SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Elementární magie

V ředitelově tváři se objevil úsměv, když spatřil dva nové příchozí. Předklonil se blíže ke dřevěnému stolu a posunul k nim nádobu s citrónovými dropsy. Pozorně si je prohlížel skrze půlměsíční brýle a Nathalie se nemohla zbavit pocitu, že jí vidí až do žaludku. Vyzařovala z něj aura respektu a vševědoucnosti.

„Milé vás opět vidět mezi živými, slečno Evansová," řekl na uvítanou. „Citrónový drops?"

„Ne, děkuji, pane řediteli," odvětila a zdvořile se usmála.

„Tak copak vás sem přivádí?" Nathalie pohlédla na profesora Snapea, protože sama odpověď na tuto otázku neznala.

„Slečna Evansová má několik otázek, ne které by ráda znala odpověď, řediteli," odvětil s poněkud netrpělivým výrazem ve tváři, „a není jediná," dodal potemnělým tónem hlasu a významně si staršího muže přeměřil.

„Ach ano, jistěže," vydechl Brumbál, „to se dalo od bystré, mladé dívky, kterou slečna Evansová nepochybně je, čekat, že?" Na Severusovi bylo vidět, že veškeré své sebeovládání vkládá v to, aby neprotočil očima, jako nějaký otrávený puberťák. Místo toho netrpělivě zaskřípal zuby. Ani jeho už tohle neustálé napínání nebavilo. Viděl, že ten starý vševěd ví něco, co mu odmítal sdělit i přesto, že nasazoval krk pro bezpečí té zatracené holky.

„Tak se ptejte, slečno," pokynul jim, aby se posadili. Poněkud nejistě dosedla do koženého křesla, které bylo dnes obzvláště nepohodlné. Vyjeveně ho sledovala, zaskočená jeho vstřícností a otevřeností. Poněkud ji trvalo, než si utřídila myšlenky a dokázala ze sebe něco vyplodit.

„Všechny ty divné věci, co se kolem mě v poslední době udály. To nemá nic společného s nestálostí mého magického jádra, že?"

„Ne, nemá," potvrdil trpělivě muž s půlměsíčními brýlemi a spokojeně se usmál, jako pyšný dědeček na své vnouče.

„S čím tedy? A jak je možné, že jsem přežila, když jsem pod tou vodou strávila snad věčnost?" Vychrlila okamžitě.

„Na to je velmi jednoduchá odpověď, slečno Evansová. Elementární magie." Překvapeně se zamračila, měříc si ho nedůvěřivým pohledem. „Předpokládám, že jste ten pojem už někdy slyšela, že?"

„Ano," odvětila zamyšleně, přičemž byla stále poněkud zaskočená. A nebyla jediná. Mračící muž s černými vlasy nevěřícně sledoval svého nadřízeného. „Když jsem u Ollivandera dostala svou hůlku."

„Je to veliká vzácnost, Nathalie. Taková, s kterou se člověk musí narodit. Neexistuje žádný způsob, jak takovou moc získat či se ji snad naučit. A Voldemort to velmi dobře věděl. Proto donutil Luciuse, aby tě unesl tvé matce. Věděl, že Lucius Malfoy by se velmi rád této povinnosti vyhnul, tak ho donutil zavázat se neporušitelným slibem. Pokud by snad selhal a ty si zemřela, zemřel by i on sám."

„To... to ale znamená," dostala ze sebe zaraženě, „že pokud je slib stále platný, pak Voldemort musí být naživu." Ne, že by si to nemyslela a naivně věřila v jeho úplné zničení, stejně však doufala, že je aspoň malá naděje vyhnout se jeho návratu. Stařec posmutněl přikývl.

„Jak mohl Voldemort vědět, že budu zrovna já ovládat elementární magii, když je to taková vzácnost?" Pronesla další hlodající otázku.

„Je to vzácnost, to ano, ale i v ní je systém."

„Jaký?"

„Živelnou magii ovládali mocní čarodějové několik století zpátky, bylo obtížné se něčemu takovému naučit, je v tom spousta píle, cviku a dřiny. Nic není jen tak," pohlédl na dívku blankytně modrýma očima, které na ni působily jako teplé pohlazení, „samotný Merlin dokázal ovládat všechny čtyři živly, což bylo velice nevídané. Traduje se, že každý ze zakladatelů Bradavic ovládal též nějaký. Helga z Mrzimoru zemi, Godrik z Nebelvíru oheň, Rowena z Havraspáru vzduch a Salazar Zmijozel vodu, kterou příhodně ovládáš i ty sama," mile se na ni usmál a oči mu zazářily skrze půlměsícové brýle, „je to už hodně let a za tu dobu prošlo magické jádro kouzelníků velkým vývojem, při němž jsme ztráceli pravděpodobnost, že budeme schopni přirozeně ovládat elementy, a přesto...se stále najdou vzácné výjimky."