SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Expecto patronum!

Učebnou lektvarů se nezvykle rozléhaly paprsky kleteb, které na sebe přítomní navzájem rychlým tempem vrhali. Nathalie Evansová zrychleně dýchala, potila se po celém těle a hlava ji od onoho zápalu šíleně bolela, zatímco Severus Snape pouze ležérně mával hůlkou, ve tváři svůj typicky kamenný výraz, jako by ho téměř obtěžovalo s někým takovým bojovat. Dívka se opravdu snažila, přála si jednou vyhrát, ale opětně ji porazil úplným odzbrojením. Otráveně vydechla.

„Přestáváte soustředit," konstatoval prostě.

„Po hodině nepřetržitého boje se mi divíte?" Prskla kysele, zpracovávajíc hořký pocit prohry, který tolik nenáviděla. Ukazoval jí tím, že není dost dobrá, a to těžko snášela.

„I já jsem bojoval hodinu vkuse a ani jednou jedinkrát jsem na vás neseslal nepromyšlený útok. Kolikrát vám mám říkat, že to není o bezhlavém metání kleteb, ale o strategii, slečno Evansová?"

Přísně si dívku měřil. Střelila po něm kousavým pohledem, ale nepromluvila, pouze tiše přikývla, opírajíc se o mohutnou katedru. Věděla, že má pravdu, ale v zápalu adrenalinu nedokázala nikdy uvažovat racionálně. Zželelo se mu jí a podal jí posilňovcí lektvar. Dnes zdaleka nekončí.

„Jak jste pokročila ve svém samostudium?" Dívka po této otázce úpěnlivě vzdychla. Proč k jednomu selhání hned nepřidat další, že?

„Nedaří se mi překonat bod zlomu," odvětila neochotně, ruce si bojovně skládajíc na hruť. Profesor lektvarů nechápavě zvedl obočí, v očích vepsané nechápavé otazníky.

„Co prosím?"

„Bod zlomu, evoluce, inflexní bod... v každé knize tomu říkají jinak. Jde o okamžik, kdy je mág nejen schopen formulovat stálý živel," svá slova doplnila názornou ukázkou a pouhým mávnutím ruky nazvedla všechnu ohnivou whiskey v průzračné sklenice na profesorově stole, jako by o vůbec nic nešlo, ho nechala opět dopadnout zpět, „ale též ho stvořit. V překladu... udělat vodu z ničeho."

Pokaždé, když tohle udělala, nepřestával ji Severus fascinovaně sledovat. Bylo to neuvěřitelné, s jakou lehkostí dokázala čarovat bez hůlky. Představa, co vše jednou bude moc dokázat, když na sobě bude pracovat, byla téměř děsivá. Občas se až obával, zda je tato moc ve správných rukou. Rukou, jež byly řízenou pouze touhou po pomstě.

„Jak takového bodu dosáhnete?"

„To, kdybych věděla," povzdechla si posmutněle, „ve všech knihách píší ty samé žvásty. Prožít adrenalinový zážitek či silné emoční napětí. Dát stranou všechnu sobeckost, dosáhnout stavu nirvány... Jenže jak něco takového mám udělat?"

Profesor lektvarů mlčel, přemýšlejíc nad vhodným řešením. Ale nic, co by ji bezprostředně neohrozilo na životě, ho nenapadlo. Byl by schopen takto dumat po zbytek večera, kdyby ho nevyrušil tichoučký, avšak neobvyklý zvuk, který rozhodně nepatřil do sklepeních prostorů.

I Nathalie si toho všimla a zděšeně vykulila oči, když našla malého návštěvníka. Její kočka, rasy Ragdoll, kterou dostala k Vánocům od Cedrica, se lísala k noze profesora Snapea. Mňoukala, aby tak upoutala jeho pozornost a on ji začal hladit. Profesor znatelně ztuhl. Samozřejmě se koček nebál, ale cokoliv chlupatého, živého... viděl spíše jako užitečnou přísadu do lektvarů než jako společníka. Dívka okamžitě vystartovala a chytila do náruče nezbedné kotě, obávajíc se, jak by to s ním jinak dopadlo.

„Omlouvám se," vyhrkla vyplašeně, „dostala jsem ji teprve nedávno, je na mě hrozně fixovaná. Asi jsem zapomněla za sebou zavřít dveře," omlouvala své malé zvířátko, nepřestávajíc ji hladit.