SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Neporušitelný slib

Znova seděl u mahagonového stolu, hleděl do očí svému dřívějšímu příteli a pomalu, rozvážně pil víno po malých doušcích. Velice pozorně si prohlížel blonďákovu tvář, kterou lemovaly nezvyklé škrábance na nichž se tvořily tmavé strupy. Mlčky poslouchali praskání krbu, načež Severus konečně promluvil.

„Takhle jsem tě naposledy viděl v Bradavicích po hodině lektvarů, rozhodl ses znovu pokoušet svůj antitalent?" mluvil s nadsázkou a dobře skrytým, pro pozorné uši však slyšitelným, sarkasmem.

„To ta zpropadená holka," prskl Lucius a už-už se nadechoval k dalším, pravděpodobně nepěkným slovům, když přišla hubená žena s plavými vlasy, jež byly protkány několika bílými prameny.

„Ach, Severusi, ráda tě vidím," vděčně na něj kývla a koutky úst se jí mírně nadzvedly. Poté si ztrápeným pohledem přejela svého manžela a několika ladnými kroky k němu přešla. Uchopila jeho bledou tvář do svých drobných dlaní a kritickým pohledem si měřila rány na Luciusově obličeji, nakonec ho s povzdechnutím pustila.

„Stále se to nehojí," promluvila nervózním hlasem, „už nevím, co víc bychom mohli udělat. Doopravdy nepoužila žádné kouzlo, drahý?"

„Už jsem ti několikrát řekl, že ne, Narcisso!" prskl po ní rozhněvaně muž a sklenicí s alkoholickým nápojem praštil o stůl tak silně, až několik kapek dopadlo na mahagonové dřevo. Žena se nervózně stáhla, přičemž hodila po Severusovi zvláštní pohled. Skoro jakoby prosila...

„Zveme tě na oběd, Severusi, bude se podávat každou chvílí," pronesla tónem, který nepřipouštěl odmlouvání.

„Děkuji," odvětil černovlasý muž a pokusil o věrohodný úsměv, který však působil poněkud křečovitě.

Narcissa se elegantně posadila vedle svého muže. Na chvíli nastalo napjaté ticho, během něhož si žena nervózně mnula ruce pod stolem, až konečně promluvila.

„Tak to dál nejde, Luciusi," byla očividně velice nesvá, upírala na něj vystrašené, lesklé oči a spodní ret si nervózně kousala, „ta dívka je očividně nebezpečná. Mohla by ohrozit našeho jediného syna. Musíš s tím něco udělat!"

„Nedělám snad dost, Narcisso?! Severus ji intenzivně trénuje – "

„Očividně to ale nestačí!" vyjekla už poněkud hystericky a mistrovi lektvarů začínala být tato společnost ještě víc nepříjemnější než obvykle. Neměl zájem sledovat manželské hádky a už vůbec nechtěl být jejich součástí. „Vidím na tobě, že ti je den ode dne hůř, chřadneš, drahý. Já..." nervózně přivřela oči, „myslím, že dostatečně neplníš svůj slib."

Malfoy po ní šlehl ostrým pohledem. V jeho chladných očích se zračil vztek. Žena se poněkud plaše usmála a pokusila se ho pohladit po tváři, ten však její dotyk okamžitě setřásl.

„A co mám podle tebe dělat?" nepřestával na ni vrčet a tvářil se velmi popuzeně.

Teď byla Severusova chvíle.

„Dovol jí studovat v Bradavicích," pronesl smrtelně vážným tónem, přičemž si dával záležet, aby udržel kamenný výraz bez špetky emocí. Pozoroval je tvrdýma, onyxovýma očima.

Dva páry překvapeně vyvalených očí ho nedůvěřivě propalovaly.

„Nesmysl," obořil se na něj Malfoy, „něco takového neudělám."

„Luciusi, možná...možná," začala Narcissa nejistě, „to není až tak špatný nápad."

„Cože? A tam snad Draca neohrozí, Narcisso?!"