným, avšak poněkud panovačným tónem. „Profesor Snape zajisté ví, proč to po nás chce. Vzdělávání je velmi důležité a lektvary jsou neodmyslitelnou součástí – "

„Já vím, Hermiono...vzdělání každého bystrozora," přerušil ji otráveně chlapec. Když Nathalie zaslechla jméno svého profesora, po němž se samozřejmě okamžitě ohlédla, ale jak předpokládala, byl schovaný někdy mezi regály, napnula uši o něco víc, „ale upřímně, kdy nás Snape doopravdy něco naučil? Většinu hodin se chová jako arogantní, mizerný, protivný hajz..."

„Pane Weasley," hlas profesora lektvarů, s jehož přítomností zrzavý chlapec vůbec nepočítal, přerušil jeho horlivé nadávání. V Ronově tváři se okamžitě objevil děs, otočil se k přerostlému netopýrovi, jež s děsivou tváří stál za jeho zády. Zjevil se naprosto nečekaně. Nathalii neušlo vyděšené zalapání po dechu dívky s nezkrotnými vlasy. Nedokázala si odpustit škodolibé pousmání. „Stále stejně netaktní jako před dvěma měsíci. Některé věci se prostě nezmění, že?"

Ron zaskřípal zuby a už-už se chystal něco říct, když ho přerušilo nejen Hermionino poplašené bouchnutí do ruky, ale i další osoba, jež vystoupila z jedné z řad regálů.

Byl to chlapec. Chlapec s rozcuchanými vlasy černými jako uhel, jež mu stály do všech stran. Svým přátelům nevěnoval sebemenší pozornost. K překvapení Nathalie hleděl pouze na ni. Pohledy všech zbývajících osob se stočily k nim. Snažila se rozpoznat, co se skrývá ve výrazu černovlasého chlapce. Byl v něm značný šok, udivení a možné i něha? Nechápavě zamrkala, připravená se otočit a okamžitě odejít, když v tom promluvil.

„Mami."

Nathalii se překvapením rozšířily zorničky, několikrát se naprázdno pokusila nabrat dech, aby chlapci odpověděla, po druhém pokusu to však vzdala a jen na něj tiše udiveně hleděla dál. V hlase jímž to chlapec pověděl se zračil smutek, ztráta, bolest a údiv. Rusovláska se ohlédla přes rameno, aby si byla jistá, jestli mluví doopravdy na ni, avšak pevný pohled bolestně lesknoucích očí mluvil jasně.