SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Živelní mágové

Kráčela kamennou chladnou chodbou a její rudé vlasy se každým krokem zhouply ze strany na stranu. Ignorovala všechny, kolem kterých procházela, protože ji jejich věčně stejné reakce už začínaly unavovat. Skoro všichni se zděšeně přesunuli na druhou stranu chodby a neodvážili se jí pohlednout do očí, jakoby měli strach, že je pohledem nechá zkamenět. Ne, že by si to v posledních dnech nepřála uskutečnit, protože ji tím nepopiratelně lezli všichni na nervy, což bez ostychu ukazovala svými nerudnými pohledy, jimiž šetřila pouze v případě Harryho a výjimečně Tasmin.

Vnitřně tušila, že toto není jediný důvod její rozmrzelé nálady. Měla pokrk všech těch všetečných poznámek na její matku a rozplývání nad jejich společnou podobou, už ji nebavilo vidět to napjaté očekávání v očích všech učitelů před tím, než provedla nějaké kouzlo, protože všichni toužili vidět novodobé provedení talentová Lily Evansové či snad holčičí podobu odvážného Harryho Pottera. A co teprve, když přišlo na řadu očividné zklamání, protože ona prostě touto ženou, ani svým bratrem nebyla. V žilách jí proudila Lilyina krev, ale v životě ji nepoznala, tak jak si můžou sakra myslet, že bude jako ona?

Díky těmto pocitům se její neoblíbenějším předmětem okamžitě staly, kupodivu všech, lektvary. Profesor Snape se na ni nikdy tak nedíval, byl na ni očividně přísnější než na ostatní žáky, někdy až nespravedlivý, pořád se jí to však zamlouvalo mnohem více, a to bylo co říct.

Bez přemýšlení vešla do Velké síně, kde se do ní zabodly desítky pohledů.

Myslím, že nedupu jako slon, ani nenosím svítivě neonové barvy, tak proč si mě sakra musí všichni vždycky všimnout?

Snažila se všechny maximálně ignorovat, bylo však těžké přeslechnout všechna ta šuškání, které její příchod započal.

"Vidíš tu knihu, co má v brašně? Vsadím se, že ji ukradla v oddělení s omezeným přístupem, určitě bude plná černé magie!"Pískla, ne zrovna potichu, nějaká třeťačka své vyděšeně tvářející se mrzimorské přítelkyni, když okolo nich Nathalie procházela. Potlačila nutkání se zastavit a něco jim povědět, ale nemínila dát všem ostatním další záminku pro jejich klevětění. Určitě by z jejích slov udělali šarlatánská zaříkadla, kterými ty dvě nebohé děvčata chtěla uřknout.

"Ta jejich rodina je celkově dost divná, její bratr přeci mluví hadím jazykem, pamatuješ když poštvával toho hada proti tomu ubohému chlapci? Bude lepší se od ní držet dál, kdo ví co-" Slyšela odjinud, ale díky jejímu opětovnému zrychlení si naštěstí nemohla vyslechnout všechno.

"Chudák Harry, mít takovou sestru asi bych se zbláznila, zmijozelka a ještě ke všemu-" Opět přidala do kroku, ani ne z důvodu, že by nebyla schopna těm slovům čelit, spíše se jen chtěla vyvarovat jakýkoliv konfliktům, protože udržet svoji prořízlou pusu na uzdě, to pro ni byl vážně oříšek.

Konečně došla ke svému bratrovi, který si nepěkného rozruchu, jež její příchod způsobil nepopiratelně všiml a všechny propaloval ošklivým, ochranářským pohledem.

"Nevšímej si jich," řekl místo pozdravu a Nathalie se instinktivně ohlédla přes rameno na místo, kam civěl Harry. Naskytl se jí přímý pohled na Draca Malfoye, který se jí vysmíval do zad. Jen otráveně zavrčela,"když jsem ve druháku poprvé promluvil hadím jazykem, taky z toho byl hrozný poprask, ale časem to odezní, uvidíš... přestane je to bavit."

"Jo, jasně," zamumlala ne zrovna přesvědčeně Nathalie a vypětím všech sil se přinutila z blonďatého chlapce s ostrou bradou, kterou měli takřka stejnou, odvrátit zrak.