SKRYTÁ | Harry Potter Fanfiction

Nitrobrana

Zuřivě přejížděl brkem přes pergamen popsaný žvásty studenty prvního ročníku. Od výbuchu vzteku a nutkání napsat nebohému Thomasovi Lambertovi hodnocení jeho tupé hlavy, ho drželo pouze to, že se blížil k samotnému konci. Přesto frustrací tlačit na brk natolik, až si musel brát už po třetí nový. Jak můžou být, tak hloupí? Copak vůbec nedávají pozor? Jasně jim říkal, že hadí kůže udělá z jakéhokoliv lektvaru jed, a oni jsou natolik imbecilní, aby mu napsali, že účinnost dokrvovacího lektvaru zvýší jejím přidání. Ztrácí s nimi svůj drahocenný čas.

Z rozzuřených myšlenek ho protrhlo ostýchavé zaklepání.

„Dále," štěkl více, než původně plánoval. Ve dveřích se objevila známá postava rusovlasé dívky.

„Dobrý večer, pane profesore," protáhla nejistě, znepokojena jeho špatným rozpoložením, které si nedokázala vysvětlit.

„Teď už moc ne," švihl po ní nemilosrdně a jako rozdrážděný drak vstal od stolu a rychlým krokem k ní přešel. Hned za ním vlál dlouhý černý plášť. Pohoršeně se zamračila, zvažujíc, zda má jeho poznámku přejít bez komentáře nebo se bránit protiútokem. Jeho vraživá aura, zářící na kilometry daleko, pro ni byla dostatečnou odpovědí.

„Máme mít dnes hodinu, ale pokud chcete, mohu přijít jindy," snažila se o chladný, takřka lhostejný tón, no moc se jít to nedařilo.

„Nechte si své blábolení, Evansová. Hodina samozřejmě bude."

Ztrápeně vydechla. Tohle bude hodně dlouhý večer. Skoro toužebně hleděla na lahev ohnivé whiskey sídlící na římse plápolajícího krbu. „Nebo vám připadají vaše schopnosti natolik dokonalé, abyste mohla vynechávat výcvik?" Optal se jízlivě, pohrávajíc si s hůlkou v rukou.

„Ne," procedila skrz zuby. Neodvážila se víc otevřít pusu, protože věděla, že by z ní vylítávaly kulky protiútoku jako z kulometu.

„Ne, pane," opravil ji profesor, vychutnávajíc si její selhávající sebeovládání. Neshledával to nefér. Ona byla důvod jeho špatné nálady. Ona a její tupohlavost a neustálé nezvažování následků činů. Zuřil za to, že se svůj křehký život rozhodla vydat napospas dvou největším manipulátorům celé čarodějnické éry. Zuřil, protože opakovala jeho vlastní chyby, bez toho, aniž by musela.

„Ne, pane," zopakovala neochotně. Tentokrát se už neobtěžovala o pokus zdvořilého tónu. Severus mávl hůlkou a štos obsáhlých, starých knih se zvedl z kouta a snesl se přímo k jejím nohám. Nechápavě pozvedla jedno obočí.

„Elementární magii vás naučit nedovedu. Očekávám od vás však intenzivní samostudium, z něhož vás budu postupně zkoušet. Chci vidět neustálé pokroky, Evansová. Závisí na tom příliš mnoho, než abyste se místo toho handrkovala kdeským po hradě, rozumíte?" Její světlý tón kůže se zbarvil do ruda. Věděla, na co naráží. Nebo spíše na koho. Nezvykle pokorně přikývla.

„Co vás však naučit dovedu... je umění nitrobrany. Setkala jste se už s tímto pojmem?" Chvílí trvalo, než zpracovala jeho otázku.

„Ano, pane," odvětila, stále zmatená, „proč se něco takového mám učit?"

„Opravdu se mě na to ptáte?" Prskl prudce, jako by ho kopla do slabin. Dívka na to sebou poněkud vyděšeně cukla. Nečekala, že ho prostou otázkou takto rozzuří. „Kývla jste na tu pošetilou nabídku toho starého blázna, která vás upsala k neustálé přetvářce, lžím, intrikám a nesmírnému riskování vlastního života, a nedokážete se dovtípit něčeho tak prostého?"

Mlčela, jako zařezaná. Nepřemýšlela o následcích svého rozhodnutí. Jen věděla, že se nechce schovávat jako prašivá krysa, zatímco její bratr bude nasazovat život.