SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Společné chvíle

Od rána měla žaludek stažený do malého uzlíčku, od nervozity, jež pulzovala celým jejím tělem. Nebyla schopna normálně fungovat. Měla problém v roztřesených rukou udržet i kartáček na zuby. Při pohledu do zrcadla musela konstatovat, že i přes její přirozeně světlou pleť, lze spatřit známky poblednutí. Kruhy rámující ledově modré oči značily špatný spánek.

Převalovala se, a když už usnula, netrvalo dlouho, než ji probudila děsivá noční můra. Většinou v ní byl černovlasý chlapec se zelenýma očima, jak na ni hledí s odporem a odmítá jí podat ruku.

Už od prvního svítání seděla na posteli a před ní ležel kufr velikosti dospělého člověka. Nervózně si každou chvíli upravovala bílé, lehké šaty s krajkou lemující krátké rukávy. Když se ozvalo klapnutí dveří, div nenadskočila až ke stropu.

„Připravená?" ptal se jí odměřený hlas, jež nemohl patřit nikomu jinému než Severusi Snapeovi. Mlčky přikývla a viditelně zbledla ještě o další dva odstíny. Profesor si onoho nezdravého vzhledu nepopiratelně všiml. Důkladně zkoumal každé její gesto a přišlo mu, že když se zvedala z postele s nebesy, mírně zavrávorala.

Pomalými krůčky přešla až k němu, mávla hůlkou k zavazadlu, které bylo rozhodně dvakrát těžší než ona sama a nechala ho levitovat dokud nedopadl přímo před ní. Měla by problém ho bez kouzel přesunou byť jen o centimetr. Ona sama moc věcí neměla, pár šatů, bot a další základní věci, avšak všechny školní pomůcky musely dohromady vážit snad tunu. 

Minulý večer jí je neochotně přinesl otec, během čehož neopomněl použít své nepříliš působivé vyhrožovací schopnosti, dívka si s kamennou tváři vše patřičně vyslechla, odkývala, avšak nemohla si nepovšimnout jeho změny chování. Za celý rozhovor ani jednou neurazil ji, ani její matku, což bylo velice neobvyklé. Lucius Malfoy si nepochybně uvědomoval, že potřebuje byť jen maličký náznak Nathaliiny náklonnosti. Ta holka měla v rukou velkou zbraň, jeho největší tajemství, jež by mohla v Bradavicích svobodně použít proti němu.

Roztřesenou rukou, jež Severus nepovažoval za schopnou udržet sklenici vody bez vylití poloviny obsahu, chytla svého profesora lektvarů, přivřela oči a připravila se na budoucí šok pro celé její tělo. Minulé přemístění zvládla vskutku bravurně, na to že bylo její první, tentokrát to však tak hladce nešlo. 

Po dopadu obličej dívky, jež byl do té doby jen křídově bledý, nabral jedovatě zeleného odstínu. Zavřela oči a začala zhluboka dýchat, snažíc se potlačit nutkání vyvrátit celý obsah svého žaludku. Profesor nejistě ustoupil, hůlku měl v pravé ruce připravenou tak, aby kdykoliv stihl vyčarovat štítové kouzlo, kdyby se dívce zachtělo pomstít za ty hodiny plné kousavých poznámek a namířit to přímo na něj.

Po chvíli, kdy ucítila že se mořská bouře, jež se odehrávala v jejím žaludku, dala na ústup, otevřela oči. Naskytl se jí pohled na vysoký, dřevěný dům, jež vypadal že každou chvíli přepadne na pravou stranu. Nebyla to majestátní stavba za níž by se dal považovat její dosavadní domov, ale jí přišla naprosto nádherná. Úžasem otevřela ústa a zářivě se na profesora usmála. Teď pocítil nutkání zvracet zase on. Otravná holka.

Dali se do kroku, v závěsu za nimi stále levitovalo přeplněné zavazadlo. Když se zastavili u dveří, znova pocítila probouzející se nevolnost, snad ještě silnější než po přemístění. Za chvíli se to stane... uvidí Harryho! Pozná ho! Svého bratra... svoji rodinu. Nedokázala říct kvůli čemu se klepala více, jestli kvůli nervozitě či vzrušení. Po naléhavém Severusově zaklepání se dveře téměř okamžitě otevřely.

Na Nathalii hleděla zrzavá, vlídně působící žena. Pocítila mírnou úlevu, její hřejivý úsměv na ni působil léčebným účinkem. Vypadala jako milující matka, někoho takového Nathalie nikdy nespatřila.