SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Získání hůlky

Profesor lektvarů seděl u mohutného mahagonového stolu v přítomnosti dávného přítele. Černýma očima důkladně pozoroval Luciuse, jak do sklenic nalévá alkoholickou tekutinu červené barvy. Když si od něj nedůvěřivě vzal sklenici vína, blonďatý muž mu věnoval nejistý, plachý úsměv.

„Jak se jí daří, Severusi?" Mistr lektvarů několik sekund důkladně zvažoval odpověď.

„Obstojně by bylo příliš silné slovo, zaostává, a to velmi."

V mysli se mu vybavily útržky z jejich dnešní společné hodiny.

~~~

„Ukažte mi váš dokončený lektvar, Evansová," hlasem ostrým jako břitva prosekl tíživé, nervózní ticho v komnatách mladé dívky. Nathalie nejistě přešlápla na místě a zoufale se snažila najít vhodná slova, připomínalo to prázdné lapání po dechu. Nakonec její tvář posmutněla, poraženě zavrtěla hlavou a kdyby to její povaha dovolila, schovala by si tvář zoufale do dlaní. Na to však byla až moc pyšná.

„Nemám ho, pane," zněla smutně. Severus Snape se na moment zatvářil překvapeně, nakonec jeho tvář nabrala jizlivý vzhled, snad si ji možná i trochu vychutnával.

„Opakujeme už poněkolikáté jeden a ten samý lektvar a vy nejste stále schopná ho dokončit?" Dívka se na něj neodvážila pohlédnout, zničeným pohledem provrtávala zem, jakoby se snažila vytvořit únikovou cestu. „Kde je problém?"

Otázka položena překvapivě mírným tónem ji přinutila zvednout hlavu a prohlédnout si tvář jejího učitele. Byla stále chladná. Upírala na něj pohled malé holčičky, která se nemůže naučit jezdit na kole. Ne, že by ho to nějak dojalo, on vážně zatraceně nechápal v čem je problém! Opakované dělání slunečního lektvaru ho začínalo dovádět k šílenství, snad ještě víc než únavné hodiny s tupými prváky.

„Nejsem schopna udělat kouzlo Lumos, pane."

Překvapením mírně pootevřel ústa a čelo ještě více nakrčil. Dost dobře věděl, že takové kouzlo by měla Nathalie už dávno umět, zvlášť když má za sebou NKÚ. Složené na ministerstvu, domluvené Luciusem Malfoyem, samozřejmě se muselo jednat o náležitě provedenou zkoušku, pomyslel si jízlivě.

„Předveďte mi ho."

Dívka měla chuť mu hůlku zabodnout do jistých končin. Vždyť to kouzlo dělala snad miliónkrát a nikdy se jí nepovedlo! Je vůbec čarodějka? Chmurné myšlenky jí nezastavitelně vířily hlavou. Provedla ukázkový pohyb hůlkou, jež měla nazpaměť naučený z učebnice a náležitě vyslovila inkantaci. I sám Severus Snape musel přiznat, že provedení kouzla bylo naprosto bezchybné, přesto z hůlky vytrysklo jen pár slabých, svítivých jisker. Zoufalý pohled Nathalie mu rozhodně neušel.

„Kde jste si kupovala svoji hůlku, slečno?" Černýma očima si měřil poněkud pochroumaný kus dřeva na němž bylo značně znát, že už má něco za sebou. Jak ji ta holka mohla takhle zničit?

„Nekupovala, pane."

Zas a znova mu černé obočí vyletělo nekontrolovatelně výš. Majestátně si složil ruce na hrudi a ze značné výšky na dívku zvídavě zahlížel pronikavým, temným pohledem.

„Jak jste se k ní tedy dostala?"

„Dal mi ji můj otec." slovo 'otec' z jejích úst znělo jako sprosté slovo. Severus přimhouřil své černé oči, a kdyby mohl nazval by toho tupce Luciuse Malfoye nahlas patřičným pojmenováním. Dal by ruku do ohně za to, že jen někomu ukradl hůlku, pravděpodobně velmi nepoddajnou, a nacpal ji dívce v den jejích jedenáctých narozenin bez dalšího zájmu.